Zvířata a jejich lidé

FYI.

This story is over 5 years old.

Staré časy

Zvířata a jejich lidé

Zasloužilá fotografka Jill Freedmanová se vyjadřuje k paradoxním vztahům mezi námi a jinými živočišnými druhy.

V průběhu let a různých projektů se v objektivu Jill Freedmanové neustále objevovala jedna a ta samá věc – interakce lidí s jinými zvířaty. Její fotky, z nichž některé uvidíte v tomto článku, popisují, jak zvířata milujeme, ale také jak je vězníme, a připomínají nám, že jsme v konečném důsledku taky zvířata. Lidé ne vždycky jednají v souladu se starým pořekadlem „nedělej jiným to, co nechceš, aby oni dělali tobě,“ pokud se jedná o jiné druhy a autorka má pocit, že tento fakt často přehlížíme. Freedmanová se zamýšlí nad tím, jak se můžeme chovat k našim mazlíčkům tak vlídně, zatímco s jinými zvířaty zacházíme bezcitně a bez jakýchkoliv výčitek. Jak můžeme v jednom zvířeti vidět vřelého přítele, ale jedení jiného bezmyšlenkovitě přijímáme, aniž bychom věděli, jak bylo zabito.

Reklama

V reakci na to, proč se k těmto vztahům neustále vrací, Freedmanová píše:

Miluji zvířata. Když jsem byla malá, chtěla jsem psa víc než cokoliv jiného na světě, ale moje matka byla „alergická“. Děvče a její pes – stále si připadám podvedená. Ale měla jsem psí přátele, četla jsem tisíce knih o zvířatech – Černá krása a Volání divočiny jsou mé oblíbené – a fotila jsem lidi se zvířaty už od útlého mládí.

Zvířata ve mně probouzí nadšení. Jsou krásná. Jsou roztomilá a měkká, chundelatá a zábavná, jsou velmi majestátní a dělají skopičiny. Tolik nás toho učí. Učí nás dobrosrdečnosti a soucitu. Jsou věrná. Většina z nich má lepší způsoby než my. Prospívají našemu zdraví, dávají nemocným a osamělým lidem vůli starat se o něco, vůli žít. A všichni jsme zvířata, a proto máme všichni něco společného.

Jsou něčím, o co se můžeme starat a k čemu můžeme být hodní. Mají nás ráda bez ohledu na to, jak jsme zlí nebo jak jsme oškliví. Jediné, co chtějí, je být milována. Vidí věci, které my vidět nemůžeme. Nikdy nás nepřestanou překvapovat.

Říkáme, že své mazlíčky milujeme, ale stejně je nenecháme kastrovat, takže miliony psů a koček se rodí jen proto, aby zemřely. Americká společnost pro prevenci týrání zvířat

(ASPCA) tvrdí, že přibližně jeden a půl milionu zvířat v útulcích je ve Spojených státech každoročně utraceno. Pokud jde o naši konzumaci zvířat, počty zabitých jsou mnohem vyšší. Často čtu publikace od organizace PETA, která v roce 2012 zaznamenala, že 108 miliard zvířat je ve Spojených státech každoročně zabito jen na poptávku potravinového průmyslu. Lov zvěře k tomu jenom přidává. PETA tvrdí, že téměř 40 % amerických lovců zabíjí a zmrzačuje zvířata na cizích pozemcích, a PETA také odhaduje, že nezákonné vraždění zvířat pytláky má na svědomí miliony divokých zvířat.

Reklama

I přesto obchod s domácími mazlíčky vzkvétá. Loni ohlásila Americká asociace zvířecích produktů, že Američané za své mazlíčky v roce 2015 utratili více než 60 miliard dolarů. Mazlíčci nosí oblečky, chodí do salonů krásy, soutěží v soutěžích krásy a mají spoustu hraček. Kupujeme jim valentýnské dárečky. Mazlíčci představují ekonomickou veličinu v naší konzumní společnosti.

Tento sentimentální pohled na zvířata je neoddělitelnou součástí amerického folkloru stejně jako happyendy, toalety a praví muži, kteří nebrečí. Sentimentalita nám umožňuje ignorovat realitu, ve které se nacházíme. Brojíme proti krutosti vůči zvířatům, ale tolerujeme farmy připomínající továrny, koňské dostihy, závody psů, zápasení s býky, lov lišek, psí zápasy, pasti na medvědy, kožešiny.

Zbožňuji fotit lidi s jinými zvířaty, a poukazovat tak na různé vztahy mezi nimi. Pořídila jsem tyto obrázky v průběhu let, aniž by mi tohle pojítko docházelo. Měla jsem jich tolik, že vystačily na samostatnou knihu o psech – Jillini psi, má šestá kniha.

Proč tak moc milujeme a obdivujeme jiná zvířata? Je to proto, že v nás probouzejí to nejlepší? Je to proto, že nás doslova dělají lidštějšími? Je to proto, že lépe vycházíme s jinými druhy než sami se sebou?

V sedmasedmdesáti Freedmanová pravidelně sdílí příspěvky na svém Instagramu a na základě inspirace od Daniela Arnolda a Cheryl Dunnové každoročně na začátku dubna prodává na internetu tištěné kopie svých fotek. Její fotky jsou součástí stálé výstavy v Muzeu moderního umění, Mezinárodním centru fotografie a mimo jiné i George Eastman House. Freedmanovou zastupuje Steven Kasher Gallery v New Yorku, kde stále žije a fotí. S pomocí svého archivu má v plánu publikovat více fotoknih, které by rozšířily repertoár sedmi doposud vydaných knižních děl obsahujících Firehouse a Street Cops, které byly součástí dokumentu o pouličních fotografech Everybody Street, jenž natočila v roce 2013 Cheryl Dunnová.

Reklama

— text napsal Cameron Cuchulainn

Článek původně vyšel na VICE US.