FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Nejbizarnější příběhy bývalých vězňů z lapáku

Vězení je pro novináře téměř nekonečný zdroj bizarních příběhů. Za mřížemi se totiž děje spousta věcí, se kterými byste se v každodenním životě setkali jen těžko...

Illustrace: Joel Benjamin

Zdá se, že vězení je pro novináře téměř nekonečný zdroj bizarních příběhů. V průběhu několika posledních měsíců jsme tu měli polonahé vězně bojující mezi sebou s pomocí záchodových štětek, vězně snažící se vyhodit své rivaly do vzduchu kapalnými výbušninami a jednoho, který se pokusil nahý vysoukat ze své cely okénkem na příděl jídla. Stačí tedy shrnout, že se za mřížemi děje spousta věcí, se kterými byste se v každodenním životě setkali jen těžko.

Reklama

Tvrzení, že vězení je jako úplně jiný svět může být klišé, ale je logické, že pravidla většinové společnosti nemusí úplně platit na místě vyhrazeném pro lidi, kteří nejsou způsobilí pro život s běžnou populací. S ohledem na tuto skutečnost jsem zkontaktoval čtyři bývalé vězně, abych zjistil co nejbizarnějšího zažili během výkonu svého trestu. Tady je to, co měli na jazyku.

John Williams
67 let
Odseděl si několik trestů za ozbrojené loupeže

Během několika mých trestů, které jsem si odseděl, jsem zažil dva incidenty, které mi uvízly v hlavě a považuji je za bizarní. První se odehrál, když dozorci v HMP Albany vykopali tělíčko mé zemřelé andulky v domnění, že jsem zakopal kontraband. Lidé ve výkonu delších trestů měli dovoleno chovat andulku a já tu svoji bral pomalu jako své dítě. Ve venkovním křídle bylo místo s travnatou plochou a stromem, které by podle mýho rozhodnutí mohlo být vhodný místo na pohřeb. Asi za 20 minut jsem se koukal z okna cely a spatřil jsem skupinku bachařů, jak si to razí směrem k té travnaté ploše.

K mýmu zděšení pak začali kopat, zřejmě z toho důvodu, že si mysleli, že tam skrývám kontraband. Museli mě vidět jak něco zakopávám a vzít to tak trochu ze špatnýho konce. Bylo to fakt neskutečný. Nakonec vykopali andulku a měli z toho ohromnou srandu. Já na tom nic vtipnýho neviděl. Vlastně jsem si s tím ptáčkem utvořil bližší vztah než jaký jsem měl s většinou lidí, což je taky pravděpodobně jeden z důvodů, proč jsem skončil ve vězení.

Reklama

Druhý incident zahrnoval vězně přistiženého, jak nosí spodní prádlo manželky ředitele věznice. Bachaři ho prohledávali a zjistili, že má na sobě kalhotky jak vystřižený z kolekce Ann Summers. Potom co prošmejdili jeho celu, našli další čtyři schovaný kalhotky. Chtěli vědět co to má znamenat a pálili na něj otázky typu: "Co se to tady děje?","Běží tady černej trh s kalhotkama?","Kdes je sehnal?" Odmítl odpovědět, a tak ho vytáhli před ředitele za držení nepovolených předmětů v cele.

Později jsem slyšel, že mu ředitel předčítal obvinění, a pak se ho zeptal, jestli mu k tomu má ještě co říct. "Ano," řekl zloděj spoďárů. "Moc se omlouvám pane, ale jsou to kalhotky vaší ženy." Měl povolení pobývat mimo věznici, aby mohl natírat ředitelův dům, protože to byl vězeň kterýmu se dalo věřit. A on se vkradl dovnitř a ukradl spodní prádlo.

Justin Rollins
32 let
Seděl za pouliční loupeže

Nejbizarnější incident, který jsem za mřížema zažil se odehrál v HMP Highdown v Surrey. Tou dobou jsem byl na zdravotnickým oddělení. Pořezal jsem si ruku břitvou, abych se tam dostal. Bylo to bezpečnější a klidnější místo než sekce pro mladý vězně, v který jsem byl předtím. V Highdownu byly převážně kategorie A a B dospělých vězňů, ale taky tam sedělo pár mladejch kluků, jako jsem byl já. Všichni na zdravotnickým zařízení kromě mě tak byli dospělí a spousta z nich měla vážné problémy s psychikou. Jednou jsem viděl bachaře v bílejch antikontaminačních oblecích, jak vytahujou chlápka z jeho cely. Nesli ho kolem mě a odvedli ho do cely speciálně navržený tak, aby se snížilo riziko, že si vězeň vážně ublíží sám sobě.

Reklama

Nebylo neobvyklý, že byli vězni přemisťováni strážnýma v bílých oblecích; obvykle se to dělo, když se někdo pomazal od hlavy k patě vlastníma sračkama, což se stávalo v pravidelnejch intervalech. Tentokrát byl ten důvod ale daleko divnější; v cele toho vězně našli povlak na polštář plnej utrhanejch holubích hlav. Používal chleba, aby je nalákal k oknu, a pak jim trhal hlavy a sbíral je.

Po tom incidentu jsme holubího vraha už nikdy neviděli. Předpokládám, že ho buď převezli do jiný věznice nebo ho co nejrychlejší cestou převezli na psychiatrii. Ostatním vězňům ten incident připadal jako skvělá sranda. Koneckonců, ve vězení musíš najít humor i v temnejch chvílích. Zaměstnanci tam byli tvrdší než vězni. Viděli snad už všechno a brali to s úplným klidem. Když už to říkám, jedna z nich vyzvracela snídani potom co objevili ty holuby, což jí ale za zlé nemám.

Ceri "Cesto" Stokes
33 let
Odseděl si několik trestů za násilnou činnost

Nejbizarnější věc, kterou jsem viděl, když jsem byl zavřenej, byl chlap, kterej držel bachařku jako rukojmí s falešnou bombou vyrobenou z baňky a nějakejch drátů z rádia. Byl to Ir a hrál to na národní stereotyp. Ve skutečnosti ale vůbec netušil, jak vyrábět bomby. Rukojmím byla bachařka se jménem Emma, která byla osinou v prdeli. Celé křídlo si na ní stěžovalo, a ten kluk z Irska se nejspíš rozhodnul s tím něco udělat. Zablokoval jí v kanceláři a hrozil, že jí vyhodí do povětří. Mohla se posrat strachy, a to nám přišlo dost zábavný, protože nám předtím dělala ze životů peklo.

Reklama

Bylo jasný, že bachaři ztratili nad křídlem kontrolu a vězni se začali bouřit. Strážnejm se nakonec podařilo nás zamknout venku na cvičišti, kde nás drželi až do půlnoci. Vězni v křídlech kolem nádvoří vyházeli svoje matrace z oken a my je zapálili a udělali si táborák. Naše vzpoura byla ve zprávách ve Walesu.

Ten irskej kluk dostal za vzetí rukojmího čtyři roky navíc ke svýmu trestu. Ředitel věznice nakonec všechny, kteří jsme byli držený venku na dvoře, že nedostaneme nic navíc, když se pokojně vrátíme do cel. A i když svoje slovo dodržel, někteří z nás byli brzo po incidentu posláni do jiných věznic. Byl to zvláštní a zábavnej incident, kterej shrnul, jak šílený to ve vězení může bejt.

Stephen Jackley
30 let
Seděl 12 let za ozbrojenou loupež

Jedna z nejdivnějších věcí, který jsem viděl za mřížema, byli bachaři v HMP Parkhurst, kteří rušili čas strávený na dvoře kvůli tomu, že se na nebi objevil mrak. Myslím, že v souladu s logikou vězeňskejch orgánů znamená déšť měkkou zem, což je nebezpečný pro bezpečnost a zdraví. Mrak mohl znamenat, že se blíží déšť a oni chtěli bejt aktivní a vypořádat se s hrozbou, než přijde. Vzhledem k povaze vězení bych si myslel, že mrak se asi nebude pohybovat na vrchu seznamu věcí, který by nám mohly potenciálně ublížit.

John, Justin, Cesto, a Stephen tvrdí, že teď už jsou napraveni. Justin napsal o své trestné minulosti knihu, Stephen provozuje vlastní nakladatelství, John vede blog o kriminalitě, vězení a všech věcech s tím spojených a Cesto teď rapuje.