FYI.

This story is over 5 years old.

18+

Zahoďte podprsenky a užívejte si úplnou tvůrčí svobodu

Od té doby, co DJane Mirjami dýdžejuje topless, má ve výběru tracků úplně volné ruce.

by Adam Pešek

14.2.14

Na všech možných pánských serverech, kam se lidé chodí koukat na porno, vraždy a bizarnosti všeho druhu, začalo nedávno kolovat video polské topless dýdžejky DJane Mirjami a snad nejvíc se pod ním diskutovalo o tom, jestli jsou její prsa „super“ nebo spíš „ovisnuté lajdáky“. Přitom relativně mladá disciplína topless DJingu v sobě nese mnohem komplikovanější a závažnější otázky k rozřešení, na které ale nepochopitelně vůbec nedošla řeč.

Reklama

Pokud historické prameny (Google) nelžou a pokud ani DJ Diva na svém webu sprostě nelže, aby si uzmula světové prvenství (pravděpodobně ano), tak má koncept topless DJingu kořeny v roce 2002. Jmenovaná dýdžejka tehdy měla jen zaskakovat na novoroční party pro bývalé pornohvězdy a poté, co dohrála svůj set, byla požádána, aby si něco trochu odložila. Vybrala si podprsenku a od té doby se našlo mnoho dalších holek, které zkoušely něco podobného – hledejte jména Portia Surreal, DJ Niki Belucci, DJ Aurika, DJ Igla,… Snad žádná z nich si však navzdory virálnímu potenciálu internetu nedokázala vybudovat solidní kariéru.

Polka vystupující jako DJane Mirjami ale má slušně nakročeno. Hraje teprve rok a půl, její erotické show mají doma úspěch a pravidelně jí chodí i pozvánky ze zahraničí.

Sama přitom říká, že nechce jenom hrát slaďoučký house a prodávat své vlastní tělo. Je to hodná holka, jejíž sety mají sexy-party-edukativní charakter a mají zlepšit bídnou úroveň klubové kultury. Abychom si to ověřili, nechali jsme ji udělat taky jeden mix pro VICE a pokecali si s ní o její slibně se rozvíjející hudebně-erotické dráze.

VICE: Myslíš si, že je dneska těžké prosadit se jako DJ?

Mirjami Ochman: Pokud se někdo chce prosadit na globální scéně a mít miliony fanoušků, pak je to skoro nemožné bez nějaké myšlenky, perfektního PR a skvělých vlastních tracků.

Jaké ambice máš ty?

Chci pokračovat v tom, co dělám, vyvíjet se, naučit se toho co nejvíc, vytvářet hudební projekty, produkovat vlastní tracky atd. Obecně o tom moc nepřemýšlím, spíš následuji instinkty a emoce.

Reklama

Takže nemáš žádný konkrétní cíl, kterého bys chtěla dosáhnout? Jako třeba zahrát si na Ibize, v Berghainu, v Bílém domě s Diplem, tak něco…

Dosáhnout cíle mi zní jako konec party. Takže o nich nepřemýšlím.

Jak se DJka rozhodne hrát nahoře bez?

Dlouho jsem se pohybovala v hudebním průmyslu, už jsem měla určitý hudební cit a oblíbený styl a chtěla jsem si DJing sama zkusit, tak se zrodila Mirjami. Spolupracovala jsem s kluby na každodenní bázi, nebyl problém najít si místo někde za pultem, ale vadil můj nekomerční styl, který byl pro polské kluby moc ambiciózní. Ocitla jsem se proto v situaci, kdy jsem přemýšlela, jestli hrát radiové hity nebo jestli vymyslím něco jiného, co by mi umožnilo rozvíjet vlastní styl. Jednoho jsme se o tom bavila s kamarádem a našli jsme jednoduché řešení – pokud budu hrát topless, pak do klubu přilákám víc lidí a možná po mně majitel klubu nebude chtít, abych hrála jenom ty nejznámější hity – takhle se zrodila Kinky Angel.

Takže ti vadil přístup klubů, kde po tobě chtěli, abys uspokojila publikum?

Je to strašné, když s vámi v klubu zachází jako s hudební děvkou ve stylu: „Přišla jsi hrát tak, abys obšťastnila všechny na parketu.“ Kvůli tomuhle snad jsou residenti! Ti znají svoje publikum.

A prsa ti to pomohly prolomit?

Ano, ale nejsem ještě tak spokojená, jak jsem původně chtěla. Výhoda je v tom, že toho můžu hrát víc a nikdo nemá námitky, nevýhoda zas v tom, že tyhle show pak přilákají spoustu náhodných lidí, kteří s klubovou hudbou nemají vůbec nic společného. Nevím třeba, jestli víš, co je to disco-polo. Doufám teda, že nevíš, a závidím ti to.

Reklama

Co je to disco-polo?

To nechceš vědět (vzápětí přichází tenhle link). Jen se podívej, kolik tahle blbost má zhlédnutí, haha.

78 milionů? To není hezké…

Jo! A to tenhle track slýchám i v klubech na Slovensku a na Ukrajině a z toho jsem smutná.

V Polsku je teda disco-polo hodně populární?

Je teď populární víc než kdy dřív. Ale prosím, přestaňme o tom už mluvit.

Tak před tím teď aspoň můžeš lidi varovat.

Lidi, neposlouchejte to, tyhle věci zabíjí opravdovou hudbu.

Pokud mi teď s klubovou situací v Polsku nelžeš, tak to znamená, že musíš skoro dělat něco jako vysoké umění.

Nic takového netvrdím. Jen se snažím hrát něco ambicióznějšího a ukázat lidem, že jsou tu i jiný věci než blbosti, co slyší každý den v rádiu, nebo disco-polo.

Jaké vlastně byly první reakce na tvůj topless DJing? Jo a ještě nejdůležitější otázka pro všechny mravokárce – co na to říkají rodiče?

Rodiče jsou skvělí! Vždycky mě plně podporovali a chápali to, co dělám. Dokonce i když vidí, že nějaké věci dělám asi trochu jinak, než si představovali. S těmi ostatními… no, já si nijak nemonitoruji postoj publika vůči tomu, co dělám.

Co konkrétně s tebou měly kluby za problém?

Jak jsem říkala – hlavně s tím, že jsem nehrála to, co lidi slýchají v komerčních rádiích.

Vadily nějaké konkrétní žánry?

Tady nejde moc o žánry, ale je tu jeden electro-house a pak zase jiný electro-house, rozumíš? Jakmile se začneš motat v něčem špinavějším jako je glitch, trap nebo dupstep, už to není přijatelné. Právě takhle se zrodil můj projekt Dirty Disco Queen, který spočívá v tom, že hraju známé hity z komerčních rádií v klubových remixech. Jsou tam ty věci tak trochu propašované. Je to tedy příjemné, ale ten projekt má i nějakou vzdělávací hodnotu.

Reklama

Takže chceš lidi na parketu vzdělávat?

Je mi jasné, že pro lidi, co poslouchají goa, minimal, drum and bass nebo tech-step bude moje hraní vždy komerční, z jejich pohledu to tak prostě je. Ale ve srovnání s tím, co se tady děje v klubech, je to, co hraju, pro mnohé těžší a ambiciózní. Takže bych jako DJka chtěla lidi trochu vzdělávat, otevírat jejich uši a mysl ambicióznějšímu hraní. Uvedu příklad. Když jsem v komerčním klubu hrála techno, minimal a nějaké detroitské věci, lidi utekli. Zato když něco známého hraju v ambicióznějším remixu, můžu pak lidem házet další zajímavější věci.

Ty vystupuješ taky s kolektivem dalších holek jako Kinky Girls, co jste zač?

Já miluju erotiku, miluju ženskou krásu, vždycky mě to inspirovalo. Proto kromě hudby taky vystupuji v erotických show a v dalších projektech pod názvem Kinky Girls. Nejsou mezi námi žádné striptérky ani falešný silikonový kuřátka. Všechny jsme normální holky, co můžeš potkat na ulici. Děláme spíš performance plnou erotiky a vášně než jenom nějaký pitomý „strhej ze sebe hadry a tím to končí“ striptýz. Tenhle projekt vlastně přinesl revoluci do erotických klubových shows v Polsku, protože doteď to byl právě jen ten pitomý striptýz, maximálně wrestling v ovocném želé. Spousta agentur se nás dnes snaží napodobovat.

Nemyslíš si, že tě lidi nebudou brát jako DJku vážně kvůli tomu, že se u hraní svlékáš?

Dneska je cool být hejtr a topless DJing je na tohle opravdu dobrý cíl. Ale pokud je pro někoho fakt, že hraju bez podprsenky, jediným důvodem, aby řekl, že neumím mixovat, aniž by mě kdykoliv slyšel, tak bohužel musím říct, že je pitomec. Nemůžu přece mluvit o autě a o tom, jak je technicky špatné, jenom proto, že se mi nelíbí. Někdy mi připadá, že lidé na hudební scéně se častěji chovají jako hudební extremisti než jako zástupci tohoto průmyslu. Vtipné je, když se někdo snaží tvrdit, že je tu něco špatně, ale pak zároveň chlastá, bere drogy, souloží s lidmi, co náhodně potkal před klubem nebo svým fanouškům říká „ožralí feťáci, co si dokážou užít jen tracky od hvězd EDM“. Ale abych byla upřímná, mixování topless moc nepomáhá, protože když si vás někam pozvou jen kvůli tomu, že jste topless, tak se můžete objevit na nějakém divném místě, kde publikum vůbec nebude rozumět vaší hudbě.

Reklama

Takže ty seš slušná holka, když takhle narážíš na drogy a alkohol a náhodný sex?

Dělám to, co je v souladu s mým svědomím, a nechci moralizovat. Vážím si lidí, kteří mluví v souladu s tím, co dělají, a ne někoho, kdo moralizuje a přitom stojí u bran do pekla, tohle jsem chtěla říct. Přednášet a moralizovat může jen někdo, kdo je sám morální autorita. Neznamená to pak, že ho budu poslouchat, ale budu respektovat jeho názor.

Spíš jsem se ptal na tvůj vztah k drogám atd., k těm neodmyslitelným součástem klubové kultury.

Podle mě by měly být drogy legální a každý by se s nimi měl rozhodnout sám za sebe. Chci je, beru, nechci je, neberu. Zároveň s tím by měla probíhat nějaká osvěta o nebezpečnosti některých látek a rizik spojených s jejich užíváním. Vadí mi, když se někdo snaží diktovat, co je dobré a co je špatné. Jak kdysi řekl jeden polský politik: „Skok ze šestého parta vás taky zabije a přitom nikomu nezakazujeme stavět šestipodlažní budovy.“

Čekal jsem spíš odpověď ano nebo ne.

Říkat ano nebo ne znamená dávat někomu příklad. Já chci dopřát lidem svobodu.

Pověz nám na závěr ještě něco k mixu, který jsi pro VICE připravila.

Moje bitva na polském hudebním poli vyústila v to, že jsem si vybudovala vlastní unikátní styl. Ráda kombinují nekomerční tracky s nějakými komerčnějšími částmi. Je to něco částečně vzdělávacího, protože komerční části mají udržet posluchačovu pozornost něčím, co zná, ale zároveň v něm vzbudit zájem o něco nového. Je docela těžké to vybalancovat. V setu, co jsem připravila pro vás, tak uslyšíte Davida Guettu a stejně tak tam najdete fragmenty od Umek nebo Elly Fitzgerald. Je to docela kontroverzní mix stylů a hudby. Užijte si ho!

Reklama