FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Zúčastnil jsem se Pochodu za monarchii

Pojďme si to přiznat - na monarchii a urozenosti je něco, co vás všechny vzrušuje. Vzrušuje vás Karel Schwarzenberg, jinak byste před pár lety nenosili jeho odznáčky na aktovkách.

Pojďme si to přiznat - na monarchii a urozenosti je něco, co vás všechny vzrušuje. Vzrušuje vás Karel Schwarzenberg, jinak byste před pár lety nenosili jeho odznáčky na aktovkách. Vaše mámy vzrušuje plodný princ William, jeho vévodkyně Kate a jejich malé princátko. Vaše otce pravděpodobně vzrušovala Lady Diana. A s dědečky některých z vás jsem na Den Hanby, den kdy si vesničtí Češi začali nelegitimně a nešťastně vládnout sami místo jejich právoplatného krále, kráčel za dechové hudby Prahou.

Reklama

Je 28. října, stojím na Václavském náměstí. V dálce u vstupu do Národního muzea vlaje transparent „Ať žije Havel". Ten ale nechává monarchisty stojící před sochou sv. Václava chladné. Sluneční svit dopadá na jejich odhodlané tváře, jejich ruce svírají s pevným stiskem a v náboženské úctě vlajky habsburské monarchie, vlajky historických českých zemí a pár dalších, které asi ani nemůžu znát. Vlaje zde i vlajka Koruny České, oficiální politické strany českých monarchistů, která je díky čerstvě zvolenému senátorovi za Plzeň, Lumíru Aschenbrennerovi, nově stranou parlamentní.

Před zahájením pochodu si bere slovo Václav Srb, předseda strany a apeluje na své bratry, aby vytrvali v cestě, v trnité a dlouhé demokratické cestě ke změně státního zřízení na parlamentní monarchii. Ubezpečuje přítomné, že si je vědom, že se toho většina z nich nedožije, ale ani to není důvod, proč sejít z cesty. Vždyť přece jenom představa svatováclavské koruny na pomazané hlavě právoplatného krále za to stojí.

Srb na začátku instruuje objednanou kapelu Pralinky k zahrání Rakouské císařské hymny a Svatováclavského chorálu. Poté vyzývá, aby někdo z bratrů šel písně zazpívat, aby nebyly pouze akustické. Nikdo se k tomu moc nemá. Spíše než chorál je slyšet pobrukování pod licousy zastřižené ve stylu tzv. na Františka. Charakteristickým znakem monarchisty je vous, v nejlepším případ licousy. V minulých letech je bylo možné identifikovat také díky uniformám a jiným dobovým oblekům. Tento rok byli ale účastníci panem Srbem vyzváni k civilnosti kvůli případnému nactiutrhačství. Kapela dohrává a průvod vychází.

Reklama

Dávám se do řeči s mým vrstevníkem, který upoutá mojí pozornost nadkolenkami a kraťasy. Vyměníme si pár zdvořilostních frází a historických pouček, abychom se mohli navzájem identifikovat: ano, oba jsme amatérští historici. Můj kolega Petr mě zásobuje informacemi o jeho urozených kamarádech, kterým šlechtický titul nebrání jezdit se válet v blátě mezi obyčejné lidi na Rock for People. Hmmm.

Druhý den si všímám, že jsem se objevil na tomto videu. Konkrétně na konci první minuty videa, kdy autor posílá účastníky pochodu psychiatrické léčebny, se objevuji já spolu s Petrem.

Pochod postupuje s policisty v čele následované orchestrem Václavským náměstí a já musím říct, že je to docela příjemné. Davová psychóza začíná působit - připadám si vznešeněji, než když se tím místem plazím kolem třetí ráno. Ozvěny dechové hudby mě posílají do staré Prahy. Ne, vážně se usmívám.

​U Náměstí republiky, nebo jak říkají monarchisté, náměstí Františka Josefa, si všímám pána, který nese transparent za obnovení pomníku maršála Radeckého. Tím pánem je Ing. arch. Jan Bárta, jehož sdružení okamžitě vyjadřuji podporu a ptám se ho, kdo by měl na českém trůnu sedět. Ten se mi svěřuje s informací, která bere dech: Karel von Habsburg by byl ochoten se vrátit na český trůn, ale pouze v případě, že by se Češi vrátili ke křesťanským ideálům. Pohled do pražských klubů a hospod mě ujišťuje v tom, že monarchistického puče není třeba se vůbec obávat.

Reklama

U Prašné brány se provolává sláva králi, sláva království, sláva slávě. Pokračuje se přes Celetnou ulici směrem k Mariánskému sloupu. A tam si všímám zajímavého fenoménu - turisti jsou z pochodu naprosto unešení, na jejich obličejích hraje kombinace pobavení a nefalšovaného zájmu. Fakír, který lítá, nemá absolutně šanci. Vznešení senioři jsou hlavní atrakcí dne.

Procházíme Malostranské náměstí a docházíme k Mariánskému náměstí. Tam začínám chlastat. Bratři z moravského markrabství přivezli kompletní sortiment pálenek, které kolují v půllitrových flaškách od Pepsi. Jak říká Igor: Je to jako dostat do hlavy homerun. V ten moment je mi jasný, že neodejdu střízlivý. Docházíme ke Karlově mostu, k soše Karla IV, největšího Čecha, kde se znovu provolává sláva - tentokrát všem českým králům. V pořádku. Kde je slivovice? Přes Karlův most si musí procesí razit cestu mezi turisty, kteří jsou znovu v šoku a někteří se i přidávají k průchodu. Art mafie portrétistů jenom nervózně čumí a žmoulá v ruce uhel. Na mostě je spousta vojáků, o kterých nevím, zdali jsou zde kvůli obraně či útoku. Trochu začínám snít: mučednické smrti v čele monarchistického průvodu na Karlově mostě - kapitola v českých učebnicích zaručena.

Docházíme k Malostranskému náměstí a já už to trochu cítím. Skoro si ani nevšímám, že se se mnou fotí skupinka ruských turistek. Říkám jim, že oni už cara mají. Odcházejí. Na řadu přicházejí závěrečné proslovy doprovázené posledními provolávání slávy monarchii. Celá scéna je nutno říct poměrně komická, jedna polovina procesí s řečníky stojí na ostrůvku, druhá chodníku a mezi nimi hlučně projíždí tramvaje plné ustrašených tváří. Zažívám magický moment krátkého spojení, kdy se spojí malá česká vlaječka vlající na tramvaji s velkým habsburským praporem v pozadí.

Nakonec zapadám do blízké hospody s vyššími členy strany. Vedle mě sedí pan Bárta, vedle něho spisovatel Jan Drnek. Dáváme si klobásu, pivečko a oni se baví o budoucnosti strany. Musím říct, že jejich odhodlání je obdivuhodné. Musím říct, že jsem tyhle dobrosrdečné, staré, konzervativní katolíky začal mít za krátkou dobu docela rád. Takže víte jak: Felix Austria.