Různě

Děsivé fotky ze života brooklynských gangů

Fotograf známý jako Boogie dokumentuje pouliční život, násilí a zločinnou činnost gangů v New York City už přes dvacet let...

by Seth Ferranti
15 prosinec 2016, 1:00am

Alle foto's door Boogie uit 'It's All Good', van uitgeverij PowerHouse Books

Všechny fotky z knihy 'It's All Good' od Boogieho. Vydavatelství powerHouse Books.

Kariéra fotografa známého jako Boogie je tak rozmanitá, jak jen si lze představit. Je znám díky focení olympijského běžce Usaina Bolta a fotbalové hvězdy Maria Balotelliho pro významné značky jako jsou Puma a Nike. Boogie ovšem vydal i šest monografií, které se soustředí na utrápenou pouliční kulturu měst jako Sao Paulo nebo Bělehrad.

Boogie se narodil v Bělehradu a vyrůstal okolo foťáků, protože jeho otec a dědeček byli oba amatérští fotografové. O umění se začal však zajímat, až když se jeho země ocitla v žáru války v devadesátých letech. V té době mu fotografování pomohlo se distancovat od hrůz kolem něj. Boogie považuje nepokoje v Srbsku za podnět, který odstartoval jeho kariéru a definoval směr, kterým od té doby směřuje.

Bushwick, Brooklyn, 2004

V roce 1998 vyhrál Boogie soutěž o zelenou kartu a přestěhoval se do New Yorku. Živil se spoustou prapodivných prací, ale nikdy nezanevřel na focení. Snad díky pouhé náhodě, byl požádán několika členy gangu v Bed-Stuy, aby je vyfotil, jak drží zbraně. To ho katapultovalo na cestu vedoucí do nejtemnějších zákoutí těch nejdrsnějších New Yorských sousedství. It's All Good, jeho první monografie, která vyšla v roce 2006, byla výsledkem. Kniha obsahuje fotky gangsterů, ale stejně tak dealerů drog, uživatelů drog a přehlížených opuštěných jedinců. Nicméně oproti obyčejnému fotografovi, který fotí, aniž by věděl koho, je Boogie dokumentarista, který se seznamuje se subjekty ze svých fotografií. Navštěvoval jejich domovy, útočiště či squaty a upevňoval vztahy.

„Lidé tvrdí, že byste s některými věcmi neměli riskovat, ale čím hlouběji se vydáváte, tím narážíte na lepší příležitosti. A najednou se ocitáte uprostřed šílenství a to je to skutečně zajímavé."

Na druhou stranu tvrdí: „Myslím, že v mých fotkách je vidět, že na té hrůze není nic okouzlujícího." powerHouse Books vydává k desátému výročí It's All Good speciální edici, obsahující fotografie, které se nedostaly do původní knihy. VICE a Boogie spolu mluvili o jeho práci, a on nám poskytl komentáře k několika provokativním fotkám.

Bedford-Stuyvesant, Brooklyn, 2004

Tahle brokovnice, která měla jméno „Terminátor," leží na chodbě s šátky členů Bloods. Myslím, že na tom není nic okouzlujícího. I ve filmech se snaží romantizovat celou tu záležitost okolo gangů. Já si ale myslím, že je pěkně na hovno, že lidi umírají kvůli 20 dolarům.

Bedford-Stuyvesant, Brooklyn, 2006

Potom, co vyšla první edice mojí knížky, jsem ji přinesl gangsterům. Byli z ní v úžasu. Vzali mě do svého doupěte a ukázali mi spoustu dalších šíleností. Říkám jim: „Doprdele, proč mi to ukazujete až teď?" A oni na to: „Mohl si nás klidně nechat zavřít. Teď to můžeš vidět všechno." Začal jsem fotit v roce 2003 a dokončil It's All Good někdy kolem 2006. Takže pár fotek z téhle výroční edice bylo pořízeno až poté, co jsem vydal tu první.

I potom, co jsem to dokončil, jsem se vracel, abych knížku věnoval gangsterům z projektů. Moc se jim to líbilo, ale já jsem viděl, že se nic nezměnilo a nejspíš ani nikdy nezmění.

Bedford-Stuyvesant, Brooklyn, 2003

Pamatuju si, jak jsem se poprvé vydal do Bed-Stuy. Jen tak jsem se procházel, běloch s foťákem v báglu. Po chvíli na mě volali nějací týpci, ať jdu k nim. Nejspíš to bylo mým přízvukem – nezněl jsem jako někdo, koho nenáviděj – a za pár dnů už po mě chtěli, ať je fotím. To byl fakt skvělej pocit.

Bushwick, Brooklyn, 2005

Tohle je varovné znamení pro práskače. Slyšel jsem, že ho nakonec zabili. Když se vydáte do těchto sousedství, uvědomíte si, že alespoň 50 procent místních mají něco společného s drogami. Dealeři a feťáci, nebo bývalí dealeři a bývalí feťáci. Také spousta trestaných osob.

Opuštěné parkoviště, Bedford-Stuyvesant, Brooklyn, 2003

Miluju pitbuly, ale jedna z nejhorších věcí, co se dostaly do mojí knížky, byl právě pitbul, co zabíjel kočku. I teď když na to pomyslím, dělá se mi zle. Nemohl jsem to z hlavy dostat několik let. Nevím vlastně proč, ale fotím hodně psů.

Bedford-Stuyvesant, 2006

Zbraně, peníze a drogy. Tohle si úplně naplánovat nejde. Nemůžete si říct: „Teď půjdu do ulic fotit týpky s bouchačkama." Tak to nechodí. Jedna z věcí co mě hodně překvapila, bylo to, kolik peněz lidi vydělávají. Nejspíš byste si vydělali víc prací v McDonaldu, než prodejem cracku. Jenom ti, co jsou úplně navrchu, vydělávaj velký peníze. Tahle děcka se střílej kvůli dvaceti dolarům.

Bedford-Stuyvesant, Brooklyn, 2003

Tohle bylo poprvé, kdy mě gangsteři oslovili, abych je vyfotil s jejich zbraněmi. Běhali jsme chodbami s nabitýma bouchačkama, namířenejma na můj obličej. Nemohl jsem ten večer usnout, ale další ráno jsem se vrátil, abych si to zopakoval. Trvá to, než si člověk získá přízeň. Mám třeba fotky, kde jsou vidět obličeje i zbraně najednou, ale ty jsem do knihy nepoužil. Nikdy jsem nechtěl nikoho dostat do problémů.

Bushwick, Brooklyn, 2004

Tahle děcka jsem hlídal, zatímco si jejich máma šla koupit drogy. Jsou teď v pěstounské péči. Tihle lidé závislí na drogách žijí ze sociálních dávek. Děti ale dostávají minimum. Zbytek jde na drogy. Jindy kradou, prodávaj a kupujou fet. Je to šílený a jsem si docela jistý, že se to nezlepšilo. Když fotím, je důležité nad tím nepřemýšlet. Většinou jsou první snímky ty nejlepší.

Bushwick, Brooklyn, 2005

Je jí 23. Pamatuji si, když jsem poprvé fotil, jak si střílí do žíly, že jsem si říkal, Proč tohle doprdele potřebuju ve svým životě? Stál jsem na vaně a ona do sebe píchala jehlu. Dokud jsem fotil, byl jsem v pohodě. Dokážu se vymanit z momentu. Všechno je v pohodě, ale najednou si uvědomím, doprdele, co to bylo? Šel jsem zpátky a fotil dál. Díky Bohu za tuhle knihu.

Bushwick, Brooklyn, 2005

Broadway mezi Williamsburgem a Bushwickem, Brooklyn, 2003

Bushwick, Brooklyn, 2004