Zeptali jsme se mileniálů, proč si myslí, že jsou výjimeční

Každá generace si s sebou nese břímě v podobě nálepky od té předchozí. O lidech vyrůstajících na přelomu tisíciletí neboli mileniálech se s oblibou tvrdí, že jsou generací sebestředných, sobeckých a líných jedinců. Většinou touží jen po zážitcích, odmítají nedostatečně kreativní práci a den by nepřežili bez avokádového toastu.

A protože sami nejlépe vědí, co je činí tak jedinečnými, zeptali jsme se jich na to.

VICE: Zásadní otázka: Myslíš si, že jsi výjimečný?

Petr: Nemyslím si, že jsem až zas tak výjimečnej, spíš jsem docela šikovnej. A taky jsem sudetskej Němec. Jsem v mnoha ohledech lepší než většina lidí. Zároveň si ale uvědomuju, že za tím stojí mí rodiče, kteří do mě neustále cpali něco o výjimečnosti. Třeba starší sestře tloukli do hlavy zase něco jinýho. Považuju se za lepšího, než je ona. Paradoxně to ale skončilo tak, že já dostávám na nájem od mámy a ségra bere 150 tisíc měsíčně. Naši mi ji dávají za vzor, ale mně se to nelíbí. Nechci dělat to, co ona.

VICE: Co bys tedy chtěl dělat? Petr: Nejradši bych chtěl hrát s kapelou a taky být novinářem. Rozhodně nestojím o osmihodinovou pracovní dobu. Nevím, proč bych měl chodit do práce, kterou zvládne každej kretén. Většinu věcí už dneska můžou dělat roboti. Proč bych ji měl dělat já?

Barman: To máš pravdu, už jsem tu 10 hodin.

Petr: Chci dělat něco, co dává smysl. A proto jsem tenhle měsíc zhubl 10 kilo, protože žádná z brigád, co jsou k mání, není nic pro mě.

VICE: A co jsi dělal celý ten měsíc?

Petr: Nejedl.

VICE: Kde se vidíš za 10 let?

Petr: V hrobě.

VICE: Na čem je podle tebe dnešní generace zaseklá?

Petr: Na naši generaci bylo nakládáno hrozně moc nároků. Že prý všechno dokážeme, protože jsme nejlepší. Zároveň to není ani o tom, že bychom měli svět spasit. Ale generace před náma ho zkurvily tak, že se v něm ani nedokážeme najít.

VICE: Není to spíš tak, že se tahle generace už od začátku brala trochu jako generace lidí, kteří jsou rozmazlení a sobečtí, ale přitom se ve skutečnosti snaží něco dokázat?

Petr: Podle mě je to krizí kapitalismu. Většina mileniálů chce víc než hmotný statky. Chtějí zážitky a předvést se před ostatními.

VICE: Jsi výjimečnej, Kubo?

Jakub: Jestli jsem výjimečnej? Jo, jsem výjimečnej celou svojí osobností. Spíš bych řekl, že jsem výjimečnej tím, že nejsem výjimečnej.

VICE: Co si myslíš, že v životě dokážeš?

Jakub: Studuju medicínu, tak snad jednou budu doktor. Jinak píšu básničky a prózu. Jsem hodně citlivej. Mám takovou tu básnickou duši.

VICE: Pozoruješ mezi svými vrstevníky nějaká společná očekávání?

Jakub: Většina mladých dneska očekává dvojnásobně vyšší platy, než dostávali naši rodiče, zároveň ale nejsou ochotní obětovat svůj čas výhradně práci. A hlavně chtějí dělat, co je baví. Neznám snad nikoho, kdo by chtěl dělat něco nezajímavýho a nudnýho.

VICE: Myslíš si, že jsi oproti ostatním v něčem lepší?

Ondřej: Ne.

VICE: Co si myslíš o generaci mileniálů?

Ondřej: Myslím, že všechno půjde do hajzlu. Generace mileniálů vyrůstala v naprostý svobodě, což je fajn. Na druhou stranu je ale potřeba vytvářet něco novýho a stabilního, co by po nás zůstalo.

VICE: Mileniálové to nedokážou?

Ondřej: Dokážou, ale měli by se malinko víc snažit. Prostor tady je. Akorát to chce začít věci realizovat, a ne o nich pořád jen mluvit.

VICE: Myslíš si, že jsi lepší než tvoji kamarádi?

Jorgen: Každý z nás má velkou osobnost a já sám se ničeho nebojím. Přijmu každou výzvu. Zrovna teď ale žádnou přijímat nechci.

VICE: Jaká byla poslední challenge, kterou jsi přijal?

Jorgen: Dneska jsme si s kamarády nechali udělat všichni stejné tetování.

VICE: Pochlubíš se?

Jorgen: Jsou to písmena TS, zkratka výrazu The Shit. Inspirovali jsme se jednou Bulharkou, u které nám přišlo cool a tak jsme se rozhodli, že ho chceme taky. Všichni si teď myslíme, že jsme speciální.

VICE: Jste pořád speciální, když máte to tetování všichni úplně stejné?

Jorgen: Jo, mezi sebou jsme sice stejní, ale společně jsme oproti ostatním lidem zase jiní a odlišní. A o to jde.