Cudnost po mě není žádná novinka. Víc než jednou jsem se ocitl ve vztahu, ve kterém jsme se oba rozhodli abstinovat (asi proto, že jsme se chtěli navzájem totálně sexuálně vyhladovět).

Nejdéle jsem vydržel tři týdny – což znamená žádný sex, masturbace ani orgasmus po dobu 21 dní. Dost mě to změnilo – udělal jsem spoustu práce, doma jsem měl naklizeno, dokončil jsem některé ze svých osobních projektů, ke kterým jsem se díky prokrastinaci dřív nedostal. V podstatě jsem zjistil, že tohle období modrých koulí přineslo mému tělu, mysli i duši mnohem víc, než bych kdy čekal.

Je ovšem třeba zmínit, že odborníci mají na abstinenci poměrně odlišný názor. Například Jim Pfaus – profesor neurovědy z Montrealské Univerzity – mi k tomu řekl toto:

„Masturbace skvěle uvolňuje stresové napětí – Dle výzkumů dokáže sex či masturbace zklidnit srdeční tep až po dobu dvanácti hodin. Zároveň nám sexuální život pomáhá sladit naše sexuální rytmy. Během masturbace se v našich představách ztotožňujeme s erotickými či pornografickými sexuálním stimuly. Podporuje to naši sexuální fantazii, což výrazně obohacuje kreativní procesy."

Je zkrátka nemožné držet své touhy neustále na uzdě - ovšem občasná několikatýdenní abstinence určitě přináší jisté výhody. Benefity, které vám tu teď z vlastní zkušenosti svěřím, podkládám profesionálním tvrzením profesora Pfause.

Během mé třítýdenní abstinence jsem napsal 20 článků, postavil postel, začal pracovat na nové knize a jedl saláty a další zdravé věci jako každý, kdo se bojí kardiovaskulárních onemocnění. Jakmile jsem si to ale udělal, veškerá produktivita byla ta tam a já jenom přihlížel, jak se spermatem pomalu mizí i všechen dosavadní potenciál.

Nemám v tomhle odvětví žádné znalosti, ale předpokládám, že to zkrátka musí mít vědecké podložení: jakože pokud spermie obsahují testosteron a vy si ho budete nechávat sami pro sebe, budete mít mnohem větší „drive". Je to tak? Něco na ten způsob.

„Udržování semene nezvyšuje hladinu testosteronu, protože se zkrátka již nedokáže vrátit do vašeho krevního oběhu," vysvětluje profesor Pfaus. „Nicméně pokud jej zadržujete, znamená to, že nemáte sex ani masturbaci a toto vědomí může zvyšovat nadšení nad potenciálním budoucím stykem. Myslím, že přesně tento druh energie využívá i tantrický sex. Snaha o popření erekce a udržení ejakulace činí náš orgasmus mnohem intenzivnější. To platí u nás i u krys. Takže tato narůstající energie je spíše psychologický jev nežli cokoli jiného."

V tom tedy pravděpodobně tkví energie, jakou jsem pociťoval já. Když jsem vzal masturbační abstinenci jako svojí osobní výzvu, zjistil jsem, že musím svojí mysl zaměstnat jinými věcmi. A co může fungovat lépe, než snaha o složení manželské postele?

Bývaly časy, někdy v minulém století, kdy jsem ráno vstával do krásného a úžasného světa plného příležitostí. Teď jsem postarší chlápek s bolestí zad, kterej si přečte dvacet emailů, než si jde vyčistit zuby.

Nicméně během mé třítýdenní abstinence se kupodivu všechno zlepšilo. Z jakýhosi nevysvětlitelnýho důvodu se mi nový den zdál o něco míň na hovno. Na této lehkomyslné myšlence nemasturbovat je určitě jedna věc zajímavá – čistota. „ Mnoho mužů cítí při masturbaci tíživou vinu," říká profesor Pfaus. „Jiní se snaží dosáhnout orgasmu několikrát za den nejrůznějšími obsesivními způsoby. Někteří dokonce trpí oběma poruchami. Muži s obsesivní a kompulzivní povahou masturbují častěji – možná až příliš často, protože končívají s chronickou refrakteritou penisu a ejakulačních mechanismů."

Ztráta kontroly nad svým pérem – nebo aspoň pocit této ztráty – je každopádně hodně nepříjemná věc. Oslabuje to právě tu část, díky které se právě cítíte být muži. Navrácení vašeho ztraceného sebeovládání vás dostane z odpornýho špinavýho předměstí pochybností zpět do hezčího světa sebekontroly.

Je to prostě tak a ačkoli to není nic příjemnýho, prostě to budete muset vydržet. Masturbační abstinence může být fakt super věc – můžete se cítit schopně, čistě a odhodlaně změnit svůj dosavadní život. Taky ale budete celý den chodit s obřím hadem v kalhotách, i ve chvílích, kdy budete telefonovat se svým tátou. Profesor Pfaus to vysvětluje takto:

„Mužská i ženská erekce vyžaduje aktivitu určitých částí autonomního nervového systému. Především srdce musí pumpovat krev mnohem rychleji. Poté, co se naplní krví houbovitá tkáň v penisu a klitorisu, stydkých pyscích a dalších erektivních tkáních, parasympatické nervové soustavy přebírají krev tak, aby zůstávala v pohlavních orgánech (a bradavkách a dalších topořivých tkáních). Ve spodní bederní oblasti se nachází spinální mechanismus, který posunuje parasympatické tkáně a aktivuje tak orgasmus (u mužů spolu s ejakulací). Během erekce tento spinální mechanismus sestupně inhibuje serotonin."

„Čili pokud masturbujete častěji, serotonin ve vašem těle automaticky klesá, což snižuje nebo inhibuje krev proudící do pohlavních orgánů. Pokud tedy vynecháte po dobu alespoň 48 hodin, vaše erekce bude silnější a tvrdší. Nicméně u každého to působí individuálně a to ani nemluvíme o nejrůznějších dysfunkcích. Optimálnost musí být určována individuálně a za nejrůznějších okolností."

Takže pokud se hodláte pustit do abstinence, zkuste si stanovit vyhovující dobu trvání. A pokud je doba delší, než dokážete vydržet, přilepte si péro k noze izolepou, protože ano, je 21. století a vy si můžete pomoct i takovými vymoženostmi.

Toto je stinná, groteskní a často až trapná stránka masturbační abstinence. A benefit to není každopádně. Sexuální deprivace z většiny chlapů co znám dělá debilní, ušilhaný šimpanze, zírající absolutně na všechno, co má sukni. To je docela neštěstí, protože bejt debilní ušilhanej šimpanz fakt nechceš.

Rozptýlení prací nebo zábavou je chvályhodné, a pokud ti to stačí, všechno je ok. Není ale pochyb o tom, že abstinence zvyšuje chuť na sex. A právě proto (mluvím z vlastních zkušeností), je abstinenci paradoxně nejlepší provádět právě společně se svým partnerem. Když to děláte sólo, ať už jako sadistickou osobní výzvu nebo pro výše zmíněné benefity, vždycky se přistihnete, jak čumíte na opačné pohlaví. Koneckonců, masturbace není nic, za co by se měl člověk stydět. Je to prostě přirozená část naší sexuality.

„Masturbační abstinence ještě nikdy nikoho nezabila," shrnuje vše profesor Pfaus, „nicméně sexuální deprivace může výrazně ovlivnit naši psychiku. Všichni víme, že abstinence – sexuální, masturbační a vůbec všeho potěšení – je nejčastěji výmysl jedinců s morální či puristickou obsesí. Lidé zkrátka nechtějí, aby je jejich touhy ovládaly."