cestování

Vorkuta: Polární město, ve kterém nikdo nechce žít

Sergej je jedním ze tří posledních obyvatel osady této osady za polárním kruhem. Je horníkem v důchodu a trpí respiračními problémy zapříčiněnými pobytem v dolech.

by Tomeu Coll
05 prosinec 2014, 12:15am

​Je těžké odhadnout, za jak dlouho se váš vlak dostane za pomyslnou hranici polárního kruhu a dorazí do Vorkuty. Po 48 hodinách cesty a 26 zastávkách od Moskvy nebe začíná splývat se zemí a nesmírná mrazivá divočina pohlcuje vše okolo. Proč by se jakákoliv skupina lidí rozhodla postavit město zrovna tady na nejkrutějším místě světa? Proč a jak?

Uprostřed sněhobílé krajiny se nachází několik budov. Je to Yur-Shor, osada, kde ještě před deseti lety bydlelo téměř 5 000 lidí. Sergej je jedním ze tří posledních obyvatel. Je horníkem v důchodu a trpí respiračními problémy zapříčiněnými pobytem v dolech. „Jsme tu poslední," řekl mi. „Zavřeli školy, lékárny a v okolí nejsou žádné obchody. Pro kousek chleba musíme jezdit míle daleko."

Sergej

Sergej poslal mnoho dopisů Mezinárodnímu soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru a OSN, ve kterých žádal o řešení zdejší závažné situace. Ale jeho poštovní schránka je stále prázdná. „Zdá se, že všechny ty dopisy z Yur-Shor se nikdy nedostaly ze země," pokrčil rameny na své posteli. Přestože odjakživa bydlel ve Vorkutě, před několika měsíci začal zvažovat odchod na jih, tak jako to udělali všichni ostatní. Matrace pod Sergejem je poslední známkou útulnosti v jeho pokoji, všechny další věci jsou sbaleny do krabic, které čekají na stěhování.

Kulturní centrum na Leninově třídě, hlavní ulici Vorkuty.

Yur-Shor je jednou ze 13 oblastí, které patří k městu Vorkuta v Komijské republice, což je území na severu Ruské federace. V současné době mnoho místních migruje na jih za vidinou lepšího podnebí, ve kterém člověk dokáže rozeznat čtyři roční období.

Vorkuta byla kdysi nedílnou součástí bývalého SSSR. Město je proslulé zejména tím, že se v něm dříve nacházely Stalinovy nejobávanější gulagy, pracovní tábory. Vlastně to byli právě vězni, kteří začali se stavbou města. Jednou z jejich hlavních činností byla těžba uhlí, nutného k nakrmení ohromné sovětské mašinérie.

Tato vozidla, známá jako karakaty, jsou určeny k dopravě přes zmrzlou tundru během tuhých polárních zim.

V posledních letech Rusko opět projevilo zájem o svá severní území. Miliony tun uhlovodíku skrývající se na dně Severního ledového oceánu jsou až příliš drahocenné, aby byly ponechány bez povšimnutí. Díky zavedení plynovodů se město stalo branou k novému bohatství Sibiře, ale to vůbec neznamená, že by byla obnovena poptávka po lidských zdrojích.

Díky dlouhým zimám v těchto polárních končinách je snadné mít podivné sny. Místní samospráva přišla ve snaze o zlepšení povědomí o městě s různými nápady. Mezi nimi byla například žádost o využití oblasti k nukleárním testům anebo renovace gulagu na rekreační park.

Leninova třída, hlavní ulice Vorkuty.

Ještě v sovětské éře nařídil Stalin instalaci obřích billboardů, na kterých stála hesla jako „Mír celému světu" nebo „Sláva těm, kteří žijí za polárním kruhem". Nyní se už tato hesla stala přirozenou součástí města. Mnoho lidí opouští Vorkutu každý den, ale Stalinovy plakáty vzdorují toku času ve snaze nepodlehnout – na rozdíl od všeho kolem.