Jeden den života v márnici

Alexandre tiše obchází tělo. Zvedne jej, otočí a zase položí. Uchopí skalpel a všechny jeho pohyby jsou precizní a promyšlené. Více než cokoli jiného je to o estetice – ve své podstatě zkrátka připravuje mrtvé na pohřeb. „Snažím se udělat cizí zemřelé krásnými," vysvětluje s lehkou poetikou. Díky elegantnímu sestřihu, precizně nažehlené košili a výrazu chlapce od vedle si ho mnohem lépe dokážete představit s kufříkem byznysmena v ruce, nežli se skalpelem ve formalínem a smrtí páchnoucí márnici.

„Ve Francii se moderní balzamování rozvíjí od šedesátých a sedmdesátých let," začíná vyprávět. I přesto, že snaha o exhumaci těla vznikla již ve starověku, ve Francii se tyto metody uplatňovaly velmi zřídka, než se muž jménem Jacques Marette (ředitel jedné známé pohřební síně) rozhodl založit školu balzamování a zcela změnit vnímání této specifické disciplíny. „Dříve se veškerá pozornost věnovala pohřebnímu obřadu a prezentace samotného těla bylo něco zcela nového."

„Technikou balzamování prioritně předcházíme rychlému rozkladu těla – toho dosáhneme buď umístěním těla do chladného prostředí, nebo vyčistěním cévního systému. Následně tělo oblečeme a zemřelého namaskujeme a učešeme."

Není příliš velkou záhadou, z jakého důvodu toto povolání vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Před setkáním s Alexanderem v jeho laboratoři jsem se tak trochu připravoval na nechutný zápach dezinfekce a oblaky much vznášejících se nad hnijícími mrtvolami. Nakonec se ale ukázalo, že tato zkušenost nebude až tak otřesná. Ačkoli mám spoustu jiných představ, jak strávit příjemné páteční odpoledne, zažil jsem už spoustu horších a depresivnějších momentů.

„Toto je opravdu neobvyklý případ," říká Alexandre během prohlídky těla. Část dolní končetiny zesnulé je shnilá, podle všeho zemřela na rakovinu. Po umytí a očištění těla aplikuje Alexandre formalin, který zabraňuje rychlému rozkladu těla. Tato metoda pouze zabraňuje dalšímu úpadku a překrývá plíživý nasládlý zápach.

Na břicho jí položí jakési tyče, provede řez na krku a do rozevřené tepny vloží trubku.Poté zapojí čerpadlo vhánějící do žil jakýsi druh ochranné kapaliny, vylučující z těla mix krve, tělních tekutin a formalínu. Celý proces trvá zhruba 20 až 30 minut.

„Vykonávat tuto profesi je stále těžší a těžší," vysvětluje během práce. Ve své firmě zaměstnává ještě jednoho balzamovače a v následujících měsících plánuje rozšíření prostor o další sál. Pracuje sedm dní v týdnu od sedmi ráno pozdě do noci. „Když chcete se svojí ženou strávit při této práci neděli, musí přijít ona za vámi," žertuje.

„Problémem je, že si zkrátka nemůžete vzít volno. Když se rozhodnu jedno odpoledne nepracovat, vím zcela jistě, že budu muset stejně řešit několik telefonátů o zákrocích, které bych měl v tu chvíli vykonávat. Telefon musím mít zkrátka stále u sebe," dodává.

„Tato práce je to jediné, co pro zesnulé a jejich rodiny mohu udělat. Dokážete si představit, že byste museli čekat na úpravu těla svého otce, protože si váš balzamovač vzal dovolenou?" Je pravda, že to si představit nedokážu. „Stále mi opakují, že mí „pacienti" zkrátka čekat nemohou. Většinou ale rodiny před mými úpravami jejich zesnulého milovaného nikdy neuvidí."

Když kompresor konečně přestane vylučovat tekutiny, Alexandre přechází k dalšímu kroku, čímž je velice opatrné čištění obličeje zesnulého. Aby zabránil nečekanému úniku tělních tekutin, ucpává vatovými tampony veškeré možné dutiny. Nakonec ze stejného důvodu zašije mrtvému pusu.

„Vždycky se bojím, že se něco nepovede. V tomto zaměstnání pro chyby zkrátka není místo – na všechno máte jen jeden pokus. Není to jen o etických zásadách, finanční hledisko je také velmi důležité – pokud udělám chybu, ztrácím klientelu. Balzamování není ve Francii příliš obvyklé a rodině zemřelého jej doporučuje ředitel pohřební služby. Mnoho pohřebních služeb ovšem nabízí plný servis a tak vám nedají příliš mnoho šancí." Některé větší pohřební služby najímají externí balzamovače na plný úvazek.

„Velmi důležité je také vzdělání. Kapacita francouzských vysokých škol je velmi omezená a každý rok tak získá diplom jen malá část studentů. Alexandrovo studium se v posledních dvou letech rozkládá na dvě části: Pár měsíců teorie a pár praxe. „Několik studentů mi platilo, abych jim vedl odbornou praxi, nicméně když jsem přestal platit svému vlastnímu mentorovi, nemohl jsem si brát ani já peníze od nich."

Během našeho rozhovoru Alexandre pomalu dokončil práci. Nanesl poslední vrstvy laku na dokonalý účes a poté uložil tělo do rakve. Naposledy zkontroloval každý detail a pak se nad svou dobře odvedenou prací hrdě usmál. Během několika dalších hodin se obličej zemřelé začal měnit. Vypadal klidně a spokojeně. Díky Alexanderovi bude během pohřbu, který proběhne za pár dní, vypadat právě tak.