Swap aneb vyměň košili za knížku o umění

Při příchodu vás jedna z dobrovolnic přivítá a ptá se, jestli jste na swapu poprvé. Já nejsem, takže už vím, jak to tu chodí – do sklenice u vstupu můžete hodit dobrovolné vstupné a tašky věcí na výměnu buď sami roztřídit nebo ji dát k ostatním taškám do hlavní místnosti, kde už to za vás zařídí ostatní dobrovolníci. Není ale podmínkou něco na výměnu přinést. Po nevelkém prostoru pak můžete chodit, jak dlouho se vám zachce, a třídit a rozebírat věci, které se vám hodí.

Pohybuje se tu spousta lidí, někteří poprvé, jiní už pravidelní návštěvníci, protože swapy pořádá Kristýna s Lucií Poubovou jednou za dva až tři měsíce. „Prvotní nápad vznikl během konference Bezobalu o Zero Waste v červnu 2016. To, co bylo původně myšleno spíš jako legrace, se rozrostlo v regulérní pravidelnou akci." Kristýna pořádala ve Světě HUB několik workshopů v souvislosti se Zero Waste životním stylem, takže bylo jasno, kde se budou swapy konat.

Kromě pořádání této akce Lucie také provází po second-handech: „Učím lidi nakupovat z druhé ruky a zároveň dělám i konzultace, jak si udržitelný šatník sestavit." Dodává, že má také vlastní značku RELU pro kterou vyrábí upcyclingové doplňky, které vznikají z odpadu. Obě organizátorky se shodují v tom, že snížení ekologické stopy je primárním důvodem pořádání swapů. „Ve chvíli, kdy si věci vyměníme, je nemusíme nakupovat, a tím pádem se nové věci nemusí vyrábět. Každý doma máme přehršel toho, co nepoužíváme a můžeme poslat dál," říká Lucie a zdůrazňuje také finanční stránku věci „Když se naučíte chodit na výměnné akce, tak vám zbudou peníze, které můžete investovat do dražších značek a můžete tak podpořit designéry a lokální výrobu. Nebo můžete ušetřit a jet třeba na dovolenou."

Jedna z organizátorek swapu, Lucie Poubová

Navzdory tomu, že se o události dozvíte především z internetu a sociálních sítí, je tu i dost příslušníků střední a starší generace, i když mladí převažují. „Jednou jsme inzerovali do novin na Praze 2 a to pak přišla spousta starších lidí. Babičky sem přinesly staré porcelánové hrníčky a cukřenky a celkově tu tehdy bylo dost vintage věcí. Takže se krásně propojili hipsteři se starší generací, která byla ráda, že se jejich věcí někdo ujmul."

Při pohledu na hromady oblečení, bot, doplňků, hraček, knížek a dalších věcí mě napadá, jestli si vybavují nějakou věc, která jim nejvíc utkvěla v paměti. „Já si vzpomínám na krásnou, dojemnou výměnu, když jeden pán přivezl kočárek a okolo šla zrovna paní, která měla děti v pěstounské péči, takže se jí hodil a hned si ho odvezla." Kristýna si vybavila příhodu o poznání méně příjemnou. „Pamatuju si, když se jeden člověk stěhoval a přinesl několik banánových krabic věcí, to bylo hrozný. Teď už upozorňujeme lidi dopředu, ať přinesou jen tolik, kolik sami dokážou, a ne kolik naloží do auta."
I přes snahu organizátorek, aby věcí bylo spíš méně, ale byly kvalitní, je jasné, že je takřka nemožné vyměnit všechno tak, aby nic nezůstalo. Několik stovek věcí, které zbudou, se proto věnují různým charitativním organizacím.

Několika návštěvníků jsem se zeptala, jaké věci sem přinesli a jestli si něco odnesou.

„Já jsem přinesla několik plných tašek různých věcí. Oblečení i věci do domácnosti, prostě všechno, co doma nepotřebuju a co ještě slouží. Odnáším si plnou Ikea tašku věcí, co se zase hodí. Tady mám třeba kvedlačku, náramek, autíčko na hraní…"

„Přinesla jsem šaty, svetr, nějaký sukně a knížky. Vybrala jsem si tady tričko a svetr, ale ještě si to musím vyzkoušet. Asi to bude ještě hodně přebírání."

„Já se snažím, aby to bylo vyrovnané, takže jsem asi třicet kusů přinesl a třicet odnesl. Doma se pak poradíme a to, co se nám nebude hodit, sem zase příště vrátíme. Vzal jsem si od všeho něco. Tady mám třeba kalhoty a kabelku. Dopoledne tady byly samý slečny a já jsem tady byl sám, to jsem se trošku styděl, ale teď je nás tak fifty-fifty."

„Přinesl jsem čtyři druhy oblečení, ze kterého jsem vyrostl – dvoje džíny, dvě trika a taky dvě knihy o umění. Zatím jsem si nabral jednu košili a dvě hry, protože jsem velkej hráč počítačových her, tak mě to zaujalo. Ale nechci si je brát všechny, vím, že tady je i plno dalších lidí, takže chci nechat i ostatním. Ještě tady plánuju strávit nějakou dobu, tak uvidíme, co se tady ještě objeví."

„No já jsem přinesla spoustu věcí. Kořenky, oblečení, boty, hodně prstýnků a náramků, kabelku. Na dřívější swapy jsem přinesla taky hrníčky, kalíšky na vajíčka, baličku na cigára, protože jsem měla dvě a s tou jednou jsem se prostě balit nenaučila. Tady jsem z jedný tašky vytáhla spoustu věcí, který teď ale musím probrat, třeba barevný moc nenosím, tak tenhle svetr asi vyřadím."

„Přinesla jsem plnou tašku věcí. Ne moc oblečení, ale spíš nějaký knížky a třeba ramínka. Zatím jsem si vybrala jedny šaty a ještě uvidím. Jak pořád přichází další lidi, tak člověk tu může chodit dokola a pořád je něco novýho. Většinou si odtud odnáším asi pět šest věcí."

„Přinesly jsme různé oblečení, doplňky, bižuterii, kulmu na vlasy nebo třeba laky na nehty. Zatím jsme si ale nic nevybraly, protože nebyl čas."

„Donesla jsem úplně vrchovatou tašku – kromě oblečení taky boty. Protože sem chodím pravidelně a vždycky jsem si toho odnášela hodně, tak jsem to dneska chtěla udělat naopak a odnesu si asi jenom pět kusů oblečení. A vždycky tady najdu taky nějaký stříbro a šperky."

„Já jsem jiná věková kategorie, takže mám doma věci ještě z totáče. Člověk je zvyklej na určitej šatník, takže se sem chodím inspirovat, aby se to oživilo. Přinášíme vždycky dvě tašky a obávám se, že si toho víc neseme zpátky. Kromě swapu nosíme věci taky na charitu – Cesty domů a tak. Během roku takhle nosíme nejmíň desetkrát."

„Přinesla jsem různé oblečení a doplňky a odnesu si taky oblečení a boty. Protože dělám make-up, produkci a styling, tak věci, které tady ukořistím, většinou používám na focení. Takže to takhle točím – vždycky nějakou tu věc použiju a když vím, že to neunosím, pošlu to dál. Jsem ráda, že se to může takhle recyklovat a nemusím to skladovat."