Zhodnotili jsme módu pro puberťačky se skupinou puberťaček

Neumím se oblékat. Když si už musím koupit nějaké nové oblečení, cítím se jako chlap, který má po rozvodu krizi identity; neohrabaně kroužím po Topshopu, pokukuju po figurínách a pak se snažím najít stejné kousky a sladit je stejně dohromady. Potřebuji plastovou figurku, aby mi doporučila, co mám nosit. Přesto, dokonce i já vím, jak příšerná je fast fashion pro mladé dívky. Nemají na výběr nic jiného, jako trika s nápisem „I Heart Coachella", tílka bez rukávů s motivem kapely Slayer nebo trika s různými trapnými zlatými nápisy. Pro spodní polovinu jsou jedinou možností ultrakrátký roztrhaný šortky.

Hele, já vážně nevím, kdo kupuje tyhle sračky. Polovina dospívajících, kterých potkávám, ovšem vypadají stejně staří a dvakrát víc cool než já, takže oni očividně ne. Vzhledem k tomu mě napadlo, že by bylo zábavné vzít nějaké puberťačky do obchodů a nechat je zhodnotit oblečení určené pro ně.

Když jsem dorazila k Topshopu na Oxford Street, kde jsme se dohodli na setkání, okamžitě jsem je spatřila, ale nemyslela jsem si, že to jsou ony, protože měly akrylové nehty a vypadaly příliš staře. Mýlila jsem se, byly to ony. Faith, šestnáctiletá dívka, která byla mým hlavním kontaktem, měla na sobě sukni z tartanu, černé ponožky a seapunkový make-up. Její kámoška Libby, 15 let, měla copánky, třpytivé platformy a pár křídel. Jo, dívka s hnědými vlasy, měla obutý tenisky Vans a k tomu dvoubarevnou košili.

Velmi laskavě si vzaly volno od sobotního učení a řekly mi, že jednou chtějí pracovat jako módní fotografky nebo v hudebním managementu, čímž se okamžitě označily za víc cool lidi jako jsem já. Ujišťovali mě, že nesnáší fast fashion. Jejich oblečení bylo z Missguided, Dollskill (drahá americká značka inspirovaná gotikou z Tumblr) a „z mnoha náhodných online obchodů, o nichž nikdo pořádně neví." Jo řekla, že upřednostňují „nezávislé značky oblečení, protože nejsou masově populární."

„Věci v běžných obchodech jsou tak nechutný," řekla Faith. „Sakra, jsou fakt nenositelný." Libby dodala: „Když to není nechutně růžové nebo s volánky, je to pak tá stejná basic věc, kterou vlastní každá osoba na týhle planetě."

Podívala jsem se na svůj vlastní top. Dalo by se říct, že ho má rozhodně každý. „Co si myslíte o tom, co mám na sobě? Nestyďte se, jděte do toho."

„Nebudu ti lhát: nelíbí se mi tvůj top. Je strašně obyčejný," řekla okamžitě Faith. Jo mou sukni zhodnotila jako „v pohodě". Mé tenisky jsou prý moc špinavý. „Líbí se mi tvůj pokus sladit rtěnku a top," pochválila mě Libby. Myslely si, že jsem obyčejná. Nudná šeď. Za chvíli jsem zjistila, že s holkami je celkem sranda a že za obyčejné označují téměř všechno, co uvidí v běžných obchodech.

Fotografka Alice se zeptala, co si myslí o tom, co má na sobě. Nevím, proč to udělala, když viděla, co se stalo mně. Odmlčeli se a prohlédly si jí seshora dolů. „Moc se mi nelíbí tvoje tenisky," řekla Faith, hlavní kritik. „Jsou už dost starý, možná vypadaly lépe, když byly nový?"

Když jsme se vydali do prvního módního řetězce, okamžitě se ozvala sprška slov „obyčejný" a „basic". První věc, kterou jsme si všichni všimli, bylo tričko s nápisem „UNICORN FAN CLUB". „Jednorožci jsou tak strašně obyčejní," řekla Jo. „Lime Crime dělal před pár lety něco podobného a tehdy to bylo cool, teď to ale dělá každý. Všichni mají kousky s jednorožci."

Dívky poznamenaly, že s mořskými pannami je to úplně stejné. „To bych si oblékla maximálně tak do postele. Je to jedna z těch ošklivých, obyčejných věcí, které si kdysi nosila, zůstanou ti ve skříni a nechce se ti je vyhodit, tak je nosíš na spaní. „Téměř každý teď nosí věci s japonským písmem. To snad umí všichni japonsky?"

Všechno, co jsme viděli, na sebe mělo nějaký nápis. To se děvčatům nelíbilo ani trochu. Jakmile na to poukázaly, začalo mě to taky iritovat. „Úplně VŠECHNO má na sobě nějaký nápis," znechuceně kroutila hlavou Faith. „Jakoby ani vůbec nezáleželo na tom, co tam je napsaný. Absolutně trapný. Nebudu lhát, tyhle věci nikdo nemůže chtít."

Asi za minutu a půl nacházíme další skvost, tílko s nápisem „Coachella" " a zakřičela: „TÁÁÁÁÁÁÁK ŠPATNÝ!" „VACAY ALL DAY" top vyvolal podobnou reakci. Pamatuji si na ty geekovské trička, které jsme všichni nosívali a byla jsem překvapená, že byly dost staré na to, aby si pamatovaly tuhle fázi.

Nápisy nebyly jediným problémem, brzy jsme zjistila, že věci okolo feminismu a „girl gang" byly také na každém rohu.

„Připadá mi, jako kdyby si z toho dělali prdel," řekla Jo. „Vidíš všude ten feminismus a girl power věci a jo, je to všechno dobrý a tak, a myslím si, že by všechny holky tomu měly věřit, ale je to divný, když se obchody snaží, aby tomu holky uvěřily."

Faith se souhlasem doplnila: „Profitují na nás a na feminismu. Uvědomili si, jak velký je trh holek, které tomu věří."

Jo měla dobrej postřeh: „Uvidíš stupidní trička říkající „Girl Gang" v H&Mku, ale už nevidíš trička s nápisy Black Lives Matter nebo něco o právech LGBT."

Libby vzala malinkatej růžovej crop-top s nápisem „MY POSSE MY RULES".

„Proč jsme vlastně všichni v ganzích?" zeptala se. Neměla jsem na to odpověď.

Na jedné kolejnici byly svetry s dívčími ikonami – citrony a rtěnky – od nějakého čtyřicetiletýho designéra. Jedno z nich s nápisem „SORRY NOT SORRY" mělo na sobě, bizarně, WiFi symbol. „To je tak namyšlený," řekla Jo. Faith vzala jumper do ruky s povýšeným obočím. „Zřejmě mají holky rády citróny a rtěnky. Faith, máš ráda citrony?"

„Jo, mám," řekla Faith.

„Pak tedy zřejmě musíš být součástí nějaký dívčí crew."

Většinu věcí, které jsme nacházeli a která cílila na teensky měla očividně své kořeny v malých online brandech podporovaných Instagramem. Nažehlený nálepky se symbolem Venuše nebo kšiltovka s DIY punkovým motivem – nejen, že vypadají jako masově vyrobené výrobky, ale řetězce také nejsou schopny držet krok s novými trendy. Všechny řetězce jsou minimálně rok nebo tři pozadu za malými značkami nebo nezávislými prodejci v čemkoliv, co dělají, a puberťačky to vědí; utrácejí spoustu času na Depop nebo lajkováním fotek bloggerů, kteří dostávají kartóny nejnovějších kolekcí hadrů od Boohoo.

Všechny tři holky hodně zmiňovaly Kardashians jako jejich hlavní kulturní referenci. Plno módy bylo dle jejich slov inspirováno Kardashians a tím, co dělají. Jedna ze sester nosila velikánskej opasek; obchody začaly prodávat hnusný velikánský opasky navzdory faktu, že si nikdo žádný nekoupil od dob devadesátých let. Jiná ze sester si oblékla korzet; „Jen osmiletá by si tohle oblékla na školní diskotéku."

Výsledkem je, že všechno vypadá staromódně, levně, a, kupodivu, nezrale pro puberťačky.

Na druhé straně, mnoho těchto věcí bylo zvláštně sexuálně laděné. Napříč H&M, Forever 21 a Claire's jsme našli mnoho oblečení s „daddy" referencemi. „Jsem tak znechucená všemi těmi sytě růžovýma šortkama s nápisem „Daddy" na zadku," řekla Faith. Šťouchla do koženýho límce v Claire's – kde byl nápis „meow" – což vypadá jako by to bylo cílené na velmi mladé dívky. „Všechny tyhle čtrnáctky nosí věci s nápisy hlásající „DADDY PAYMENTS", jako kdyby to bylo „Ó Bože, to je tak cool." Ony nevědí, co to znamená. Kdyby to zažily na vlastní kůži, volaly by mámu.

Myslela jsem, že jsem byla převážně na stejné straně jako všechny, ale jak den pokračoval, uvědomila jsem si, že stejně jako když jsem jimi byla zkritizována, mě a puberťačky od sebe stejně dělí hodně věcí.

Často jsem si třeba všimla věci, které bych chtěla a jakmile jsem je pochválila, dostala jsem odpovědi jako „BASIC!" nebo „Ugh". Viděla jsem růžový tylový šaty ve Forever 21, které zhodnotily jako „laciný a nevkusný". Popadla jsem chlupatou podprsenku udělanou z falešných perel, která se mi líbila, a očekávala jsem, že mi ji určitě schválí. Jo byla první, která mě vyvedla z omylu. „Hrozně nevkusné. Je to udělané z úplně laciného materiálu, zkus." Nabídla holkám, aby taky zkusili a ony zkušeně přikyvovaly. „Říká to „jsem Marilyn Monroe. Ale laciná Marilyn Monroe."

Za rohem jsme spatřily řadu pastelových kožešinových kluzáků. Zadržela jsem dech, čekajíc na dívky, aby si jich taky všimly. Mám pár podobných a miluji je. Bohužel, stejně jako můj červený top, nebyly moc pozitivně hodnoceny.

„Znám holku, která měla pár růžových kožešinových kluzáků a nosila je o prázdninách do Mexika. Chceš vypadat chlupatě v Mexiku? Jako fakt?" řekla Jo. Faith doplnila: „Ony se taky strašně ušpiní. Nehygienické. Vážně." Radši jsem si to ještě ověřila: „Kožešinové kluzáky jsou špatné?" Jejich pohledy mluvily za všechno.

Jediným náznakem shody nastal v Primarku, ke konci našeho výletu. Jo si vybrala pár brýlí s tenkými obroučkami, které byste předtím nalezly na hlavě u a) svého dědy nebo b) Rolf Harrise. Tyhle byly, z mého skromného módního názoru (jak jsme si řekly předtím taky hrozného), nejhorším trendem poslední dekády.

„Ježiši, tohle je docela Jeffrey Dahmer," řekla Jo.

Jak jsme se loučily, tak jsme si všimly na figurínách několik triček s motívem gay pride. Bylo to tam, Primark se ukázal jako nejpokrokovější obchod z rychlých řetězců. Možná nerozumím pravidlům módy pro puberťačky, ale všechny jsme se shodly na tom, že je to odpad. Když chtějí fast fashion řetězce přežít, musí je zachránit jiná cílovka jako puberťačky. Možná to budu třeba já.

Když jsem byla bezpečně pryč z dohledu, vrátila jsem se zpátky k Forever21, abych si tajně koupila ty levné a nevkusné tylové šaty, pak jsem skočila pro smoothie z Boostu a pokračovala jsem ve svém obyčejném basic životě.