Michael s Ronem Jeremym.
Pokud jste v devadesátých letech byli teenager, tak jste se k pornu dostávali maximálně třemi ověřenými a spolehlivými kanály: skrz časopisy, co jste si mohli koupit v trafice; skrz béčkové soft porno filmy (například i se Sabinou Laurinovou v hlavní roli); nebo skrz reklamy na podprsenky v časopisech vaší matky. Když nebudeme počítat to, že jste si při jejich prohlížení museli pořád krýt záda, aby vás při slastném čtení nikdo nenačapal, tak to byly docela nevinné časy, oproti dnešku.
Videos by VICE
S přesunem do digitálního prostředí se na nás však vyrojily všechny možné fetiše, o kterých si naši rodiče ani nenechali zdát, a zároveň začaly být dostupné na pár kliknutí. YouPorn podle statistik dneska generuje 2 procenta veškeré činnosti uživatelů internetu.
Tento přesun od tradičního k modernímu vnímání pornografie ale mělo na některé lidi doslova osudový dopad, jako třeba na Michaela Leahyho – tedy na muže, který trpí závislosti na pornu a internet ruku v ruce s jeho pravačkou mu doslova zničil život. A protože jeho případ je jeden z nejsmutnějších internetových příběhů, tak jsem mu zavolal, abych zjistil, jak se z obyčejného člověka digitálního věku stal autor, řečník a expert manévrující v mantinelech internetového porno.
Michael a jeho rodina v 80. letech.
VICE: Takže, jak tvoje závislost vůbec začala?
Michael Leahy: Můj příběh začíná už v době, kdy mi bylo 11 let. Tehdy jsem se poprvé setkal s tímhle materiálem určeným výhradně pro dospělé. Tehdy v 60. letech bylo dost těžké se k němu dostat. Musel jsem si schovávat stohy časopisů u kamarádova otce nebo někde v lese a tak, takže moje zkušenosti s nimi byly dost omezené. Byl jsem jenom rekreační uživatel porno, dokonce i v době, kdy jsem byl na vysoké, a objevilo se video. Později jsem se dostal ke kvalitnějšímu pornu a digitální distribuce na CD-ROMech trochu zvýšila moji potřebu, ale až s příchodem internetu se z toho stal problém.
Proč právě internet to celé zlomil?
Byl začátek 90. let, což znamenalo jakousi zlatou horečku v oblasti internetového porna. Mohli jsme najednou sledovat množství stránek a jejich počet se neustále zvětšoval, až jsme se v nich ani nemohli orientovat. Tam to celé začalo. Internet všechno změnil. Během chvíle jsem se díval na porno osm hodin denně.
Jakto? To jsi byl nezaměstnaný nebo na něj koukal po nocích?
Ne, normálně jsem pracoval. Byl jsem zaměstnanec jedné velké firmy a měl jsem tehdy přístup k něčemu velmi výjimečnému – k vysokorychlostnímu internetu.
To si toho nikdo nevšiml?
Tehdy si ještě firmy neuvědomovaly, co lidé s jejich připojením k internetu dělají, takže mi nic nemohlo zabránit v přístupu k libovolným stránkám. Nikdo nás v tomhle nekontroloval.
Michael na začátku 90. let.
Jaký dopad na tvoji práci to mělo?
Nebylo pro mě nijak neobvyklé, abych byl na obchodní cestě a do tří nebo čtyř do rána sledoval porno, i když jsem věděl, že další den mám v osm ráno schůzku, na které jsem musel prezentovat software, co jsme firmám prodávali za několik milionů. Prostě jsem si jenom na pár hodin zdřímnul, probudil se unavený, vzal jsem si oblek a šel jsem za klientem. Jenom jsem si plánoval schůzky na tři nebo čtyři dny v týdnu, abych viděl jenom pár klientů, a po zbytek času jsem sledoval porno. Jak si asi dokážeš představit, tak jsem brzy začal mít problém s tím, abych si práci vůbec udržel.
Jo, tomu věřím. Jak porno změnilo tvůj sexuální život?
Jeden z fetišů, co jsem si na internetu oblíbil, byl voyerismus, takže podle toho jsem si schůzky plánoval. Mohl jsem za hotel utratit klidně 185 dolarů a nikomu by to nevadilo, ale já jsem mnohem radši zůstával v těch za 60 babek, abych byl v těch stísněnějších částech města, kde jsou domy jeden vedle druhého a je v nich minimum soukromí. Celé hodiny jsem dokázal koukat do cizích oken a masturbovat a čekat, až se u těch oken někdo bude převlékat.
Co byl úplný vrchol tvé závislosti?
Závislost vyústila v aférku s jednou ženou, co jsem našel na internetu. Náš vztah byl čistě jen o sexu – nebylo pro mě nic jiného než pornem v lidském tělu. Bylo to mnohem intenzivnější než jenom to sledovat. Když máš takovou aférku, tak ji musíš skrývat před ženou a dětmi, je to docela adrenalin a docela to vyvolává vzrušení. To byl úplný vrchol. Když se o tom moje žena dověděla, musel jsem přiznat svou závislost na pornu a celé tohle chování. Každý den jsem pak říkal, že s tím přestanu, a dokonce jsem tomu i sám věřil, ale vždycky jsem se nakonec k pornu vrátil.
Byla v tom vůbec nějaká láska? Tu ženu popisuješ jenom jako objekt.
To, co z ní v mých očích dělalo pornografii, bylo, že byla přesně taková, jako ženy, co jsem na internetu hledal. Byla jejich obdobou. Dokud se se mnou žena nerozvedla, tak mi nedocházela, že je na tom taky závislá. Když jsem pak byl úplně na dně, zjistil jsem, že vídá dalších pět nebo šest chlapů, co jsou vdaní a mají děti. Dostal jsem tedy přesně to, co jsem chtěl – perfektní ženu, která nestála o žádné závazky ani dlouhodobý vztah. Samozřejmě, že jsem k ní něco cítil a chtěl něco víc, ale ji by to ani nenapadlo.
Michael na jedné z lekcí, které dnes Americe dává.
Takže v tomhle okamžiku jsi přišel o ženu a děti. Co tě přimělo se k nim vrátit?
To bylo, když jsem ležel na podlaze svého bytu v Atlantě a myslel jsem na sebevraždu. Seriózně jsem uvažoval o tom, že zajdu do Wal-Martu kousek od domu, koupím si zbraň, vložím si ji do úst a zmáčknu kohoutek. Taky jsem uvažoval o tom, že bych napsal nějaký poslední dopis pro svoje kluky, ale tehdy jsem se díkybohu probral. Rozhodl jsem se, že nechci, aby dětem po mě zůstalo tohle – otec, co se zabil kvůli závislosti na pornu.
Je to dneska už lepší?
Možná už jsem se vyléčil, ale ještě pořád vídám svého mentora a chodím na skupinové terapie. Jsem si jistý, že pod dohledem budu do konce života. Je to očišťující, mluvit takhle o tom, ale pořád to taky bolí. Bylo to opravdu těžké mluvit o dětech a o tom, jak by to na ně dopadlo. Znovu jsem je začal vídat, moje žena si našla někoho nového, což mi trochu zavřelo vrátka. Jsme přátelé, ale jsem smutný, když si pomyslím, že to mohlo dopadnout lépe. Víš, ale tohle jsou takový ty gaučový řeči o tom, jak by bylo hezké stárnou po boku vlastních dětí.
Teď jezdíš po Spojených státech a mluvíš ke studentům na vysokých o tom, co sis prožil. Jaké to je?
Bolí to, ale je důležité, aby to lidi slyšeli, protože na některé věci ani nepomyslíte, když ještě studujete. Myslíte si třeba, že potkáte člověka svých snů a že už nikdy v životě nebudete porno potřebovat, protože budete mít skvělou ženu a ještě lepší sex, kdykoliv budete chtít. Ale takhle to v životě nefunguje.
Takže je podle tebe porno škodlivé?
No, sex je pevným bodem ve vztazích a důležitý pro naše vědomí. Pokud budeme odepírat tuto část toho, co jsme zač, tak to bude problém. Kvůli tomu může být porno škodlivé i jen při občasném sledování, asi ne tak moc, jako v mém případě, ale pořád bude škodit. Budete totiž smutní, když budete při tom přemýšlet o svojí bývalé nebo o nějaké modelce, pornohvězdě nebo o komkoliv, s kým byste chtěli mít sex. Budete si totiž jisti, že na něj nikdy nedojde, nikdy tam nebude ta intimita.
A jaké je na to řešení? Zakázat porno?
Na svém turné a v knihách jasně říkám, že jsem proti cenzuře, že mě morální diskuze nezajímá a že nechci nikomu říkat, jak mají žít svůj život. Zajímají mě jenom fakta, jak pornografie účinkuje na náš mozek, fyziologii a na vztahy. Dostal jsem se v pornokultuře dost hluboko. Nemyslel jsem si, že je na ní něco špatného až do okamžiku, kdy jsem ubližoval ostatní a nakonec začal lhát svým blízkým a v důsledku toho přišel o 15 let trvající manželství, dva syny a o kariéru.
More
From VICE
-
Screenshot: Epic Games Publishing -
(Photo by Jon Super/Redferns) -
Tammy Ljungblad/The Kansas City Star/Tribune News Service/Getty Images -
(Illustration by Tobias Roetsch / Future Publishing via Getty Images)