Jestli jste během roku nabyli pocitu, že se vám tentokrát úspěšně dařilo vyhýbat se rozpačitým situacím, pak to doženete teď. Na Vánoce. Pokud je slavíte s rodinou, určitě víte, o čem mluvím. Naprosto top jsou návštěvy u prarodičů a ztuhlý úsměvy u stromku/palmy s dárky. Začíná to „něčím", co je zabalený ve starý tapetě z roku 196X, a končí přáním, aby už došli k rozhodnutí, že si „na Vánoce teda nic dávat nebudete". Místo toho se ale modlíte, aby toho jejich sousedi moc nevyhazovali, protože to děda bere kolem konťáku pravidelně. Před Vánoci ještě častěji než obvykle. Případně kontejnery pak předem radši obcházíte sami a vaši vám pak dávaj pod stromek peníze. Vysvětlování, že se na ten bordel kolem popelnic před panelákem už nedá dívat a prostě to musíte uklidit, nepomáhá. Viděli přece váš byt. Mně jednou taťka na Vánoce dokonce hrozil, že mi seženou s mamkou odbornou pomoc. K Vánocům pak dostal ponožky, který by i v muzeu musely projít metodou poločasu rozpadu, a mamka knihu, kterou by přehlídl i páter Koniáš.
Reklama
Někdy mě teda napadne, čím to, že některý prarodiče Vánoce řešej tímhle způsobem. Jak to, že jsou v týhle záležitosti tak neempatický. Bylo by něco, co by oni sami nechtěli pod vánoční stromek dostat? Třeba některejm přijde opravdu zbytečný utrácet peníze jen proto, že jsou prostě Vánoce, kdy byli v dětství rádi, že měli s rodinou vůbec co jíst. Anebo taky ne. Každopádně mě to přivedlo na nápad zjistit, co by ani oni nebo jejich rodiče rozhodně v rozmezí 150 let nechtěli k Vánocům dostat. A co vy?
Rodinný foto
Tohle bude pro nás jako lidi, který se fotěj v každým sebenicotnějším momentě vlastního života a jdou s tím na sociální sítě, aby tak znepříjemnili život druhejch, těžko pochopitelný. A rozhodně to ze starejch fuseklí dělá vytouženej artikl. Na přelomu devatenáctýho a dvacátýho století, kdy se stala daguerotypová fotka dostupnějším prostředkem ke zdokumentování životních událostí než se nechat namalovat (přesto to ale bylo stále něco nevšedního), děti se fotily často. Až po smrti. A to tak, aby vypadaly stále jako živé, když je nestihli blejsknout předtím, než onemocněly. Ideální materiál k výrobě rodinnýho kalendáře nebo do rámečku na noční stolek. Úchylný? Podívejte se na svoji timeline…
Který dítko na týhle fotce už nežije? Soudě dle výrazů sourozenců holčička vlevo. Fotovia
Kde jsou ty časy, kdy jsme se ještě my, těsně porevoluční děti, sháněly po adresách bydliště (anebo telefonních číslech na pevnou linku), když jsme se jely léčit s alergií na ozdravnej pobyt nebo na tábor. Telefonovat rodičům ale bylo zakázáno a tenkrát jsme ještě neměly vlastní telefony, takže nezbylo než poslat srdečný pozdrav alias zakódovaný zoufalý výkřik o pomoc rodičům: „Dostaňte mě odtud z toho pekla!" Když si to tak vezmu, asi stárnu, protože mám pocit, že to byla pěkná drsňárna oproti dnešním dětem středoevropské civilizace, ke kterejm je už poslat čerty na Mikuláše z psychologickýho hlediska nevhodný. Já bych to chápala jen v případě, posílaly-li by se tam takoví čerti jako před sto lety. Na tak bigotní období celkem hot Mikuláš.
Ideální řešení situace, kdy úplně přesně nevíte, co by se dotyčnýmu mohlo líbit a co přinejhorším skončí na polici v obejváku nebo v antikvariátu, protože „knihy pálej jenom náckové a inkvizitoři". Vynecháme-li školní učebnice, tohle jsou kousky, nad kterejma byste si možná nakonec posteskli, že maj tak tvrdý stránky. Stěžejní momenty v historii betonu, Jak se vyhnout velkým lodím a Šťastná kuřata vládnou.
Abyste v minulosti dostali počítač, museli byste přebývat někde, kde byste na něj měli především dostatek místa. Třeba v továrně nebo letištní hale. Když si ale představím, jak vypadám já při setupu noťasu, kterýmu stačí jen psací stůl, nic moc se nezměnilo.
Jak se to mělo v historii se spodním prádlem a hygienou, nechme povolanějším. Zajímavější je to z hlediska sexuality, jelikož ta se řešila vždycky. A zásadně. Představa, že si pásem cudnosti manželé a manželky „zamykali" v době vlastní nepřítomnosti své drahé polovičky, je možná mylná. Otázka „Vzal sis spodky?" by v historii změnil výraz ve tváři i muže se železnou maskou. Takovýhle prima spoďáry měly totiž bránit svému nositeli či své nositelce v sebeukájení.
FotoviaAť už teda letos dostanete od kohokoliv cokoliv, nakonec můžete bejt rádi, že je rok 2016.
Foto viaAbyste v minulosti dostali počítač, museli byste přebývat někde, kde byste na něj měli především dostatek místa. Třeba v továrně nebo letištní hale. Když si ale představím, jak vypadám já při setupu noťasu, kterýmu stačí jen psací stůl, nic moc se nezměnilo.
Foto viaJak se to mělo v historii se spodním prádlem a hygienou, nechme povolanějším. Zajímavější je to z hlediska sexuality, jelikož ta se řešila vždycky. A zásadně. Představa, že si pásem cudnosti manželé a manželky „zamykali" v době vlastní nepřítomnosti své drahé polovičky, je možná mylná. Otázka „Vzal sis spodky?" by v historii změnil výraz ve tváři i muže se železnou maskou. Takovýhle prima spoďáry měly totiž bránit svému nositeli či své nositelce v sebeukájení.
