Keňa si začíná ujíždět na ketaminu

Keňa je země s vysokou nezaměstnaností a relativně benevolentními zákony, kde je ketamin oblíbený mezi vyšší i nižší třídou obyvatel Nairobi. Tahle látka se tu běžně prodává v lékárně bez předpisu a zahřívá se pak pomocí lžičky nad ohněm tak, že z původní kapaliny vznikne prášek.

Na balkóně uprostřed západní části Nairobi plápolá svíčka, zatímco skupina přátel posedává pod zamračenou oblohou na polštářích a čeká, až vyjde měsíc a vnese trochu světla do jejich mizerné životní situace. Naree, neoficiální vůdce večerní sešlosti,  bere do ruky drobnou matnou lahvičku a přelévá pár mililitrů sirupovité tekutiny na okraj kovové lžičky. Na zem vykápne trochu vosku a rychle do něj zabodává nezapálený konec svíčky, aby stál rovně a pevně přilepený ke kachličkám. Lžičku drží těšně nad ohněm tak, že plameny lehce olizují její spodek.

„Tohle je ta stinná stránka," směje se Naree. „Právě tohle většinou lidi odstraší. Lidi uvidí lžičku a automaticky usoudí, že je to něco jako herák, chápeš?"

Nic z toho není ilegální; ketamin jsme koupili na malé benzínce kousek cesty od nás a ani jsme k tomu nepotřebovali předpis. Celá lahvička nestála ani sto korun, což je značně míň, než za kolik se dá pořídit jedna runda piv v místní hospodě.

Po pár minutách začíná kapalina syčet a pod obrysy bílého dýmu, ze kterého je cítit vypařování hořké chemikálie, se objevují krystalky.

„Musíš to pevně držet a kroužit s tím tak, abys nespálil to, co už se uvařilo," říká Naree a zbytek předává Naně. Nedokážu přesně říct, jestli sleduje lžičku nebo plamen, ale jeho oči hledí upřeně a bez mrkání. Nízká hladina tekutiny se postupně scvrkává a mizí se syčením, které signalizuje, že je procedura u konce.

Naree vytahuje z kapsy tupou břitvu a seškrabuje prášek na lesklý přebal starého sešitu. Rozděluje hromádku do několika a čar a bere do ruky dolarovou bankovku úzce srolovanou tak, aby se vešla přesně do nosní dírky. Se sešitem na dlani se na mně s úsměvem podívá.

Ketamin je silné anestetikum, které se používá v medicíně a to i ve veterinární sféře. Jinak je známý taky pod jmény „K", „kitty", „special K" nebo „vitamin K". Tato světle fialová látka je jinak slušně rozšířená po celé Evropě, Asii, Austrálii a Severní Americe jakožto taneční droga, kde jí konkurují MDMA nebo speed.

Naree porcuje pár čar ketaminu, který právě uvařil. Doba účinku všeobecně záleží na tom, jak a kolik si vezmete. Otázka čistoty zboží je v tomto ohledu zbytečná, protože ketamin se v Keni dá pořídit legálně.

Hlavní město Keni Nairobi je uspěchanou změtí trčících budov finančních korporací, se kterými ostře kontrastují největší městské slumy východní Afriky. Nezaměstnanost mezi mladými lidmi je vysoká, a tím pádem se mnoho z nich obrací k ilegálním aktivitám a všemožným využitím čehokoliv, co se dá sehnat v lékárně a vzít na párty. V posledních letech u mladých Keňanů prudce vzrostla spotřeba ketaminu jakožto rekreační drogy na zabití nudy. Možná to zní trochu zvláštně, ale je to pořád bezpečnější alternativa k čuchání lepidla, jinak další velmi oblíbené kratochvíli východoafrické mládeže.

Ketamin se od ostatních společenských drog liší tím, že nefunguje jako stimulant, ale jako anestetikum. Účinky se dají popsat jako nespoutaný pocit klidu, pohody a dobré schopnosti rozpoznávání. Negativními účinky jsou špatně srozumitelná řeč a oslabený pohyb - je to jako byste měli pod kontrolou všechno a současně nic. Cítíte se opile, ale ne ledabyle, sjetě, ale ne zpomaleně a do všeobjímajícího pocitu klidu dokážete zahrnout i chaos a řev elektronické show.

V Narobi ale ketamin málokdy uvidíte v klubu. Pro místní scénu orientovanou na afro-beat pop a taneční kulturu, která spočívá především v sexuálně explicitních pohybech do rytmu, je ketamin dost špatná volba. Lidé si tu spíš sednout doma v menší skupince a poklidně se sjedou.

Ketamin může účinkovat 30 minut až hodinu, podle toho kolik si vezmete, což je levná alternativa k alkoholu nebo jointu v klubu, ačkoliv ani to není ve východní Africe úplně vzácné.

Při velké dávce ketaminu se uživatel dostane do stavu, který se nazývá „K-hole", kde se cítí oddělený od svého těla, dezorientovaný, s možností ztráty paměti nebo zrakovými i hlasovými halucinacemi. Najednou padáte, ale nenarazíte na zem, někdo přes vás hodí teplou deku, a ačkoliv víte o světě kolem sebe, jste vůči němu zcela lhostejní.

Po nárůstu počtu jeho rekreačních uživatelů, byl v roce 1999 ketamin klasifikován jako droga třetího stupně. Přesto se však dá pořád legálně sehnat od univerzitních výzkumníků nebo od západních odborníků na zdraví. Tato droga je totiž v současnosti zkoumána jakožto možná léčba posttraumatických stresových poruch, které se stávají především válečným veteránům.

Co se týče Západu, stejně jako u ostatních drog je velkým problémem kvalita substance a legislativa, zato v Nairobi seženete lékařský ketamin stejně snadno jako pár aspirinů. Většina malých místních lékáren vám ho prodá pod pultem bez předpisu, ať už přijdete s jakoukoliv výmluvou. Jakmile s ním pak opustíte dveře, nikoho už nezajímá, co se stane a jaké budou následky.

Naree mě vzal k místní lékárnici jménem Rafiki. Řekla nám, že poslední, kdo si u ní koupil ketamin, byl mladý kluk, který si pro novou lahvičku chodí vždy jednou za pár týdnů.

„Říkal, že ho potřebuje pro psa, nebo tak něco," řekla. „Ale už nějakou dobu nepřišel, třeba se s tím jeho psem něco stalo."

Časté a dlouhodobé užívání ketaminu má za následek narušení nervové soustavy, rozpoznávacích schopností a ztrátu krátkodobé paměti. Úroveň návykovosti je nízká, ale stejně jako u všech dalších drog, i zde hrozí psychologická závislost.

Dr. Pierre Blier je jedním z nejvýznamnějších představitelů amerických výzkumníků, kteří se ketaminem zabývají, a také je profesorem psychiatrie a molekulární medicíny na University of Ottawa. Několik let zkoumal klinické použití malých dávek ketaminu jakožto prostředku rychlé léčby různých depresí a bipolárních poruch - a měl při tom velké úspěchy.

„Když si berete nějakou zakázanou drogu z ulice, nikdy nevíte, co přesně v ní je. Je v ní vždycky trochu ketaminu smíchaného s jinými látkami," říká Blier. „Když ji tedy lidé berou rekreačně, berou současně také další zakázané drogy v příměsi."

Co se týče lékařského ketaminu, který najdete právě v Nairobi, sňupat ho je prý nebezpečné v tom, že se látka dostane do těla příliš rychle, a vzhledem k tomu, že je těžké odhadnout množství v dávce, riskujete rapidní zvýšení krevního tlaku, prasknutí tepen a následně smrt.

Nikdo neví, kde přesně ketaminová móda v Nairobi začala, ale nezdá se, že by měla někdy v blízké době opadnout. Naopak, spíš roste.

Mezitím se na balkóně začnou trhavě probouzet jednotlivé hlavy, zatímco účinky ketaminu pomalu odeznívají. Hysterický smích ustává a každý pomalu přichází ke smyslům tak dlouho, aby si měl čas uvědomit, že potřebuje další dávku. Skupinka se znovu s nemotornými pohyby chystá na přípravu další dávky a spodní strana lžičky začíná nehezky černat.

„Nic to není, chápeš?" říká Naree a znovu ohřívá tekutinu nad plamenem a čeká na výsledek. „Je to jako cokoliv jinýho. Jenom další cesta, jak se sjet. Další způsob jak se zničit."