foto: Jake Lewis
V dnešní době je těžké brát jakékoliv rady o zlepšení vašeho soukromého života. Vážně. Po všech těch podvodných DVD, knížkách a článcích v lifestylových časopisech se tomu vůbec nejde divit a už vůbec ne poté, kdy bylo tisíce lidí okradeno různými šlendriány. Jenže stále tu existuje kvantum lidí, co se spoléhají spíše na hromadné rituální sebevraždy, než aby změnili naprosto miniaturní věci ve svém životě. Ani já vám nechci nalhávat, že máme zaručený návod, jak si polepšit v následujícím roce. Ale v nedávné době se mi velmi změnil život a začlo to drobnými změnami. Možná budu nosit dříví do lesa, ale díky pár náhodným změnám a několika myšlenkám, co se ke mně dostaly, jsem udělal obrovský krok vpřed.
Videos by VICE
Umřít mladý je trapný
Víte, kdo je vynikající herec? Michael Caine. V každé dekádě dokázal udělat vynikající filmy. Byl módním vzorem, získal dva Oscary, vydělal nesmyslný peníze, vzal si krásnou ženu a žil život, který by mu záviděl kdokoliv na světě. Víte kdo natočil pár náctiletých filmů a umřel v odéru cigaretového kouře ve věku 24 let? James Dean. Trošku více melodramatický byl Kurt Cobain. A víte, kdo je naopak hoden obdivu? Například 65 letý Brian Eno. Nebo Nelson Mandela, který dokázal své nejlepší skutky vykonat až po svých 30. narozeninách. A mohlo by následovat několik desítek jmen, které se zapsaly do historie až v pozdějším věku. Ano souhlasíme, že jakékoliv úmrtí v mladém věku je obrovská tragédie, ale mnoho lidí by si mělo uvědomit, že tak zvaná mantra „žij co to dá a zemři mladý“ je totální konina, kterou do nás už několik let ládují světové módní značky.
Chtít žít tak dlouho, jak je to jen možné, a v tak dobrém zdravotním stavu, jak je to možné, neznamená, že jste na cestě k tomu stát se jedním z těch lidí, kteří jezděj ráno nasraný tramvají, večer je nasere složenka ve schránce a jediným jejich společenským zážitkem je hromadná diskuze o józe. Chceme vám jenom říct, že dostat se do tzv. klubu „27“ je celkem egoistický životní cíl. Snažte se žít tak dlouho, jak to jen půjde. Život můžete mít na hovno (kdo ho vlastně někdy neměl), jenže máte jenom jednoho bobana, aby jste se s tim poprali.
foto: Jamie Taete
Zbav se chytrého telefonu
Během svého nočního cestování po temných uličkách jsem zrovna nedávno narazil na nějaký tvrďáky, co mi znárodnili můj iPhone, a od té doby jsem si už nový nekoupil. V podstatě jsem se našel ve slovech bývalého britského ministra kultury, který při posledním rozhovoru popsal iPhone jako „individuální velitelské středisko“, což mě zaujalo, a já jsem zjistil, že tento druh telefonu opravdu nepotřebuji. Kdo trvá na tom, že máme mít smartphone? Kdo nám říká, že musíme reagovat na emaily do hodiny od doručení? Kdo nás nutí sdílet hovna na Instagramu? No přece lidi, co vás moc nemusí. Což dělá z chytrých telefonů mučící přístroj, který vás stále k něčemu nutí.
V podstatě jsme se všichni zaprodali techno-kapitalistickým lžím, že tyhle serepetičky musíme vlastnit. Nikdy v životě bych si nemyslel, že povedu tyhle řeči. Nejsem žádná mánička, co si ubalila tobogán a zasekla se ve slamněných sandálech u strejdy na farmě. Jenže chytré telefony nám berou naší koncentraci, konverzační schopnosti a také kognitivní schopnosti. A kvůli čemu? Kvůli stresu a pocitu, že se vám za zádama něco děje, o co nesmíte přijít.
Zahoďte ty chytrý krabičky a zkultivujte svůj život. Vždycky si můžete zkontrolovat svůj virtuální život až doma u počítače.
Odpoutejte se od zábavního průmyslu
Risk tohoto soužití nejlépe popisuje historka z knihy Kapitalistický realismus od Marka Fishera, kdy jeden student měl celou přednášku sluchátka v uších, a když ho Mark Fisher požádal, aby si je sundal, tak mu student odpověděl, že to je pořádku, protože je k ničemu nepoužívá a má je pouze nasazené. Fisher teoretizuje, že to dělá student proto, že chce uspokojit své vědomí, že je připojen k tzv. „entertainment matrix“. „Chcete-li se nudit, znamená to, že se musíte odstranit všechny komunikační senzace-stimulující indikátory, jako jsou YouTube, sociální sítě apod. Odepřít si na chvilku konstantní tok sladkého potěšení na požádání,“ píše Mark Fisher.
Myslím, že to může celkem prospět, když se na chvilku odprostíme od těchto věcí. Stále jsme obklopeni nějakým nepřirozeným světem, který z nás dělá neschopný loutky, které neumí vyřešit svůj problém bez technologické pomůcky. Naučte se žít bez komunikační deky, protože akorát zamrznete a nebude schopni normálně fungovat.
foto: Rory DCS
Dívejte se až za obzor
V ponurém, kajícném ránu, po Bohem zavrhnuté house party, mi jednou jeden moudrý člověk řekl, že lidé nevidí dost za svůj horizont. Ne ve filozofickém smyslu (ačkoliv to tak celkem zní), ale v tom doslovném. Příčina je v tom, že většina z nás bydlí ve městě, kde nevidí za první obchod Vše za 35 Kč, a pokud máte štěstí, tak za obchod Vše za 39 Kč. Máme jen málo pochopení pro rozsah a velikost celého světa, ve kterém žijeme. To v nás pěstuje paranoiu, sobeckost a deprese.
Města jsou krásná místa a ani vás nechci nijak lákat k přesunu k lesnímu životu nebo k bydlení na chatě. Ale pokuste se vyrazit do světa na místa, kam byste se rozhodně nezajeli válet na lehátka. Zachovejte si pocit, který jste nabyli, a vždy si na něj vzpomeňte. Může to být celkem depresivní, ale ve společnosti, která nám říká, že jsme strůjci svého osudu a svými vlastními bohy, to bude celkem osvěžující zážitek, oproti nikdy nekončícím debatám na Facebooku o hořlavosti hovna.
Čtěte knihy
Ano. Víme to. Z opakovaných rad se stává klišé. Ale klišé se opakují z nějakého důvodu. Nestanete se fenoménem své generace díky sledováním gifů a koukání se na seriály a reality show. Čtení vám více obohatí váš život. Zabijete nudu v buse, vlaku nebo během oběda. Čtěte si, co chcete. Literaturu faktu, beletrii, co si váš mozek ráčí. Přečtěte si, jak se vzdělávat a jak žít. Jen to zas nepřekruťte do extrému, že vyhrajete Národní knižní cenu za čtení ve veřejném prostoru.
Poslouchejte rodiče
Poté, co jste se doplazili na druhou stranu barigády požitkářství, což byl věk dospívání a dalších let po dvacítce, tak vás napadl pocit nejistoty ohledně vaší osoby. Vaše školní dny jsou dávno pryč, nevinnost byla nemilosltně obětovaná za horu zkušeností a nakonec si nemůžete promluvit se svými starými přáteli, protože jsou zaneprázdněni a postupně se vrhají do chomoutu. Takže na koho se nyní můžete obrátit? Zpět na lidi, kteří vědí, že jste celou tu dobu byli na drogách, ale nechali vás v tom pokračovat, dokud jste nespadli do nějakého průseru.
Nakonec si uvědomíte, že vaši rodiče nejsou ten Igor Hnízdo z Obecné školy. I oni jsou zmatený balastem v tomhle světě. Ale mají už zkušenosti s těma hovnama, kterýma si už museli projít. Berte jejich zkušenosti jako váš zkušební crashtest, díky kterému si můžete zachránit zadek. Mluvte s nimi a poslouchejte je. Furt lepší, než aby vám to proletělo hlavou a nakonec si místo vás pořídili kokršpaněla.
foto: Matías Uris Rey
Cvičení je in
Už nejsi na škole a nemusíš stále ctít myšlenku, že tělesná zdatnost je výsadou pouze vyhublých atletů a tvůj ležérní životní styl tě dělá krásnějším a osvícenějším, než ostatní. Ne, tak to není. Zapotíš se akorát během cesty na autobus a to i v případě, že jsi na první pohled zdatný, ale ve vnitru ti cévy chřadnou a melou z posledního.
Cvičení je obohacující a zlepšuje intelektuální výkon, stejně jako ten fyzický. Pročistíte si mysl a je to skvělý způsob, jak se podívat na svět z nového úhlu. Haruki Murakami napsal knihu o běhání, Albert Camus byl brankář ve fotbalovém týmu a Kari Stefansson, pravděpodobně nejlepší současný enetický vědec, je posedlý basketbalem. A opět bychom mohli vyjmenovat další a další jména. Výzkum NASA ukázal, že lidé, kteří se zabývají pravidelnou fyzickou námahou, jsou mnohem lepší v rozhodování, než ti, co nesportují. Sportování z vás nedělá namachrovaný hlupáky. Ale vaše nekonečné dvacetiminutovky na gauči ano.
Vždycky se opij
Na konci dne je život vždycky těžký. Je nezastavitelný a unavující, dokud si čas opravdu nezpomalíte. Jak jinak můžeme odvést svou mysl od našich vlastních problémů… Alkohol je přirozený způsob, jak nás zpomalit a donutit se cítit dobře, když si to okolnosti vyžadují. Je to elixír života a teměř každý můj důležitý zážitek je s ním spojen. Život je víc než my. Zkuste s ním bojovat a prohrajete. Tak se nebojte ho krapet zpomalit a užít si ho plnými doušky.
Více důležitých životních manuálů na VICE:
VICE průvodce, jak si lépe užít drogy v roce 2014
VICE průvodce, jak mít lepší sex v roce 2014
VICE průvodce, jak nebýt trapně chudej (nejen) v roce 2014
VICE průvodce jak chodit s prachatýma holkama
More
From VICE
-
J Studios/Getty Images -
Jose A. Bernat Bacete/Getty Images -
Igor Suka/Getty Images -
