Jak se paří v kempu Pasohlávky

Když se v pasohláveckém kempu setmí, všude začnou znít devadesátky. Ve všech barech i na tzv. kempovém náměstíčku a samozřejmě hodně nahlas. Vyrazili jsme na diskošku jako všichni ostatní, akorát jsme to vzali přes kolotoče, které taky jely dlouho do noci. Po letech jsem se svezla na řetízkáči, což byl jediný světlý moment za celou naši návštěvu.

Celý den jsme zpovzdálí pozorovaly holky, které přijely na rozlučku se svobodou – všechny, až na budoucí nevěstu měly uniformní růžové sukýnky. Líbilo se mi, jak to berou vážně. Míň už se mi líbily dvě tanečnice, které po celou dobu rámovaly DJský pult. Celý den pršelo a večerní teplota se mohla pohybovat kolem deseti stupňů – i tak byly skoro nahé. Přemýšlela jsem, jestli ta v kalhotkách takhle vystupuje z vlastní vůle a z hladu po pozornosti anebo jestli v tom hraje roli příplatek.

DJ fungoval i jako MC. Vzhledem k tomu, že jenom pouštěl písničky, to nebyl zrovna pracný multitasking. „Kdo je nadrženej, ruku nahoru! Kdo rád chlastá, tak taky!" V jedný ruce jsem obsesivně držela pivo jakožto štít proti všemu kolem, na druhou část jeho výzvy jsem se nicméně přihlásila. Hudba skončila podle předpisů přesně ve dvanáct. Jako poslední track hrál DJ Bobo.

Český bizár mám do určité míry ráda, ale tahle konfrontace byla až příliš intenzivní. Ty dvě tanečnice mě jednoduše hodily do šílené depky – nedělám si iluze, že na jiných diskotékách po celé zemi je to lepší. V době, kdy nové odborné příručky pro studenty kriminologie naprosto bagatelizují znásilnění, je objektivizace ženského těla stále běžnou a žádanou praxí. Odešla jsem spát, zatímco se Lukáš držel rozlučky se svobodou. Doufám, že jen jako dokumentární fotograf a ne jako striptér vyskakující z dortu nebo z popelnice, která by schovku mohla v nejhorším případě suplovat. Když se vrátil, okamžitě odběhl fotit něco jiného.

Jakmile dorazil zpět, ptala jsem se, o co šlo. Nějaký týpek zmlátil svojí manželku, asi víc, protože přijela i policie a záchranná služba. Prý je to tady normálka.