Lexikon záhadných povolání moderní společnosti

FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Lexikon záhadných povolání moderní společnosti

Dvě představitelky trochu tajemně pojmenovaných povolání si našly chvíli, aby nám vysvětlily, co je skutečnou náplní jejich práce.

Žijeme ve světě neologismů a anglicismů. U spousty názvů pocházejících z ciziny, ale i místních, se jednoduše ponechá nebo se věci přidělí nový anglický název, případně trochu "přičeští" výslovností. Pak člověk zkrátka dělá nebo aspoň předstírá, že dělá to, co to znamená v originálu, aby se nemusely vytvářet slova ve vlastním jazyce. Vzniká spousty různých patvarů, ale i názvů, u kterých si pak nejsme úplně jisti jejich významem či náplní i když je občas používáme. Mezi takové výdobytky moderní doby patří i některá zaměstnání, která nejsou úplně tradičními řemesly. Náš přehled se bude hodit kdyby se vám náhodou poštěstilo jít na pohovor na pozici v moderní firmě nebo na projektu, kde nemají čas se zabývat překladem daného povolání a občas ani vyslovením jeho celého znění. Určitě to bude znít lákavě, i když vám nebude úplně jasný, do čeho vlastně jdete. Zdá se, že v civilizovaných zemích totiž máme všechno, kromě času, ale díkybohu za google, kterej budete asi muset stejně zneužít i v tomhle vysvětlovacím článku na všechny ty cizí slovíčka. Tak pozor, ať si v tom neuděláte ještě větší guláš. Daný pozice se nejčastěji líhnou v technologicky zaměřených a nad/mezinárodních společnostech, reklamkách, u filmu, v herním průmyslu, v nových sdílených pracovních prostorech jako jsou open officy. Případně také v týmech, kde není jasná funkce jednotlivých osob, proto se musí za každou cenu pojmenovat, aby se členové nějak odlišili. My se vám některé společně s jejich představitely/kami pokusíme postupně přiblížit.

Reklama

Tereza, 27, AD

ADs (čti jako EJdýs), neboli množné číslo od assistant director, jsou často tým několika lidí. Na českých projektech je typický, že je to sehraný pár a nebo trojice. Pomocná režie je jedna z těch typickejch profesí, o který se notoricky ví asi jen mezi lidma z oboru. Ve filmových scénách z natáčení režisér často křičí ZVUK, KAMERA aaaaa AKCE! Ve skutečnosti má na tohle všechno křičení svýho AD, neboli pomocnýho režiséra. 1stAD neboli pomocný režisér je přímo zodpovědný za přípravy a plánování a následně dodržení časů z vlastního plánu natáčení. Je podřízený jen režisérovi a řídí a koordinuje všechny departmenty. Jeho slovo je zákon. 2ndAD neboli asistent režie je přímý podřízený pomocného režiséra a hlavní produkční. Často mívá na starost jen herce a jejich přípravu- komunikuje s nimi o jejich příjezdu/odjezdu, zodpovídá za to, že vědí jaké scény kdy natáčí, že jsou dobře naladěni a včas na scénu správně oblečení/nalíčení. Má také na starosti komparz a někdy i režii druhého plánu. AD je přitom profese, kde jste jednou nohou v režii ale tou druhou i hodně v produkci. Předtím, než se totiž vůbec dostanete na samotný natáčení, kde Vás čeká velkej kus práce a hodně bolavý nohy, odsedíte si spoustu času na poradách, u excelovejch tabulek a mailů, než se to všechno pořádně domluví a naplánuje. AD připravuje ve spolupráci s režisérem a produkcí natáčecí plán, ve kterým je podrobně scénu po scéně a obraz po obraze celej plán toho, co a kdy se natočí. ,,Pomocňák'' se taky účastní už výběru lokací i jednání s herci. Komunikuje pak v předstihu ostatním departmentům, co se bude kdy natáčet. S tím souvisí i příprava takzvaných denních dispozic- podrobná tabulka, ve který se říká, co vše se bude ten natáčecí den točit a z toho vyplývající konkrétní instrukce pro všechny. Třeba že na scénu 37, ve které se točí velká královská svatba a která se má začít natáčet ve 13:00, je potřeba připravit: 100 komparzistů v dobových kostýmech, svatební šaty pro princeznu a prince, natočit herečce vlasy do svatebního drdolu, vyzdobit sál a připravit dlouhou kamerovou jízdu do uličky a druhou kameru na jeřáb. Když se pak dostaneme na samotný natáčení, nebo-li ,,na plac'', tak už bychom mohli říct, že dalšíma nohama ''ejdýkování'' je taky diplomacie, management a psychologie. Na denní bázi totiž potřebujete řešit jak nejefektivněji zorganizovat celej filmovej štáb se všema jeho departmentama (kostýmy, rekvizity, světla, kameramany…) tak, abyste toho natočili co nejvíc za co nejkratší dobu. Přímo na natáčení samotným pak už AD rozdává všechny dílčí úkoly, který jsou potřeba k tomu, aby se scény opravdu natočily. Režisér se s herci může pohroužit do svejch uměleckejch představ a mezitím AD, kterej díky všem poradám a přípravám přesně ví, jak má podle režiséra vypadat všechno ostatní, to pro něj se štábem a svými dalšími asistenty připraví.

Reklama

Denisa, 27, Happiness manager

Tvoje otázka mě moc potěšila, protože se s ní setkávám denně při střetávání se s novými lidmi. Dlouhodobě se zajímám o osobnostní rozvoj, jak kvůli sobě a porozumění tomu, co je mým úkolem, na co mám talent a kde se můžu realizovat tak, abych byla spokojená, šťastná a abych tenhle pocit a postoj posílala dál. Před dvěma lety jsem se rozhodla posunout si diplomku a najít si práci v oboru, který by mě do budoucna zajímal. Z výše zmíněných důvodů mi byl nejbližší recruitment a tudíž smysl v tom najít lidem práci - takovou, která je bude bavit a kam budou chodit rádi. Oslovila jsem proto společnost, kterou jsem poznala přes bejvalou spolužačku, která v ní nějakou dobu pracovala jako talent sourcer. Už jenom ten název pozice se mi líbil a upřímně to bylo asi poprvý, co jsem o něčem takovým slyšela.

Napsala jsem email přímo na HR: kdo jsem, jaké jsou moje očekávání a hlavně, že bych byla ráda součástí týmu, který se prezentuje tak, jak jsem měla možnost vyčíst přes příspěvky na sociálních médiích. Šla jsem na AC, prošla jsem a dostala práci talent sourcera. Po nějaké době mi došlo, že je to v podstatě obchodní pozice, kde je úkolem najít toho nejlepšího a umět ho prodat klientovi. Je to personální agentura, která hledá podle zadání klienta na dané pozice za nějaký to fíčko. Před rokem jsem se rozhodla školu nedodělat protože mě nebavila a měla jsem ohromnej stres, kterej se nastřádal jak z velmi náročné práce talent sourcera, tak i ze školy, kde jsem vlastně neměla žádnou motivaci a nebyla jsem schopná dát dohromady diplomku. Došlo mi, že tenhle job není pro mě, protože vlastně nemá dostatečnou hloubku. Plus nejsem rozhodně ekonom, jak by se mohlo zdát podle školy, kterou jsem studovala, takže padlo rozhodnutí. Konec se školou a konec v práci.

Po meetingu s naším CEO, kterýmu jsem oznámila, že dál nemůžu, mi nabídl full time pozici office managera. Měnila se nám trošku struktura a potřebovali někoho, kdo by se této pozice ujal, což bylo ideální. Baví mě dělat servis lidem, který přijdou na interview nebo na schůzku.

Začala jsem pracovat jako office manažer a zároveň training coordinator pro recruitment academy. Jako talent sourcer jsem nebyla moc za hvězdu, věděla jsem, že maj ode mě velký očekávání a že to budu muset dát nejlíp jak dokážu. Najednou jsem se probudila a začala bejt konečně sama sebou. Jako office manager jsem najednou komunikovala s celým naším týmem cca 30 lidi. Organizační věci, fakturace,…

Vždycky když přišel kandidát na interview, přišla jsem za recruiterem a dala jsem jim menší feedback z prvního dojmu. Na 99,9% mi vždycky potvrdili, že jsem je odhadla dost přesně. Tam jsem začala cejtit velkou empatii a že to bude asi moje silná stránka. Pokračovalo to dál a začali za mnou s velkou důvěrou chodit naši zaměstnanci ohledně problémů v práci i v osobním životě. Jedna naše brigádnice přišla ubrečená do práce. Šla jsem za ní, nechtěla mi nic říct. Jelikož jsem se začala starat víc i sama o sebe, nosila jsem si svačinky. Tak říkám "Bejb, nemáš hlad?" Za pět minut ode mně měla naservírovanou sváču. Ten její výraz byl k nezaplacení. Touhle storkou jsem chtěla říct, že totální základ happinessu je balanc mezi všema aspektama života. Pokud se někde něco rozpadá, je důležitý najít způsob, jak ty lidi vrátit zpátky. Odvést pozornost od emoce, uzemnit ji a dodat pozitivní pohled na to co se děje, proč se to děje, najít na tom vždy to dobré - poučení, zkušenost a inspiraci. Po dvou měsících mě začali samovolně oslovovat jako happiness manažerku. Naprosto organická záležitost. Držet tým pohromadě, umět jim pomoct vyřešit problémy, dát jinej pohled na věc. Vidět v nich jejich silný stránky. Poznat proč jsou v tý určitý roli a podporovat je v tom, co je baví. Samozřejmě ne všem jde všechno na 100% procent, ale je důležitý směřovat pozornost tam, kde to žije, tam kde se to lidí dotýká. Jako happiness manager jsem byla i v situaci, kdy mě vyhledala nešťastná kolegyně, že ji práce nebaví a že by se chtěla vrátit k práci psychologa. Postavila jsem se do role kouče a mentora. Řekla jsem jí, že má dělat to, kde bude šťastná a pokud to není naše společnost, tak se nic neděje. Druhý den dala výpověď bez výčitek a úplně otočila.