Reklama
Vánoce

Jak (ne)nakoupit dárky na poslední chvíli

Čas od času (většinou tak jednou do roka) se mi stane, že se z ničeho nic octnu v hloubi posledního adventního týdne s prázdnýma rukama...

by Michal Švarc
23 prosinec 2016, 8:38am

Jelikož se z Vánoc stal svátek komerce, genocidy kaprů, obžerství skrytého za rozkošnými tvary, klikatých front před Pandorou a mezigenerační pří o vhodnosti měkkých dárků, musí dnešní člověk jít s dobou, a tak jako tři králové, dovalit v onen sváteční večer s něčím v balícím papíru ať už chce nebo ne. Byť se vám to sebevíc příčí a radši byste slavili svátky klidu v klidu a naplnili původní hodnoty příjemně prožitých dnů v kruhu rodinném, není vám přáno a soudobé zvyklosti velí k tažení na obchodní centra.

Čas od času (většinou tak jednou do roka) se mi stane, že se z ničeho nic octnu v hloubi posledního adventního týdne s prázdnýma rukama, hlavou bez nápadu a nebýt vánočních jinglů, snad by na mě ani nedolehl stres z toho, že bych se měl vydat na svou každoroční shopaholickou pouť. Každopádně pokud jste to nechali zajít tak daleko jako já, máte nejvyšší čas přestat čumět do obrazovky a zbytek si dočíst cestou.

Pokud vám osud vašich vánočních dárků není lhostejný, sežeňte si podporu a vyrazte na nákupy v tlupě lovců. Sehnat někoho s podobným načasováním jako je to vaše by neměl být problém. Čistě proto, aby se zvedla vaše motivace prodírat se davy lidí a neutíkat z obchodů při prvním závanu františek. Teda aspoň teoreticky by to mělo fungovat.

Následující poučky beru ze svého pohledu jednadvacetileté bytosti, která už se nemůže dočkat Božího hodu a chce se ho akorát dožít. Ne, že bych to chtěl nějak odfláknout, ale jeden dárek pro každého člena rodiny je množství úměrné k tomu, co bychom ode mě já i všichni ostatní měli očekávat. 

Náhodné seskupení světel, nebo umělecká instalace? To je oč tu běží.

Máma

Rodiče by měli být středobodem vašeho zájmu. Konec konců, alespoň v naší sváteční sestavě, jejíž jsou nedílnou součástí, mají výsostné postavení. Jestli jsem si někdy dával pozor na zvládnutí vánočních povinností, bylo to právě u mámy. Vždycky jsem s předstihem sondoval nápady, které by ji mohli pod balicím papírem potěšit. Ale možná proto, že semestr těmhle věcem nepřeje, jsem se k žádným nápadům nedostal.

Blížím se do prvního obchoďáku a dav houstne. Každý si razí cestu za svým cílem a já mám za úkol stejně důrazně se probíjet mezi lidmi, aniž bych vlastně věděl, kam jdu. Chcete ulovit něco typického, ale zároveň originálního, aby nebylo poznat, že jste to sehnali na poslední chvíli.

Neměla by to být pomůcka do kuchyně. Hygienické potřeby a léčiva taky nejsou nic moc. Buďte kreativní a nenechte si prodat něco, nad čím budete celou cestu domů pochybovat. Nemusí to být nic krásného, může to být i praktické, ale základním měřítkem vkusu by pro vás mělo být potenciální nadšení, které tímhle dárkem můžete vyvolat. Ostatně není máma jako máma a tohle pravidlo je možná až moc obecné, ale držet se ho nikdy neuškodí.

Obecně chcete mít v hledáčku něco, co je buď sladké, voňavé, příjemné nebo užitečné. Ideálně všechno dohromady. To, jestli je půl kila medu do čaje na zimní nachlazení to nejlepší, s čím se dovedete vytasit, už je na vás.

Táta

Jestli můžeme alespoň nějak zobecnit vkus matek, u otců si to netroufám odhadovat. Jen těch několik, se kterými jsem se za svůj život setkal, byla velká ega, často neschopná koexistence s někým dalším svého druhu. Zároveň by pro vás ale nemusel být takovou záhadou, protože třeba z mého pohledu jsou zájmy mého táty krystalicky průzračné a většinou jsem tak v období Vánoc s povděkem zavítal do obchodu s odbornou sportovní literaturou a mohl jsem si sám se sebou plácnout.

Letos tomu ale tak nebylo, protože v knihkupectví mě vypekli, v antikvariátu nepodrželi a mě nezbylo než zahloubat v alternativních možnostech. Naštěstí se ale dá říct, že nápady jsou v tomhle případě častější než u dámské části vašich přímých předků. A většinu z nich můžete s klidem realizovat, protože mají tendenci nebýt tak apriorně zcestné.

Prarodiče

Pokud si nedovedete představit obdarovávání bez zapojení svých kreativních výrobních schopností, tady budou mít vaše výtvory odbyt. Cílíte na nejstarší skupinu poctěnou vaší štědrostí, a tak není důvod přehlušovat tradičního ducha Vánoc, který v této generaci ještě rezonuje, opulentními dary za majlant, které by vás akorát skličovali při pohledu na usedající prach, jehož vrstva na vašem dárku tloustne s každou další návštěvou.

Místo toho je lepší přijít s něčím menším, upřímnějším, což možná nemusí působit extra hodnotně, ale ideálně to oplývá velkou vnitřní hodnotou, kterou vaši nejstarší příbuzní dokážou ocenit. Jejich svět totiž není počitatelným souborem prvků, které by se daly vyjádřit v číslech, ale spíš databází dlouhých let prožitků, které se ve vzpomínkách vzdouvají z paměti, a váš dárek by měl právě s nimi soupeřit. Nemusí soupeřit se zážitky z mládí za bolševika, ani s prvním porevolučním výjezdem za železnou oponu. Stačí, když vykouzlí úsměv na znavené tváři a vytvoří vzpomínku, která přebije kombinaci kapra v trojobalu a bramborového salátu.

Darovaným vědomostem se meze nekladou

Sourozenci

Existují dvě strategie. Buďto plánujete Vánoce každý na svém písečku, anebo jste spojili síly a snažíte se svátečním marastem ve zdraví projít společně. To se odráží na tom, jestli bratrovi nebo sestře kupujete něco s nebo bez jejich vědomí, popřípadě na základě vzájemné dohody, že si nic dávat nebudete, nebo naopak máte zadání, které máte splnit. Tahle otevřená hra je to nejlepší, co vás může v předvánočním čase potkat.

Pokud spolu nepečete, musíte si poradit sami. Je na vás, jak vaší sourozeneckou lásku projevíte, ale aspoň trochu by to chtělo. Sáhněte po něčem, co byste sami chtěli, kdybyste se přenesli do vesmíru vašeho sourozence. Máte je odkoukané víc, než si myslíte, a tak vás po chvíli dumání něco nevyhnutelně napadne. Však ono to nebude tak těžké. 

Kamarádi

Vaši kamarádi budou muset projít nevybíravým sítem. Z celé škály vašich přátel byste měli vybrat aspoň pár, kteří si pod stromečkem zaslouží něco od vás. Na koho se nedostane, pořád má narozeniny. Kdy jindy můžete darovat něco dementního, nějakou bizarnost, která pobaví a neurazí. Proto je důležité rozlišovat: kniha patologie hospodářských zvířat – nic moc; průvodce po městě, kam se on/ona chystá na Erasmus – fádní, ale ok; kukačky s ptákem místo… no však víte – lepší; oblíbené LP, které bylo rozdrceno zubem času – zlatý prasátko i bez hladovky.

Mimo rodinný kruh není obligátnost darů tak velká, takže můžete vybírat volnou rukou a vzít jen to, co se vám doopravdy líbí. A i kdyby se vám to nelíbilo, jedna lahvinka něčeho ostřejšího na přilepšenou k Silvestru nikdy nepřijde vniveč. 

Přítel/přítelkyně

Ten nejzrádnější moment Vánoc, jaký na sebe můžete políčit. Nákup dárku pro přítele či přítelkyni vás dostane do soukolí vlastní motivace koupit něco sakramentsky dobrého a společenského tlaku na koupení něčeho setsakramentsky dobrého. Máte nápad, škrtněte ho. Je to blbost, stejně jako většina prvních nápadů, ale tenhle rozhodně nejvíc. Nepouštějte se do kupování sexuálních hraček, pokud si nejste stoprocentně jistí, že vás to nepřipraví o „práci", nebo že si s onou věcí nebudete moct hrát oba.

Radši si vymyslete nějaký netradiční zážitek a zrealizujte ho. Nakonec to vyjde líp než všechny dárky, které pokládáte za naprosto boží, aby nakonec nevyšly naprázdno s polohlasným povzdechnutím u vánoční nadílky. Lepší překvapit než nezaujmout.

Tak to zkusím zas za rok…

REALITA

Vyrazil jsem plný optimismu a odhodlání všechno vyřešit a odjet slavit svátky do hor. Uzpůsobil jsem tomu půl dne shonu, abych mohl všechno jedním tahem zařídit. Oproti svému desateru a morální síle jsem ale trapně pohořel.

Vyrazil jsem na společný oběd s partou kamarádů, kteří se probudili do stejné situace jako já. Přišlo nám dobré spojit síly a sdílet inspiraci. Vytyčili jsme si trasu, ujasnili harmonogram a byli jsme připraveni se na to vrhnout. První zastávka Národní třída. Můžu potvrdit, že historicky bylo nejlepší místo na hledání nápadu na koupi vánočního dárku v antikvariátech, protože je tam všehochuť nejrůznějších předmětů, se kterými se jen tak někde nesetkáte. Navíc návaly jsou tak vcelku snesitelné. Bloudil jsem mezi policemi s knihami a odvěkými pamětihodnostmi. O lecco jsem zavadil pohledem, ale nic mě nezaujalo v tom pravém slova smyslu. Nakonec jsem našel. Kuchařku a divadelní hru. U toho jsem nakonec zůstal, i když jsem lačně pokukoval po paroží za čtyři kila.

Další zastávka Palladium. Chyba lávky, na Náměstí republiky už jsme se nepodívali. Opojení pocitem z dobře odvedené práce, i přesto že máte dárky sotva pro dva lidi, si myslíte, že máte padla a že jste Vánocům zas jednou dali na frak. Jelikož jste si příhodně přizvali kamarády k vaší nákupní horečce a oni jsou naplněni podobným pocitem, řeknete si, že vlastně není na škodu uspořádat si takový malý, komorní, vánoční večírek.

A najednou se octnete venku, všude je tma, vy jste na místě, na kterém nemáte, co dělat a mrazivý vzduch vás pálí na nose tak o pět stupňů víc. Zjistíte, že musíte na poslední nákupní štaci, kde popadnete láhev vína, bonboniéru a veškerou nahodilost, která aspoň vzdáleně připomíná to, co jste chtěli a než se nadějete, je osm večer.

Co by z Vánoc zbylo, kdyby nebyly knihy.

Snad nikdy pro mě osmá večerní nebyla údernější než ve chvíli, kdy jsem rozjařeně vyběhl z obchodu, a když jsem se do něj chtěl vrátit, nějak to nešlo. Prosklené dveře se odmítaly rozestoupit a já jsem prosebně hleděl na čidlo na hoře a doufal, že mě ještě pustí dovnitř. Nadšení prudce upadalo a šel jsem prosit k dalším čidlům, která by mi umožnila pokračovat v zavedeném tempu.

Pokorně jsem odtáhl domů a proklínal ta čidla, která mi zabránila v dokončení mé sváteční mise. Vánoční ambient se mi vytratil z uší, popravčí kaprů odhodily zástěry vyrazili ohřát své promrzlé končetiny domů, fronty se vytrousily z obchoďáku, sedly na metro a zmizely. Všude se vylidnilo a všechno ztichlo.

Šel po ulici a funěl si nosem a zkoumal stres paralyzovaný tak náhlým koncem. Napadlo mě, že tímhle začínají Vánoce. Od teď se lidi uzamknou do rodinných kruhů a Silvestra nevylezou. Budou zobat cukroví, smát se, kuchtit, kutit a užívat si jeden druhého a všechno, co k tomu patří. Možná, že se tenhle čas ještě dá vychutnat.

A co ty dárky? Zejtra je snad taky den, ne?