Mike Tyson si prožil antickou tragédii

foto: Blue Rider Press

Nedávno jsem zašel na jedno autorské čtení do newyorské knihovny a všude jsem tam viděl reklamy na akci s držitely Pulitzerovy ceny Tonim Morrisonem a Junotem Diazem. Jenže já jsem přišel, abych se potkal s přeborníkem v těžké váze, známým pro své tetování a kvůli slavnému představení, kdy soupeři v ringu ukousl ucho. Ano, přišel jsem do knihovny na Mika Tysona, který tam četl svou monografii Undisputed Truth (Čistá pravda) sepsanou Larry Slomanem.

Přestože byl trochu divný už fakt, že Mike stál na pódiu určeném spíše pro intelektuální těžké váhy, prohodil na něm několik blubokých myšlenek. Školil moderátora o antické historii a dokonce řekl: „Místnost bez knihy je jako tělo bez duše.“

Mikův příběh je dojemnější, než všechny romány z britské červené knihovny. Otevřeně mluvil o tom, jaký mělo dopad na  jeho dětství to, že měl za matku prostitutku, dále o legendárním trenérovi Cus D’Amatovi, který ho objevil a dal mu skutečný domov, a následně o jeho smrti, po níž všechny své peníze utratil za kokain.

Bez ohledu na to, co si o Miku Tysonovi kdo myslí, mu nelze upřít, že vedl zajímavý život. Zavolal jsem mu proto, jestli si nemůžeme popovídat o jeho posedlostí antickou historií, o jeho holubech a o příběhu, jak se z něj stává lepší člověk.

VICE: Proč ses rozhodl napsat memoáry?

Mike Tyson: Moje žena Kiki mi řekla, že se někdo o mě chystá napsat knížku. Takže když chtějí napsat knížku, proč by se ty věci neměli dozvědět přímo z mojí pusy, než z nějaký cizí?

Při tvém posledním autorském čtení jsi mluvil o posedlosti antickýma válkama. Proč se zajímáš o tak dávnou historii?

Už to je dýl. Sedl jsem si jednou ke stolu k ostatním boxerům a asi Cus něco vyprávěl o Alexandrovi Velikým. Snad že byl přes dva metry vysoký, takže tenkrát to byl obr. Celkem mě to zaujalo, ale potom jsem si našel, že tak vysoký nebyl. Ve skutečnosti to byl skrček. Od té doby jsem začal číst o velkých válečnících a o psychologii války. Tom Cruise jednou řekl, že když hraje, tak je jako voják ve válce. Válečníci jsou opravdu tvrdí chlapi, co mají kuráž.

V mnoha ohledech tvoje vzpomínky připomínají řeckou tragédii – třeba ten příběh o domácím holubovi, díky kterému ses rozhodl stát boxerem. Je to pravda?

Ukradl jsem peníze a koupil jsem za ně spoustu holubů. Měl jsem jich asi stovku a tenkrát stál jeden holub kolem 1,5 dolaru, jenom pár jich bylo za 5 dolarů. Měl jsem teda dvě obrovské krabice plné holubů, které jsem sotva dokázal unést. Tahal jsem je s sebou a předváděl je. Jednou jsem holuby někomu ukázal, ten najednou přitáhl bandu dětí a pokusili se mi je ukrást. Jedno děcko vzalo holuba z krabice, strčilo si ho pod tričko a utíkalo s ním. Naštěstí jsem to všechno viděl. Zeptal jsem se toho děcka, jestli má mého holuba, a řekl mu, ať mi ho vrátí. Kamarád na mě křičel, abych ho zmlátil, tak jsme se začli rvát. Nechtěl jsem ho knockoutovat, jenom jsem ho praštil víc, než on praštil mě, takže si myslím, že jsem vyhrál. Položil jsem ho jedním celkem neohrabanym úderem. Vypadal jsem hrozivě. Podíval jsem se na kamarády a ti začli aplaudovat.

Byl jsi někdy poslední dobou v Brownsville, kde jsi vyrůstal?

Už to tam nevypadá jako dřív. Brownsville je pořád šílený, ale už se trochu integruje. V okolí už žijí i míšenci. Když se podíváte, jak to tady vypadá, tak se sami sebe ptáte, jestli to je vůbec možné. Není tu graffiti, vymlácená okna, zvířecí výkaly na chodníku apod. Na ulicích se už nechlastá, nestřílí a tohle a tamto.  Když vyprávím svůj příběh, tak to vypadá, že se to tu nemohlo stát a že přeháním, protože když se podíváte okolo, tak asi budete ptát: „Kde je ten dům o kterém Mike vyprávěl? Kde jsou ty drogy a alkohol? Kde jsou gangstři?“ Už tu nejsou. Ale před 30 lety to bylo příšerné místo k výchově dětí.

Cus tě osvobodil od Brownsville a udělal z tebe velkýho zápasníka. Po jeho smrti sis prožil potíže, které už jsou veřejně známé. Myslíš, že kdyby Cus žil, ubíral by se tvůj život jiným směrem?

Rozhodně. Pořád bych boxoval, kdybych tu byl s Cusem. Cus nikdy nevěřil, že by mě věk mohl někdy zastavit. Stačí mít nadšení a chuť bojovat.

Tenkrát jsi říkal, že se musí člověk stát sociopatem, jestli chce být boxerem. Přemýšlel jsi jako sociopat i v osobním životě?

Vyhnal jsem to do extrémů. Vždycky jsem chtěl být nejlepší. Všechny jsem chtěl předčít a být středem pozornosti 24 hodin denně.

Je to taky důvod, proč sis chtěl původně na tvář vytetovat srdce místo toho současného tetování?

Jenom jsem si myslel, že srdce bude cool. Byl jsem směšnej. Tatér mi to nechtěl udělat, aby to neměl ve svém životopisu. Hodně lidí se ptá, proč mám zrovna tohle. Kdyby věděli, co jsem původně chtěl, tak by si říkali, že jsem se dočista pomátl.

Je pravda, že jsi přistihl Brada Pitta s tvojí exmanželkou Robin Givens?

Vždycky, když jsem přišel k mojí exmanželce domů, tak jsme se spolu vyspali. Jednoho dne od ní vyjíždí auto a v něm byla Robin s Bradem. Nevim, jestli byl vystrašenej. Jestli byl, tak to bylo poprvé, kdy předvedl své herecké umění, protože jenom řekl: „Ahoj.“ A já jsem ho taky jenom pozdravil.

Robin tě obvinila z násilí na ženách. Jak se cítíš, když tě lidi takhle vnímají?

Jsem jeden z mnoha. Ne každý vztah dopadne dobře. Rozpadne se ze dne na den. Ne každý má s partnerem dobrý vztah. Kdyby jsme všichni měli perfektní vztahy, tak neexistují rozvody. Je to velmi obtížné žít společně, když každý uplně jiný.

Fotka od Mikeovy matky je majetkem Mikea a Kiki Tysonových

Hodně se teď snažíš žít lepší život. Jak bojuješ se svou závislostí?

Už 97 dní jsem čistý. Než jsem do toho zase spadnul, byl jsem dokonce 4 roky čistý. Mám okolo sebe super tým, který mě podporuje. Čtyři roky jsem nikam nechodil, abych byl střízlivej. Myslel jsem si, že když nikam nepůjdu, tak se to podaří. Nebylo tomu tak. Pořád jsem měl špatný myšlenky. Stále jsem se tomu neodevzdal. Střízlivost je životní styl. Je to způsob myšlení a sebekontroly.

V těhle věcech jde tvoje monografie celkem do hloubky. Dokonce ses se snažil popsat, jak jste šli s Kiki do obchodu a ona musela vracet zboží zpátky do regálu, protože jste neměli skoro ani na jídlo.

Pane Bože, jak jsme k tomu došli. Pamatuji si, že když jsem byl dítě, tak moje matka taky někdy neměla peníze na jídlo. Nikdy na to nezapomenu.

Ovlivnily vaše problémy životy vašich dětí?

Jsem si jistý, že ano. Nikdy jsem s nima netrávil tolik času jako teď. Jsem rád, že s nima můžu být. Psát jim a vídat se s nima.

Chceš, aby se lidi ponaučili z tvých zkušeností popsaných v knize?

Nevím, co si z toho mohou vzít. Rozhodně nikdo, kdo to bude číst, si nebude říkat: „Hej, já mu tak závidim. Já na Mika fakt žárlim.“ To se opravdu nestane.

Většina slavných pamětí bývá o vykoupení. Někdo se stane slavným, je závislý na drogách, ztratí všechny peníze a pak se vrátí na scénu. Ty v tý knížce ještě nejsi úplně zpátky na koni. Je tvůj příběh o vykoupení nebo o muži, který se snaží konat dobro?

Není to o ničem takovém. Popisuje všechno tak, jak to je. Doufám, že se nikdy nedostanu do žádných potíží. Nechci do vězení, na to jsem už starej. Chci platit složenky, splatit svůj dluh IRS. Chci se postarat o své děti. To je to, pro co žiju. Být dobrým člověkem, jak jen můžu být.

Více velkých bojovníků na VICE:

Evropský šampion z maloměstský hospody

Kličko a buldozery sesazují vládu na Ukrajině

V Rusku vzali Klub rváčů dost vážně