Po dlouhý, dlouhý odmlce je tu interview s Rayem Cappem, zpěvákem Youth of Today, který v Praze odehráli svůj koncert koncem září.
Dělala jsem s ním rozhovor jako první z několika lidí, ale už od první minuty bylo vidět, jak je šíleně unavenej, a jak se mu do mluvení s lidma vůbec nechce. Přesto všechno se po chvíli ukázal jako sice nesmírně ospalej, ale milej člověk.
Videos by VICE
Náš dialog byly spíš dva dlouhosáhlý a chaotický monology a udělat z toho pochopitelný interview byl vcelku boj. Výstupem je tahle Rayova esej plná životní filosofie. Hlavním tématem bylo hnutí straight edge, jehož průkopníkem Youth of Today v osmdesátejch letech byli, ale tohle téma nakonec obsáhlo všechno. Stala se z něj jedna obrovská metafora.
Což je vlastně i způsob, jakým na mě sám Ray celou dobu působil. Jako metafora.
Vice: Důvod, proč jsem s tebou chtěla dělat rozhovor, přišel po tom, co sem viděla film The Edge Movie…
Ray Cappo: Ah, ten jsem ještě neviděl.
Já ho viděla kousek letos na Fluffu, a když jsem poslouchala, cos říkal o hnutí straight edge..
Už si pořádně nepamatuju.. Co jsem říkal?
Bylo to o tom, že lidi bývají posedlí a fanatický, co se celýho straight edge hnutí týče. A tys říkal, že to nemá být o fanatismu ani o nějakejch pravidlech. Takže jsem se chtěla zeptat, co pro tebe znamenalo celý SxE hnutí na začátku, a co pro tebe znamená teď.
Předtím to bylo něco jako body v mým životě – nedělám to a to. Některý lidi říkaj, že nepotřebujou pravidla, ale každej potřebuje mít určitý pravidla – a je to užitečný. I v nejšílenějším městě máš pravidlo, že se auta říděj na určitý straně a učitým směrem, a ne jiným. Není to tak, že každý pravidlo je špatný. Dobrý pravidla můžou zároveň podpořit tvojí svobodu.
Je lehký si nic nezakazovat. Ale občas to může mít špatný následky. Třeba když jsme jezdili na tour, každej nám cpal Coca Colu. Bylo tak lehký to pít, ale na konci mi z toho všeho, co jsme snědli a pili, bylo zle. Takže bylo lepší si říct – ne, na tomhle tour to pít nebudu. To je důvod, proč mají lidi pravidla a závazky. Drží je to ve stavu, o kterým ví, že pro ně bude dobrej. Dlouhodobě. Naše myšlenky nejsou vždycky tak jasný a uspořádaný. A tvoje určitá norma ti to pomůže ustát.
Třeba teď, každej říká, že není důležitý si někoho vzít. Říkaj, že neviděj rozdíl, že je to jenom kus papíru. Ale to, proč je v tolika kulturách tahle tradice, má svůj důvod. Svatba je horor. Je těžký jí ustát. A tak lidi udělají tenhle slib, závazek. Přede všema. Aby, když se začne dít něco, něco špatnýho, měli vzpomínku, kdy tohle všechno přešli. Pomáhá to lidi rozvíjet.
A co pro mě znamená straight edge teď… Pořád v sobě mám stejný zásady, ale už nejsem součástí týhle hudební scény. Tyhle koncerty jsou pro mě jako „znovu-shledání”. Učím jógu, to je moje práce.
Na to jsem se taky chtěla ptát. Slyšela jsem, že ses připojil k hnutí Hare Krišna.
Jo, když jsem byl mladší, bylo mi 22, tak jsem se stal mnichem Hare Krišna. Na šest let. Je to dost speciální období v mým životě. Teď je mi 44. Cvičím jógum, učím jógu. Ale všechno to provází prakticky stejný ideály a přesvědčení, jaký jsem měl, když jsem začínal s Youth of Today.
Zpátky ke straight edge. Co si myslíš o lidech, co to berou tak vážně, že si tím narušujou celej jídelníček – že nejí třeba čokoládu, protože maj pocit, že to změní jejich vědomí…
Každý jídlo, který sníš, změní tvoje vědomí, protože to změní i chemickej stav tvýho těla. To je pravda. Nedělají to proto, aby se omezili na dietu, často je to o nějaký napjatosti za tím. Pokud jsem SxE jenom proto, abych zapůsobil na nějaký lidi, abych se povýšil nad ostatní, pak to není dobrej důvod. Dělám to pro sebe. Protože chci bejt dobrej člověk. Nedělám to pro nikoho jinýho. Měli bychom si dávat pozor, jestli to, co děláme, děláme pro sebe, nebo abychom ostatní nějak srazili nebo ponížili.
Přesně. Třeba – už několik lidí se mě ptalo, proč nosím to, co nosím, mám ten účes, jakej mám, když nestojím o to, aby si mě lidi všímali. Řekla sem, že tohle všechno dělám proto, že chci, že takhle to sem já, a že bych dělala stejný věci, vypadala stejně, i kdyby okolo nebyli žádný další lidi. Nepochopili to.
Jo, tohle celý je těžký. Žijeme ve společnosti, která je založená na tom, že všichni akorát nadměrně řešíme to, co si o nás myslí ostatní. Je to iritující. Pořád se bát, co si ostatní myslí, že jo?
Jo. A bere to člověku dost energie, když tohle všechno řeší.
Přesně. Sebere ti to moc energie.
Taky jsem se chtěla zeptat, jakej je tvůj názor na západní náboženství, církev..
Je to stejný jako s SxE hnutím – jde o to, co je za tím. Pokud jde člověku o spiritualitu, aby našel sám sebe, svůj vztah k bohu nebo k ostatním lidem na týhle planetě, tak je všechno v pořádku. Pokud to ale někdo dělá, aby byl lepší než ostatní, nebo aby se cejtil výjimečně a tvrdil pak, že všichni ostatní jsme odsouzený k záhubě, tak to není úplně nejlepší důvod. Jenom čistě materialistická tendence. Tyhle lidi tomu potom nepřináší to původní a čistý, proč byly daný věci dobrý.
Co tetování? Máš jich spoustu.
Počkej, ukážu ti svoje dvě oblíbený. Tohle je od mýho oblíbenýho umělce, kterej pocházel z Prahy, Alfonse Muchy. Ale protože taky miluju indický umění, tak sem si nechal udělat takovou.. indickou verzi obrazu od Muchy. A tohle, to je úplně nový, ještě se loupe. Protože miluju hudbu a hraju na harmonium, tak jsem si ho sem nechal natetovat. Modrý harmonium.
S Youth of Today jste proslavili spojení straight edge a vegetariánství. Co pro tebe tohle spojení znamená?
Když sme začali hrát s Youth of Today, zajímali jsme se o to, co dáváme do svýho těla. Než jsem se stal vegetariánem, jedl jsem strašně nezdravě. Chtěl jsem začít s dietou, ale pak mi došlo, že všechny problémy se točí jenom okolo masa. Najednou mi to přišlo jako strašnej odpad. Není to dobrý pro životní prostředí ani pro moje tělo, je kolem toho tolik násilí… Cpou do zvířat tolik steriodů, hormonů. A taky to celý byla srdeční záležitost. To je to, co po lidech chceme. Ne, aby se zapojili jenom po fyzický a psychický stránce, ale aby to tak i cejtili. Byla to velká část toho, v co jsem věřil, a co jsem dělal. Spousta straight egde se na nás kvůli tomu potom naštvala, ale nezáleželo na tom. Byla to asi největší lekce, co jsem se v životě naučil – že když něco děláš a cejtíš, že doopravdy následuješ to, co je hluboko v tobě, tak na ničem dalším nezáleží. Chápeš. Občas je to proti tomu, co si myslí tvoje rodina, tvoji přátelé. Ale jde o tebe, v co věříš ty.
Vyrůstal jsi v osmdesátejch letech. Okolo se dělo moc věcí, začínala spousta subkultur. Všímal sis něčeho jinýho než hardcoru? Poslouchals nějakou jinou hudbu, nebo se někdy cejtil bejt součástí jiný subkultury?
Ptáš se, jestli jsem následoval filosofii nějaký skupiny lidí? Ne. Když jsem tohle všechno začal, bylo mi 15. Bylo to hodně DIY. Na začátku jsme ani netušili, jak zapojit nástroje.
Co se hudby týče, měl jsem hodně rád The Smiths. Ale ne z nějakýho určitýho důvodu. Jen se mi líbila ta hudba.
Co vůbec děláš dalšího – mimo hudbu a jógu?
Hm.. mám rád Jiei-jutsu. A pak mám dvě děti, což mi bere nejvíc času
Co politika?
Ne, v tomhle směru nemám žádnej názor.
Takže na závěr – je tu něco, na co bys chtěl odpovědět, ale ještě se tě nikdo nezeptal?
Každej se mě ptá na všechno, aspoň mám ten pocit. Na konec bych řekl… že všichni máme pořád tendenci žít v budoucnosti, máme velký naděje na to, co uděláme, koho si vezmeme, kde budeme žít. Nebo máme tendenci žít v minulosti, jak to tenkrát bylo skvělý a dneska už není. Tohle přílišný plánování budoucnosti a přehrávání si toho, co bylo, nás odděluje od přítomnosti. A přítomnost je neuvěřitelně úchvatná.
Tuhle poslední část zopakoval i pozdějc, během koncertu, za doprovodnýho tleskání pár desítek lidí. Moc pěkný to bylo.
