Poprvý jsem odešla z kina před skončením filmu (a ne protože bych chvátala) a poprvý jsem prospala třičtvrtinu filmu, kterej mě vlastně zezačátku bavil. Poprvý jsem viděla až druhou půlku filmu, aby se mi pak chtělo dokoukat i tu první. Poprvý jsem mohla sledovat film v prázdným sále skoro jako na VIP nebo postapokalyptický projekci a zamyslet se nad tím jako poslední člověk na týhle planetě. Všechno je jednou poprvý.

I tenhle rok tu bylo pár filmů k povšimnutí svým prvá/novátorstvím, často přínosnějších spíš tím, co vypovídají o nás samotných a o týhle postmoderní společnosti. A čím teda?

Gray State

V Americe se dějou divný věci. Ne, že by se jinde neděly, ale je to velká země s rozsáhlým podsvětím. Jakmile se v tom podsvětí začne šťourat někdo “zvenčí”, ukazovat konspirační teorie jako skutečnost, většinou to nedopadne dobře. Stejně jako u režiséra protivládního Gray State, Davida Crowley, který se rozhodl rozbíjet Američanům iluze o ekonomickým kolapsu, přírodních katastrofách, válkách, domnělé svobodě a bezpečnosti ve vlastním státě a vůbec na světě. Ještě během natáčení byl nalezen mrtvý i s ženou a dětmi, což mnozí označují za podvod. Ale kde se teda schovává? A jak člověk pozná, že film, co má odhalit hoaxy, není vlastně sám jeden velkej hoax? Není to naopak touha ovládat lidi stratchem?

Momentálně se diskutuje o budoucnosti nedotočeného filmu, jestli bude vůbec ke shlédnutí. Hrubý sestřih předcházejícího stejnojmenného dokumentu je k dispozici na youtube.

Aloha

Film se setkal s nelibostí díky rasovému faux pas. Autor upřednostnil známou tvář před autenticitou – obsadil Emmu Stone do role hawajanky a vůbec mu nepřipadalo divný, že je to obyčejná běloška. Kritici ji označují jako nejbělejší Asiatku, kterou mohl Crowe v Hollywoodu najít. Stejně jako zbytek bílého obsazení, který má dle jeho slov ilustrovat bohatou kulturu Polynésie. Navíc tam trochu haprují věky, jak pak může fungovat nějaká tajná dohoda mezi režisérem a divákem? Těžko.

Na podobnej tah se můžete těšit i v příštím roce u hororu Les sebevrahů, kde se čerpá ze skutečnýho japonskýho lesa sebevrahů (a hodně na tuhle realitu upozorňuje), ale v hlavní roli vyčnívá blonďatá Natalie Dormer, jejíž sestra v lese zmizí. Lekce o tom, jak vyjádřit zájem o cizí kulturu.

Druhá strana

Drogová scéna Lousiany, jediný festivalový film, že kterýho jsem letos odešla z kina. Tolik autenticity, až je to nepříjemný. Běžná kontroverze drogově závislých se tu zobrazuje v až neskutečně opravdovým prostředí, kde by se asi nikdo z nás nechtěl ocitnout. Kupodivu je to hraný.

Love

Gaspar Noé vládne kontroverzí v celé svojí dosavadní tvorbě. Pro mnohý je jeho nejnovější dílo obyčejný porno, co se jen záhadou dostalo do kina. Pro jiný film o lásce, se kterou sex přece jenom souvisí. A občas hodně. A občas je to jenom sex, je to i případ Love? Nejvíc kontroverzní je na tom asi naše vlastní uvědomění, jak moc/málo pro vás tyhle dvě věci souvisí.

Slídil

Člověk, co natáčí krimi scénu, aby na tom sám vytěžil. Bolavej ale silnej obraz dnešního bezostyšnýho parazitování na všem, co jsme sami neudělali a nemáme s tím nic společnýho. Média.

Odpad

Tři malí kluci a dobrodružství na brazilský skládce, zní to trochu jako pohádka. Kolik odpadu se vám za týden doma nashromáždí? Z naší planety se pomalu stává skládka, na které jednou dost možná budeme žít my všichni, hledat tam jehlu v kupkách… čehosi. Absurdní je, že pro natáčení samozřejmě vytvořili novou, hygienicky bezpečnou skládku. Odpadu není nikdy dost.

Padesát odstínů šedi

Asi nejdiskutovanější současnej román pro ženy se letos dopracoval ke zfilmování. Kontroverzní se stal hlavně složením svých čtenářek/divaček, kde se projevily opravdové choutky dnešních zralých/starších žen.

A příští rok? Padesát odstínů černé. A není to vtip a asi ani nebude (i když by chtěl být). Bělošská erotika evidentně nemá grády.

Mad Max: Fury Road

V popředí Millerova postapokalyptického snímku je neohrožená žena Furiosa, muž z názvu v pozadí, narozdíl od všech předchozích Šílených Maxů s Melem Gibsonem jako Maxem. Kolik znáte žen superhrdinek?

V současnosti se ve filmovém průmyslu výrazně diskutuje otázka nejrůznějších ženských hrdinek, často postavených do pozic pouhých pasivních milostných objektů bez vlastního smýšlení (nebo pak smýšlení zaměřeného výhradně na muže). Právě i proto vznikl Bechdel test, který pomocí tří otázek odhaluje postavení žen v daném filmu. Mnohé festivaly už připojují k anotacím filmů, jestli daný film testem prošel nebo ne. Projít si svoje oblíbený filmy pomocí těhle otázek může být docela šokující zábava. Ze seriálů by jím ale určitě prošla marvelovská Jessica Jones, kombinující v jedné osobě problémy obyčejné ženy, superhrdinky a soukromého očka. Nejen pro feministky.

Deep Web

Internet má sám o sobě mnoho úskalí už v běžném uživatelském rozhraní. Někde hluboko pod ním se ale skrývá mnohem záhadnější a nebezpečnější svět, přístupný jen”vybraným”. Svět, kde si můžete objednat vraždu, obchodovat s lidmi, naplnit pedofilní touhy a mnoho dalšího.

Deep Web se zabývá konkrétně hlavně kauzou tzv. Hedvábné stezky, skrz níž přibližuje další problémy temných sítí. Dokument si dal za úkol rozkrýt zkreslený mediální kauzy ohledně deep webů. Pro silný žaludky.

Už máte představu, o tom, co takový weby obsahují? Možná je ale opět úplně mylná. Těžko říct. Tématem skrytého internetového světa se zabývá i hackerský seriál Mr. Robot a pro nejen pro pražský osazenstvo jsou tu přednášky v Paralelním Polisu.

Going Clear: Scientology and the Prison of Belief:

Otevírání očí masám věřících má další podobu – dokument. Tady konkrétně ke scientologické církvi, vyhlášené svými “nadpřirozenými schopnostmi”. Scientologie znamená “studium pravdy” a označuje stejnojmennou sektu zabývající se výhradně lidskou duší a pravdami s ní spojenými. Skrz osobnosti jako John Travolta, Paul Haggis nebo oblíbeného vyznavače Toma Cruise se máme dozvědět, jak moderní sekta doopravdy funguje a proč toho být/nebýt součástí. Nejlépe asi zkouknout před návštěvou jakýkoliv instituce pro jakýkoliv věřící a pozorovat na sobě účinky.

10 miliard talířů

Vánoce a Silvestr jsou pro mnohý svátkem hlavně protože se konečně pořádně nažerou. Napadlo vás ale někdy, že za pár let to tak už být nemusí? Resp. nebude. Teda pokud nepatříte mezi vrchních pár tisíc. Časem možná jenom stovek, desítek,… ale na světě je okolo deseti miliard “talířů”, který potřebují zaplnit. V tomhle dokumentu se probírají jednotlivý možnosti, jak problém řešit s tím, že východisko je z toho pravděpodobně stejně jen jedno (pokud vůbec): nežer, ale jez (a možná tu budem o pár let dýl)!

Alias Maria

Spojení “třetí světová válka” vplouvá do běžných konverzací víc a víc. Jsou ale země, kde už války reálně probíhají a my o tom víme pramálo. V kolumbijském filmu sledujeme situaci, do které se dostává teprve třináctiletá guerilla vojačka Maria, když zjistí, že je těhotná, ale neodvažuje se to nikomu říct a dál pokračuje ve vojenské “misi”. A nejen to, musí přitom hlídat/transportovat ještě i velitelovo dítě. Jsou lidi, co se nezvládají postarat o dítě ani v miliónovým apartmánu na Manhattanu. Znovu: vítejte do civilizovaného světa 21. století.

Kmen

Němý ukrajinský film o zvrácených praktikách kmenu hluchoněmých (hraných hluchoněmými), který se nebojí šikany, sexu ani lásky. V dnešní době jsme filmy zvyklí vnímat pomocí obrazu doplněného téměř výhradně dialogy, může to fungovat i bez nich? A co když právě to diváka dostane k samotný podstatě věci? Potřebujeme rozumět znakové řeči nebo stačí intuitivně vnímat dění, abychom pochopili, o co jde?

Češi proti Čechům

Co by vám tak rodiče řekli, kdybyste jim oznámili, že se stěhujete do romského ghetta u Ústí nad Labem? Podpořili by vaše rozhodnutí? Tomáše Kratochvíla nepodpořili, ale i tak do toho šel, aby získal na Romy vlastní názor nezkreslený médii. A natočil o tom dokument. Možná si pomocí něj nevytvoříte vlastní nezkreslený názor, ale třeba přibude inspirovaných návštěvníků ghett, kteří nechtějí přebírat názory cizích.

Ex Machina

Zamilovat se do robota, to tu bylo už několikrát a na plátnech se to objevuje jako čím dál tím reálnější hrozba, v době, kdy se počítače stali chytřejšími, než jsme my sami.

Slovy Charlese Bukowského: “Find what you love and let it kill you.” Zní to skoro jako předsevzetí do nového roku. Pokud se rozhodnete, že to co hledáte, je životní partner, radši buďte na pozoru, jestli z vaší nový lásky nečouhají kabely.

Je ale daleko více k zamyšlení, co bude ještě kontroverzní a neobvyklý ve filmech za takových pět let. Budou se tyhle slova ještě vůbec v týhle spojitosti používat?