Kluk, který v Anglii začal polévat oblečení savem a rozdávat ho kámošům
Foto: Radimův archiv
Fashion

Kluk, který v Anglii začal polévat oblečení savem a rozdávat ho kámošům

Inspiruje mě můj vlastní život, říká kluk, co přichází se svojí první kolekcí oblečení, kterou byste se neměli snažit chápat, protože ji stejně nepochopíte.
30.10.17

„Až v Anglii jsem našel odvahu ukázat svoji tvorbu." Robin Veselý se ve dvaceti přestěhoval do Manchesteru, kde začal přetvářet svoje staré oblečení na unikátní kousky za pomoci sava, sprejů, nůžek a zipů. Bundy a trička s nápisy „Nic než láska", „Send love, not nudes" nebo „Help" chce teď šířit mezi ostatní, protože lásky je tady podle něj málo.

VICE: Kdy jsi začal s kreslením, čmáráním a sprejováním na starý oblečení?
Robin: Vlastně už v Česku jsem něco tvořil, ale opravdovej impulz přišel až v Anglii. Tady jsem byl tenkrát za kluka, co pořád jen chodí do fitka a hlídá si každou zvednutou činku, a kdybych najednou přišel s tím, že dělám vlastní hadry? Radši jsem si to nechával pro sebe, lidi by to asi nepochopili.

Reklama

Jak tě vůbec napadlo začít dělat svoje věci?
Asi v roce 2008 jsme se kamarádem na základce začali zajímat o graffiti a už tenkrát jsme kreslili na všechno. Takže ze zdi to šlo na boty, čepice, bundy. Teď už se to snažím brát tak, že to není jenom kreslení, ale určitý vyjádření sebe sama. Chci, aby v tom lidi viděli moji osobnost. Nechci dělat módu a nehraju si na návrháře, spíš to pojímám jako recyklaci a super vintage kousky.

Čím je tvé oblečení originální?
Svoje myšlenky se do tvorby snažím promítnout pomocí nápisů, což pak skončí bundama s popisky „Make me, not love", „Don't stay strong" nebo „Fashion has killed my bank account". Původně jsem chtěl to oblečení dávat bezdomovcům u nás ve městě, ale nakonec jsem dal přednost kamarádům.

Teď pracuješ na své první kolekci, čím bude speciální?
Kvůli týhle kolekci se učím i šít. S babičkou, která je švadlenou, jsme právě dodělali bundu, na kterou jsme našili barevný zipy a kterou jsem dal Šarlotě Frantinový. Jinak se snažím mít co největší svobodu a dělat prostě to, co mě napadne. Pak ať si to vezme někdo, komu se to líbí. Přímo na zakázku jsem dělal jenom pár věcí, vždycky jsem ty lidi ale dobře znal a mohl jsem tam tak promítnout i jejich osobnost.

Kde budeme kolekci moct vidět?
Svoji první kolekci jsem představil v polovině září na svým Instagramu. Do budoucna bych chtěl ale dělat různý věci, ne jenom oblečení. Vidím to na covery cédéček, obaly knih nebo ilustrace.

Co je podle tebe nejhorší módní trend?
Nejhorší módní trend je podle mě řešit módní trend. Myslím, že jde vždycky o nějaký určitý období. Ale musím uznat, že lidi tady se už mnohem víc snaží oblíkat se nějak slušně. Ale pořád je tady takový to přimhouřený oko.

Kde bereš inspiraci?
Hlavně ze života. Inspirovalo mě to, že jsem se přestěhoval do Anglie. Tam jsem se izoloval, a mám tam tak dost času přemýšlet. Po práci jedu do obchodu na skejtu, pustím si hudbu a chytnu tu správnou náladu.

Reklama

VICE: Chápou ostatní lidi, co děláš?
Většina to nechápe vůbec. Někdo to bere jenom jako módu. Ale najdou se i lidi, co ocení moje názory. I když je taky asi moc nechápou.

VICE: Zažil jsi už nějaký hejt na svoji osobu?
Kupodivu ne, což se divím. Nevím, jestli by mě to mrzelo, spíš by mě to naopak nakoplo. Tý nenávisti tady je docela dost. Myslím, že by tý lásky mohlo bejt víc.

Na krku máš tetování NO CREATIVITY. To je taky součást umělecký tvorby?
Snažím se být kreativní a tohle je ta největší ironie, co jsem z toho mohl udělat. Původně to mělo být NO FRIENDZONE, ale to by bylo asi moc. To si dám pak na nějaký skrytější místo.

A co ostatní tetování? Třeba to na ruce?
Všechny tři poslední tetování jsem si kreslil sám. Na předloktí v těch čárách mám napsaný svoje jméno, potom nakreslenou vlaštovku a nápis „zdravím". Ještě se na tom ale pracuju a plánuju to spojit spolu s tetováním, co mám teď čerstvě na krku.

Bude to rok, co jsi se sbalil a přestěhoval se do Anglie. Co tě k tomu vedlo?
Já říkám, všechny rozchody končí v Anglii. Potřeboval jsem novej život. Zlomený srdce mi pomohlo se odhodlat, už jsem tu nemohl bejt. Původně jsem jel na půl roku, ale asi se jen tak nevrátím. Potom chci do Ameriky nebo Kanady, do dvou let určitě.

Srovnáváš holky v Anglii a v Česku?
Češky jsou super. Musím říct, že Angličanky jsou takový nemastný neslaný. Sice se o sebe rády starají, třeba když jdou každej pátek na 20 cm vysokejch podpatkách do klubu. Když ale zjistí, že jsi východní týpek, tak se nechtějí moc bavit.

Reklama

Je něco, co na holkách nikdy nepochopíš?
Vlastně asi nic. Přijde mi, že jsme se narodili tak, abychom opačný pohlaví poznávali celej život a na konci si řekli, že jsme nezjistili vlastně vůbec nic. Mám to momentálně tak, že mám chvíle, kdy se chci seznamovat, a chvíle, kdy bych si nejradši vypnul na rok mobil a byl nedostupnej. Konkrétně na mladých holkách mi vadí závist mezi sebou.

Co na Česku miluješ a co naopak nesnášíš?
Miluju český holky a podle mě máme fakt ty nejkrásnější na světě, to beze srandy. Líbí se mi tady pocit bezpečí, kterýho si podle mě ale málokdo váží. Taky mám rád Prahu a doufám, že tam jednou budu žít, než se na stáří odstěhuju někam k lesu s vlastním jezírkem, kde budu každý ráno chodit krmit ryby chlebem hned po tom, co si vezmu Prostenal na lačno. K tomu, co nesnáším, tak přehnanou českou xenofobii. Nemám rád, jak lidi nedají na svoji hlavu, ale polykají vše falešné z okolí. No a taky nemám rád cenu másla samozřejmě.

Na Instagramu máš fotku s popiskem Instagram has killed my sex-appeal. Co jsi tím chtěl říct?Chtěl jsem upozornit na to, že život na sociálních sítích je strašně nebezpečnej. I když já sám jsem na nich závislej. Sleduju životy ostatních lidí a nemůžu si pomoct. Ale člověk v tom musí zůstat střízlivej. Co si budeme povídat, na Instagramu je každej krásnej a úspěšnej, ale ve skutečnosti brečí. Jenže to ti ostatní už nevidí, chtějí být jako jejich instagramovej idol, i když paradoxně můžou být ve skutečnosti i lepší než ten, koho znají jen z vyfiltrovanejch fotek.

Dřív jsi trávil každý den v posilce a pravidelně sis fotil svoje jídlo v krabičkách na Instagram. Nestydíš se za to zpětně? Co si o lidech závislých na fitku myslíš teď?
V podstatě i teď trávím spoustu dní v posilovně a jím z krabiček. Akorát si to teda už nefotím, no. Nestydím se, naopak. Cvičení a dodržování pravidelnýho jídla mě naučilo strašně věcí. Hlavně vařit a taky mít určitou disciplínu. Jinak si myslím, že být závislej na fitku je lepší než být závislej na heráku.

Reklama

Co si myslíš, že tě odlišuje od ostatních?
Všechno. To je asi to nejkrásnější na tomhle životě. Nikdo není stejnej a všem utíká čas. Takže v základu vlastně nic. Přijde mi divný, když mi lidi říkají, že se moc odlišně oblíkám. Chci za sebe nechat mluvit činy, ne hustý hadry.