"Pokud fotka změní přistup Evropy k uprchlíkům, bylo správné ji publikovat"

Nilüfer Demir. Foto: DHA

Minulou středu se utopilo 12 lidí, když se snažili přeplout na gumovém člunu z Turecka na řecký ostrov Kos. Jedním z mrtvých byl i tříletý syrský chlapec Alan Kurdi, který prchl z Kobane společně s rodinou.

Fotka mrtvého syrského chlapce s obličejem v písku se tureckými sociálními sítěmi šířila rychleji než lesní požár a brzy obletěla celý svět. Stal se z ní jeden ze symbolů utrpení uprchlíků. Stejně tak ale fotka rozvířila debatu, zda by takto kontroverzní výjev vůbec měl být publikován.

Některá média fotku neotiskly, aby zachovaly chlapcovu důstojnost a ušetřili rodinu dalšího zbytečného zármutku. Jiní si zas stojí za tím, že publikováním fotky se zvýší povědomí o hrůzách uprchlické krize právě proto, že je tak šokující. Pokud je totiž tohle výsledek uprchlické politiky západních zemí, je třeba, aby to lidé viděli.

Ať už jste na jedné či druhé straně debaty, je více než jasné, že se výjev již otiskl do kolektivního vědomí Evropanů; stal se součástí historie. Autorkou fotografie je Nilüfer Demir, která fotí pro tureckou agenturu DHA. Přinášíme vám s ní krátký rozhovor o jejím vzniku.

VICE: Narazila si na tu hroznou scénu náhodou? Jak fotografie vlastně vznikla?
Nilüfer Demir: Ne, jakožto fotoreportérka často pracuji na bodrumských plážích. Moje agentura DHA odtamtud často přináší reportáže o uprchlické situaci. Toho dne jsem tam zrovna dokumentovala skupinu pákistánských běženců, kteří zrovna vyplouvali na gumové loďce. Během toho jsme objevili těla syrských uprchlíků.

Co jsi cítila, když jsi spatřila mrtvého chlapce?
Byla jsem dočista paralyzovaná, když jsem uviděla jeho tělo. Později jsem se navíc dověděla, že mu byly pouhé tři roky. Na druhou stranu jsem ale povoláním fotografka, nemůžu si dovolit ani na sekundu zamrznout, pochybovat. Tak jsem začala fotit.

Stalo se ti už něco podobného—jsou teď podobné výjevy v Bodrumu časté?
Ano. Za posledních dvanáct let jsem fotila velmi mnoho uprchlíků, jak nasedají do člunů, aby se z pláží Bodrumu dostali na řecký Kos. Plavba to není zrovna bezpečná a Alan Kurdi bohužel není její první obětí. Fotografové, kteří zde pracují už si bohužel na vraky člunů zvykli.

Navíc se nejedná pouze o Syřany, kteří plavbu podstupují. V tuhle chvíli v oblasti narazíte na spoustu afgánských i pákistánských uprchlíků. Každá válka v přilehlých oblastech žene uprchlíky právě sem. Turecko a Řecko jsou pro mnohé odrazovým můstkem do Evropské unie.

Co si myslíš o tom, že tvá fotka tak rychle obletěla celý svět?
Na jednu stranu bych si přála, abych tu fotku nikdy nemusela udělat. Daleko raději bych vyfotila Alana, jak si na pláži hraje, než jeho mrtvé tělo. To, co jsem viděla, ve mě zanechalo strašlivý pocit, který mi nedá spát.

Na druhou stranu jsem ráda, že se svět konečně začal o mrtvé děti zajímat. Doufám, že má fotka přispěje ke změně náhledu na imigraci v Evropě, a že už další lidé nebudou muset na útěku před válkou umírat.

Rozohnila se také debata, zda by fotky měli být vůbec publikovány. Na to máš jaký názor?
Pokud fotka změní přistup Evropy k uprchlíkům, pak bylo správné ji publikovat. Nafotila jsem toho kolem uprchlického dramatu již spoustu, ale zatím žádný výjev neměl takový dopad na veřejné mínění. Rozhodně si ale takových fotek už více nepřeji.