Mohli bychom před vás vysypat spoustu přívlastků, který se k Načevě tak nějak přirozeně vážou, ale stejně bychom nezachytili to podstatný, co se ukrývá v poloze jejího neustálýho hledání. I proto je jakákoliv definice její tvorby proměnlivá, dočasná a svým způsobem nemožná. K příležitosti vydání jejího novýho alba jsme se proto raději rozhodli připravit krátký a výstižný rozhovor.Vice: Vznik vašeho nového alba The Sick Rose je navázán na projekt Dekadence Now!, texty jste si vypůjčila od českých dekadentních básníků (Hlaváček, Sova), které vás zaujaly při spolupráci na výstavě Dekadence v českých zemích 1880-1914 (V barvách chorobných). Vypadá to, jako by se vás v poslední době dekadence nějak držela. Jaký k ní máte vůbec vztah? Dá se říct, že prožíváte dekadentní období?Načeva: Téma mé práce v hudbě je stále stejné - je o vnitřních pocitech, myšlení a práci na sobě samém. Pro mě jsou staré básně, které jsem si vybrala na poslední album, stejné v hlavním pocitu jako básně Jáchyma Topola, s nimiž jsem pracovala dřív. Nepřemýšlím o stylu. S dekadencí jsem propojená jako hudební doprovodný projekt výstav kurátora Otty M. Urbana.Vaše muzika byla vždy postavena na silných textech a o vaší spolupráci s Jáchymem Topolem se popsaly stohy papírů. Na desce The Sick Rose se ale síla slova projevuje asi nejvíce a hudební složka většinou spíš podmalovává hypnotické verše. Došlo ve vašem případě k nějakému celkovému posunu ve vnímání textů a hudby směrem k nadřazení textové složky?Vnímám to pořád stejně a všechna má alba vznikla ze silných veršů - přes slova, která udávají téma projektu, si vybírám muziku. Staré básně na The Sick Rose, které jsou krásným popisem nálad a pocitů v temné, tajemné a divoké přírodě, jsem chtěla zasadit do stejně silné hluboké atmosféry až filmové muziky.Kromě básní Antonína Sovy nebo Karla Hlaváčka jste také zhudebnila texty, které vymyslel známý malíř a básník William Blake. Máte k němu nějaký speciální vztah? Právě písně, které jsou postaveny na základě jeho textů mají svým způsobem nejodvážnější hudební pojetí v tom smyslu, že jste Blakeovy verše společně s Timem Wrightem napojili na old-schoolové taneční beaty (alespoň v The Garden Of Love). Jak tuto fúzi (vážný text vs. taneční rytmy) sama vnímáte?Protože jsem tento projekt udělala společně s Angličanem, chtěla jsem, aby tam byly zastoupeny také anglické verše. A William Blake mě přesně zapadl do tématu. Navíc byl také malíř, jako například Karel Hlaváček. Celý nápad hledání textů z období konce 19.století vznikl mezi silnými obrazy na výstavě V barvách chorobných /Idea dekadence a umění v českých zemích 1880-1914/. Zpívat mezi těmito obrazy byl pro mě velmi inspirativní zážitek.V několika předchozích rozhovorech jste se zmínila, že většinou dopředu víte, jak by vaše deska měla znít a zároveň si necháváte otevřené určité malé mezery k improvizaci. Bylo tomu tak i v případě The Sick Rose? Jak jste se vůbec dostala k Timu Wrightovi? Jak se vám s ním spolupracovalo?Jak už jsem řekla, podle vybraných slov hledám hudbu, která už mě zní v hlavě při práci nad textama. Tim Wright mě přesně zapadl do kontextu. Jeho hudbu už znám delší dobu přes mého manžela. Nejvíce jsem měla ráda jeho projekt Germ, který mě souznil s veršema. Tim zrovna pracoval nad svým novým matematickým softwarem, tak jsme spojili staré - ale stále živé - s nejnovější technologií.Když jsme dělali rozhovor s The Ecstasy Of Saint Theresa, shodli jsme se na tom, že je u nás jen málo nových českých projektů, které by stály za zmínku a hudební scénu tady i ideově táhnou lidé, kterým je přes třicet (WWW, EOST, DVA atd.), místo toho, aby nové nápady přicházely od mladých hudebníků. Jaký na to máte názor? Není české prostředí výsostně paradoxní tím, že je tady scéna strašně malá, takže by měla umožňovat rychlé změny, ale přitom je strašně statická, což se projevuje i v tom, že je každé vaše album pojímáno jako určité "zjevení" a nemluví se o něm v celém kontextu vaší tvorby?Cítím u nás v muzice lenost a možná i nechuť experimentovat, hledat něco nového… Co se mě týče, já budu pořád tvrdošíjně hledat!Poslední otázka už bude stručná: Víte, kam se budou vaše kroky ubírat příště? Máte představy týkající se dalšího alba, nebo se chcete třeba vrátit k divadlu?Nejsem plánovačka! Mám ráda překvapení.V těchto dnech je pro mě projekt TSR ještě živý a otevřený. Nedávno jsem zažila první live provedení a to je další posouvání a rozšíření skladeb.Díky za rozhovor.Děkuji.
Reklama
Reklama
Reklama