Navštívil jsem summit OSN o budoucnosti drog v Evropě

 Budova OSN ve Vídni (foto via Legal Matters magazine)

V době, kdy vlády po celém světě začínají uvažovat o legalizaci drog, jsem přijel do kanceláře OSN ve Vídni, abych se podíval na jednání o globální strategii vůči drogové problématice. Šlo o jedno z vůbec nejdůležitějších v posledních desetiletích a na téhle měli zástupci jednotlivých států a organizací hodnotit, jak to vypadá s velkým plánem instituce UNODC (UN Office on Drugs and Crime). Ten si klade za cíl významně omezit nebo ideálně zcela zabránit užívání a produkci ilegálních drog do roku 2019. Na konci pak mělo přijít rozhodnutí, co by měl celý svět dělat, aby se s drogami lépe vypořádal, což zní jako poměrně smělé rozhodnutí.

Tahle konference, která čítá 1 300 delegátů ze 127 členských států, nevládních organizací a agentur, je obrovská. Její důležitost teď ještě nabyla, protože Uruguay a dva americké státy se nedávno odpoutaly od toho, co UNODC v posledních 17 letech řešila, a rozhodli se legalizovat produkci a užívání marihuany. A to všechno ve chvíli, kdy některé členské státy pokračují v popravování lidí za  její prodávání.

V podstatě to, co se na téhle schůzi dohodne, udá tón tomu, jak se svět bude potýkat s drogami v příštích letech.

Bezpečnost je přísná jak na letišti. Když se zeptám proč, sekuriťák mi řekne, že jsou tu i šlechtici a že lidi občas vyhrožují, že OSN odpálí. Ale taky mi řekne, že vstupem do tohoto koplexu Spojených národů oficiálně opouštím Rakousko a vstupují do „nadnárodní" zóny. Tzn. stejně jako na ambasádě nebo vojenské základně tu neplatí místní zákony. Jak zjistím později, být v nadnárodní zóně není vůbec tak vzrušující, jak to zní.

 Nějaká zhulená smrtka na summitu 2012 UNODC (foto: Steve Rolles)

Na to, že schůze má diktovat budoucí drogovou politiku v celém světě, začala podivně stydlivě. Švédská královna se vznešeně ubírá k pódiu. Je tu proto, že Švédsko má jednu z nejmilitantnějších protidrogových vlád v Evropě, s ostrými tresty pro uživatele drog, kteří se neumí závislosti zbavit. Ve skutečnosti většina z nich nakonec přejde přes 16kilometrový Oresundský most, aby získali pomoc v Dánsku, tedy v zemi, která nabízí prostory k bezpečnému užívání drog. Závíslí si tam mohou dát cokoliv, co chtějí, bezpečně a pod dohledem, aniž by je někdo zatýkal za držení drog.

Švédská vláda, jako spoustu dalších, stále optimisticky věří, že jednoho dne bude naše planeta zbavena všech psychoaktivních drog. Je taky jedním z hlavních dárců do 350milionového rozpočtu UNODC, spolu s USA a Japonskem.

Ale to je teď jedno; královna Silvia přišla, protože je patronkou jedné moc hezké dětské charity. Řekne, že není politická osobnost vteřinu předtím, než nám oznámí, že musíme zavést politiku „nulové tolerance" vůči drogám, protože „si nemůžeme dovolit ztratit naše děti… musíme je zachránit." A svůj projev zakončí rozloučením, které je velmi oblíbené u moderátorů televizních estrád: „Danke… merci… gracias… tack…" a tak dál, a tak dál.

Skupina 40 dětí ze 30 zemí jsou rychle nahnáni na pódium. Dva z nich, kluk z Keni a holka z Izraele, mají krátké projevy o tom, jak trestání lidí, kteří užívají drogy, není úplně dobrý nápad, což nezní moc jako „nulová tolerance". Jak si později uvědomím, to, co říkají tyhle děti, bude jedna z nejsmysluplnějších a nejpodnětnějších věcí, které v následujícíh 48 hodinách uslyším.

Nastoupí po nich totiž Raymond Yans, předseda Mezinárodní komise pro kontrolu narkotik, která spadá pod OSN. Jen těsne před schůzí nazval uruguayskou vládu „piráty" za to, že zlegalizovali produkci a užívání marihuany ve vlastní zemi. Na pódiu začne s trendem, který se ukáže být v průběhu několika dalších dní velmi populární - nekonečné omílání naprosto bezvýznamných a sporných statistik.

 Ruský slide znázorňující, jak se perou peníze z prodeje afghánského opia. (foto: Jackson Wood)

Podle Yanse prohibice vyústila v úbytek 100 milionů lidí závislých na opiu oproti hypotetické situaci, kdyby drogy zakázány nebyly. Byla by to hezká statistika, kdyby byla založena na nějakých faktech. Zároveň taky tvrdí, že prohibice je jediný důvod, proč nezákonné užívání drog probíhá v menší míře než užívání alkoholu nebo tabáku. Tvrdí tedy, že pokud by drogy byly zlegalizovány, celá populace Země by přestala pracovat, zapomněla na svoje rodiny a změnila svět na jeden obrovský Sherwood. To je v podstatě jako kdyby řekl, že když je teď ve Velké Británii legální homosexuální manželství, všichni heterosexuálové se probudí jako gayové, což je naprostý nesmysl.

Další na řadě, kdo má udělat schůzku zase o něco serióznější, je Yuri Fedotov, jeden z nejvýznamnějších ruských diplomatů a také současný ředitel UNODC. Fanoušci špionáže si ho možná pamatují z jeho předchozí práce ruského ambasadora v Londýně. Během této jeho pozice byl totiž bývalý agent KGB Alexander Litvinenko smrtelně otráven radioaktivním poloniem-210. Začíná svůj proslov tím, že zatímco se úspěšně daří snižovat produkci kokainu, zhoršují se problémy s drogovým obchodem na internetu, s legálními narkotiky, zvyšováním produkce opia a nelegálním obchodem v západní Africe.

Fedotov je jako světový drogový car trošku zvláštní volba. Jeho země je obecně známá jako jeden z nejvíce barbarských protidrogových režimů na světě, s extrémně vysokými čísly HIV pozitivních, zákazem methadonu, častým napadáním drogově závislých v médiích a také kvůli tamnímu odvykacímu programu, který dopouští, že lidé byli v rámci péče biti, znásilňováni a mučeni a později zavřeni do gulagů na tak dlouho, dokud tam neshnijí.

I přesto ale Fedotov radí členským státům OSN, že nejlepší je, když se jim podaří vyhnout se zatýkání drogově závislých a místo toho budou respektovat jejich lidská práva a poskytnou jim tu nejlepší dostupnou léčbu. Tenhle typ dvojitého myšlení je tu také velmi populární. Mnoho extrémních zastánců názoru „tvrdě na drogy" tu vykládá, jak jsou lidská práva obrovsky důležitá, stejně jako svoboda jednotlivce a jeho občanské právo na zdraví.

Fedotovo jmenování jakožto Rusa do čela UNODC v roce 2010 (nahradil tehdy Itala Antonia Maria Costu, o kterém se říká, že je to člen Opus Dei, který slavně odhalil, že peníze z obchodu z drogami udržely svět v chodu během globální finanční krize) se ukázal jako prorocký krok. Obecně se tu totiž přepokládá, že obušek Světové drogové police se přesunul ze Spojených států - hybné síly za UNODC v posledních 50 letech - do Ruska.

 Předseda UNODC Yuri Fedotov a švédská královna Silvie. (foto: István Gábor Takács, HCLU - Drugreporter)

Díky úspěchu huličů ve Washingtonu a Coloradu, Amerika v podstatě ztratila svoje mezinárodní antidrogové postavení, na kterém Ronald Regan tak tvrdě pracoval. A aby Fedotov mohl nadšeně strčit prsty do otevřené rány, kárá mezinárodní komunitu, zejména USA a Velkou Británii za to, že nezvládají zarazit pěstování opia v Afghanistánu a také kvůli tomu, že neumí zastavit zvyšování užívání drog obecně. Je to „fiasko", které je třeba řešit, říká.

Následováním klasických postupů, podle kterých se vede tahle sto let stará válka s drogami, velká část řečníků mechanicky projde svoje prezentace, kde jako by hráli bingo se zabavenými drogami - předkládají nesmyslné statistiky o tom, kolik tun drog zabavili kolika loděmi a letady - a pak pokračují tím, jak jsou drogy metla, hrozba a mor. „Musíme to razantně porazit, jinak se z našich dětí stane generace zombies," říkají.

Obecně se věc má tak, že chudé země, kde jsou drogy produkovány a kde se s nimi obchoduje, viní bohatší konzumní země, že nezvládají zamezit poptávce po drogách, zatímco bohaté národy je patronizují s nabídkami pomoci, která má zastavit korupci a donutit zemědělce, aby pěstovali legální obilí namísto drog.

Potom, co se proplazím skrz zadní dveře k „diskuzi u kulatého stolu", kde je sekuriťák přesvědčen, že na ni nemám přístup, vstoupím do pokoje, kde Kazachstán oznamuje, že zahájil  program na vyplenění drogových démonů tím, že bude náhodně testovat všechny školní děti. Zjistím taky, že Izrael spolupracuje s poskytovateli internetu, aby monitoroval a zablokoval e-shopy s legálními narkotiky, zatímco Pákistán a Ghana vyžadují celosvětový zákaz produkce efedrinu, léku proti nachlazení, protože se z něj vyrábí pervitin. Indie pak říká Pákistánu, že je to hloupost.

Většina těchto schůzí jsou jenom řečníci z různých zemí a všemožné organizace bazírující na tom, jak jsou drogy špatné. Takže přeskočím k tomu zajímavému, což je také ta jediná věc, která zabraňuje těmto stovkám delegátů v tom, aby opustili nadnárodní zónu a vydali se do Vídně jíst klobásy a koukat na sochy vojenských generálů.

 Aktivista bojující za legalizaci se snaží připomenout fakt, že v Rakousku v 18. století byla zakázána káva a vojáci očichávali občany, aby zjistili, jestli tento mok náhodou nepožili. (foto: István Gábor Takács, HCLU - Drugreporter)

Na jedné straně je Rusko, které vede všechny padouchy globální drogové politiky. Hlavními partnery Ruska jsou Írán (jehož řečník byl neustále obklopen čtyřmi bodyguardy, asi kvůli strachu z napadení zdrogovanými liberály), Pákistán, Saúdská Arábie, Japonsko, Thajsko, Čína a Singapur. Všichni z nich jsou hardcore prohibicionisti a fanoušci takových opatření, jako je přivazování drogově závislých k rámům postele, odmítání poskytnout jim lékařské vyšetření, zavírání nebo v některých případech rovnou popravování. Jejich hlavní argument je, že přestože je trest smrti za drogové prohřešky proti mezinárodnímu právu, nikoho nemusí zajímat, co si dělají se svými uživateli drog. Což nezní úplně jako něco, co se tvrdí v OSN.

Na straně druhé tu pak máme proreformní země: Ekvádor, Uruguay, Mexiko, Portugalsko, Německo, Česká Republika a Švýcarsko. Využívají tuhle schůzi k tomu, aby mohli vyjádřit svůj nesouhlas s tím, že se OSN zdráhá odsoudit ty nejhorší excesy války s drogami. S narůstající vlnou schvalování liberálních zákonů o užívání drog, žádají tyto země OSN, aby vzala na vědomí, že existují alternativy k oldschoolové protidrogové válce, která se vryla do kamene před půlstoletím v roce 1961 na Konferenci OSN o narkotikách.

Diego Canepa, víceprezident Uruguaye, který legalizoval produkci marihuany na začátku roku 2014, na schůzi řekl: „Naše země má právo zavést veřejné opatření, které nezraňuje ostatní, které propaguje zdraví a snaží se zlepšit kvalitu života. Potřebujeme změny, inovace. A to je to, co děláme."

Později jsem na něj narazil a nakonec s ním strávil jeden večer. Pro všechny, koho zajímají světové politické osobnosti, zdá se to být dobrý chlápek.

 Delegáti v hlavním sále OSN

I přes rostoucí propast mezi těmito dvěma stranami je cílem této schůze zkusit dosáhnout konsensu a zveřejnit jednotné ministerské prohlášení. Během přípravy se jednotlivé strany zoufale snažili najít společnou půdu.

Když Mexiko, tedy země, která toho má pravděpodobně nejvíce co ztratit, pokud se status quo nezmění (od roku 2009 zemřelo v souvislosti s válkou s drogami 80 000 obyvatel Mexika), požádalo, aby toto prohlášení obsahovalo větu, která uznává jednoduchý fakt, že by měla proběhnout debata o světové drogové politice, bylo přehlasováno radikály.

Výsledkem téhle vídeňské schůze je prohlášení o 45 bodech plné žargonu, které rozhodně nezní jako konsensus, jak to OSN zpočátku trvdila, ale je spíš seznamem plytké bezobsažnosti o tom, jak jsou drogy špatné, jak by se obchodování s drogami mělo zastavit a že závislým by se mělo pomoct, aby nešířili nemoci. Nikde není ani zmínka o obrovských změnách v přístupu k tomuto problému, které přijali v jižní Americe, v USA, na Novém Zélandu a nebo v evropských státech jako Portugalsko nebo Česká republika. A žádné odsouzení trestu smrti za prohřešky spojené s drogami.

I po všem tom vykládání šlo stejně zase o business.

„Je to jenom chabé znovuzavedení předchozích závazků, zbytečných frází a klamné sebeblahopřání," říká Steve Rollers, vrchní strategický analitik v anglické organizace Transform Drug Policy Foundation. „To, co se tu teď děje, je poměrně zoufalé lapání po dechu ve válce s drogami jako globální struktury."

OSN umožnila světu shodnout se na tom, že se neshodne, zaoblila to jako perfektní harmonii a souhlasně přikývla zemím na to, že lze projít s vraždou a lze se k lidem chovat jako ke psům, protože mají dostatečnou smůlu na to, aby se stali drogově závislími.

V reálném světě se globání prodidrogová válka jako jednotný koncept velmi rychle rozpadá. Nicméně za zdmi Spojených národů je všechno v naprostém pořádku.