Světla! Kamera! Žerem!

Na Oscarech se nesmí fotit, ale autorovi článku se podařilo pořídit pár snímků na dobře ukrytý foťák v mobilu. Proto vypadají tak, jak vypadají.

Jak jsem si tak seděl v páře hotelu Four Seasons v Los Angeles se sklenkou osvěžující okurkový vody těsně před 81. předáváním Oscarů, přemýšlel jsem: "Jaký skvostný zážitky mi tenhle večer připraví?"

Byl to můj první pobyt v LA. Muj známej - kamarád, kterýho nebudu jmenovat, byl nominovanej na Oscara. Přijel jsem ho morálně podpořit a taky nasát vznešenost a věhlasnej šmrnc Hollywoodu a hlavně Guvernerskýho bálu, což je slavnostní večeře, která následuje po nejdůležitější noci roku - noci pro všechny, co dělají do filmu, hráli ve filmu nebo, obecně, viděli někdy nějakej film.

Jak jsem vstoupil na místo činu, cejtil jsem se jako Milion dolarů ale zároveň trochu nervózní, takže trochu jako nervózní Milion dolarů a koho to nevidím - Danny Glover, co hrál v Smrtonosný pasti 3 a Sean Penn, kterej se objevil s Madonnou v Šanghajským překvapení. Manželka Ferrise Buellera, Sarah Jessica Parker si to před mýma očima protančila kolem - za ní chlápek, co jí držel vlečku, aby se nedotkla rudýho koberce. Když prošla zavoněla kolem sebe voňavkou svojí vlastní značky a bylo to pěkný. Mám pocit, že ten, co jí držel vlečku, s ní zůstal celou noc a přičinlivě hlídal, aby se ani smítko prachu nedostalo na její apartní ohoz.

Moderátorem večera byl Hugh Jackman, kterej se mihnul v něčem, co se jmenovalo X-meni. Jackman přiskotačil na pódium a hned začal sázet vtípky o Hollywoodu a co je in a out. Dělal jsem, že mu rozumim, i když jsem z Londýna a Hollywood je pro mě stejně divnej jako obrázek Kocourkova, kterej by nakreslil Kocour v botách po deseti špecích. Po Jackmanovi následovalo asi deset hodin dojemných proslovů Dannyho Boylea, který mě fakt donutili přemejšlet o problémech, co mají lidi ve slumech v Indii. Čím mín jsem cejtil svuj zadek, zabořenej do sedadla, tím víc jsem se vciťoval do hubenejch indickejch dětí.

Ale abych byl upřímnej, celej cirkus jen oddaloval ten hlavní důvod, proč jsem byl tady v LA a na Oscarech - totiž abych ochutnal něco z toho vychvalovanýho kulinářskýho nebe, který začne, jakmile lidi přestanou brečet a děkovat bohu a všem příbuznejm.

Nejdřív nastal problém - když se zvednete během reklam a propásnete odpočítání, nemáte šanci dostat se zpátky. Na vaše místo si sedne komparsista, aby to nevypadalo, že sál je poloprázdnej a aby všichni vidláci u televize, co se na Oscary dívají, měli pocit, že je to tam rozjetý.

Šel jsem si pro láhev minerálky, vyčekal si trpělivě dvacetiminutovou frontu, aby mi obsluha řekla, že voda neni grátis. Samozřejmě jsem si v sále nechal peněženku. Takže asi poprvé v historii Oscarů někdo použil okrasnou fontánku na vodu. Zatímco jsem pil, celebrity a jejich agenti na mě koukali asi tak, jako kdybych si nasral do ruky a kreslil s tím na stěnu. Tím pádem jsem to samozřejmě nestihnul zpátky do sálu.

Po tom, co jsem se znovu prodral ke svýmu kamarádovi, kterýho v jeho kategorii porazil nějakej vořežprut, vydali jsme se na očekávanou večeři. Usadili nás k takovýmu nevkusnýmu stolečku. Byla tam nějaká kapela a hrála takovej ten jazz, co najdete na jazzovejch kompilacích, co vychází v novinách.

Mrknul jsem se kolem. Naproti nám seděl Kevin Kline, co hrál ve Wild Wild West s Phoebe Catesovou, kterou si pamatuju z Gremlinů. Phoebe, to by vás mohlo zajímat, pořád stojí za vyhonění u videa! Jeden chlápek si stěžoval na jídlo, protože byl na nový dietě. Naštvala ho pizza s lososem a kaviárem, kterou podávali jako předkrm. Jednou jsem čet, že tuhle pizzu jedli S Club 7, tak jsem byl docela zvědavej. Upřímně - trochu mě to zklamalo.

Bohužel jsem ale musel pozdějc konstatovat, že pizza s kaviárem byla asi ta nejlepší část večeře. Další dva chody byly něco, co by se dalo popsat jako divná řídká polívka, kterou následovala víceméně nechutná variace na kebab s rejží. Musím říct, že lepší jídlo mi naservíroval i ten věčně nasranej Turek, kterej maká u stánku na Picadilly Circus v Londýně.

Místo zákusku jsem vyfasoval figurku Oscara, pod kterou byla krabička s čokoládkama. Říkám si - to bude nějaká luxusní čokoláda aspoň s 99 procenty kakaa, ale ve skutečnosti ta čokoláda chutnala jako hnědý voskovky na kreslení.

Byl jsem z hloubi duše zklamanej a pořád jsem měl hlad. Už jsem si říkal, že vezmu čáru zpátky do hotelu, ale pak jsme otevřeli dveře do hlavního sálu a ejhle, sál plnej extra jídla. Připadal jsem si najednou jako v Čaroději ze země Oz, kde ta holka strčí do dveří a najednou je všechno šíleně barevný a divně oblečený trpaslíci tancujou kolem.

Bylo tam cukroví ve tvaru Oscarů, čokoládová fontáta s jahodama, čokoládová pěna, hora škeblí, a dva kopce sushi s gigantickýma koulema z wasabi a slizký kousky zázvoru, který dneska dostanete v každym hypermarketu. Ale protože jsem z Anglie, jsem ze sushi pořád ještě trochu paf.

Pak mi můj kámoš prozradil, že má lístky na party Vanity Fair, což je, jak se všichni shodujou, úžasně dekadentní a skvělej večírek všech večírků. Dokonce prej tam jednou někdo šňupal kokain v koupelně a zapíjel to pravým šampaňskym!

Hned jak jsme tam dorazili, dozvěděli jsme se, že Mickey Rourke, co si užíval ve Smyslný orchideji, právě odešel. V rohu stál rozčílenej Elton John, kterej hlavně zpívá a už nevím, v čem hrál. Byl tam taky Ben Stiller, kterej měl kdysi v televizi svojí show. Vyprávěl vtipy hereckejm agentům, který vypadali všichni stejně a byli fajn opálený. Slyšel jsem, že šéfredaktor Graydon Carter, kterej party pořádal, právě leze do zadku nějakejm hercům ve VIP salónku. Chtěl jsem se na to mrknout, ale nemohl jsem se tam dostat - byla tam tlustej sametovej provaz.

Jak možná víte, Vanity Fair pořád píše o nechutně bohatejch týpcích, co mají jachty, takže jsem čekal grátis pyramidu novejch iPodů a drahejch voňavek, ale jediný, co tam měli, byla taková malá holka trochu při těle, která držela krabici levnejch hamburgerů.

"Vezměte si cheeseburger, pane", přikázala mi panovačně. Tak jsem si jeden vzal a zaskřehotal "díík", protože už jsem v ten moment měl docela upito. Kousnul jsem si a pokoj se se mnou začal točit. Připadal jsem si jako ve svým vlastním švihlym filmu a burger docela dobře reprezentoval celou tuhle prapodivnou noc.

Říkám si, jo, jo, cheeseburger - taky vypadal nejdřív lákavě, ale po ochutnání se ukázalo, že je studenej, vlhkej a úplně bez chuti.

Pak jsem se proměnil v obrovskou ředkev či co.