Reklama
Tento příběh je více než 5 let.
guide

Průvodce neoficiální irské ambasády Kosovem

V Kosovu žádná irská ambasáda není. Taky tu nenajdete dálnice nebo McDonald´s, ale když chcete zaujmout pozici pozorovatele, je dobrý tvářit se jako diplomat

by Conor Creighton
24 březen 2010, 11:00pm

V Kosovu žádná irská ambasáda není. Taky tu nenajdete dálnice nebo McDonald´s, ale když chcete zaujmout pozici pozorovatele, je dobrý tvářit se jako diplomat, takže jsme v Kosovu minulý měsíc založili fiktivní irské velvyslanectví. Neměli jsme pravomoc dávat lidem víza nebo jim nabízet azyl, ale díky pár opilým sponzorům jsme nikdy nebyli daleko od toho uspořádat pořádnou párty. Tady je pár věcí, který jsme se dozvěděli o životě v Kosovu.

- I když obraz, který Kosovo vyvolává, není zrovna příznivý, pravda je, že v posledních deseti letech bylo Kosovo docela bezpečný místo. Tak bezpečný, že mezinárodním pracovníků, kteří tady dělali, snížili jejich platy, z čehož rozhodně nejsou nadšený. Je to trochu jako případ zdravotníků v Africe, kteří si stěžujou, protože hladomor se pomalu a jistě chýlí ke svému konci. Ale samozřejmě, že když máte návštěvu a vysvětlujete jí, jak bezpečný je to místo a chvástáte se před ní, že dokonce i ty nejkrásnější holky chodí domů bez doprovodu, ocitnete se tváří v tvář řadě dvaceti policejních aut a půlka města je najednou zavřená, protože zrovna provádí nějakou čistku.

- V Prištině můžete kouřit úplně kdekoliv. V poslední době jsme zjistili, že není problém zapálit si ani v taxících. Když jsme si chtěli zakouřit, zavolali jsme si taxík a poprosili jsme řidiče, aby nás vzal kolem bloku a užívali jsme si tuhle zkušenost jako by byl rok 1982. Kosovo je podle Transparency International nejzkorumpovanější zemi na Balkáně. Cigarety se snadno pašujou, takže je všichni prodávaj. Mají tam spoustu barů a kaváren, kde seženete Marlborka, který chutnaj jako mokrá sláma a člověk pak smrdí jako by byl den po Armagedonu. Stojí míň než euro.

- Nevím, jestli je to nějakou obecnou pozorností lidí z Kosova, nebo za to může chytrák, který jim celou věc někdy dávno špatně vyložil, ale pokaždý, když si řeknete o účet, sdělí vám částku a dodají za to: „Pokud to máte". A fór je v tom, že občas ne. Takže když si přátelský cikánský taxikář (v Kosovu jsme toho moc nenachodili, což bude asi důsledek těch šílených kuřáckých zvyků, ale každopádně je to možný a někteří lidi pěšky chodí) řekne o dvě babky a vy mu dáte jen jednu a půl, přimhouří nad tím oko a sdělí vám, že je to v pohodě. To nás okamžitě vrací k problematice výzkumu Transparency International a vede nás to k závažný etický otázce: pokud je jedním z důsledků vysoce rozšířený korupce to, že se lidi nevykořisťujou kvůli padesáti centům, můžou špinavý peníze, vydírání a únosy přinášet prospěch a vytvořit upřímnou a poctivou společnost stejně tak, jako k ní přispívá budování parků a všeobecná zdravotní péče?

- Vaše historky nebudou nikdy lepší než ty jejich. Možná se vám teď vybaví ty akce, na kterých jste byli úplně na hadry a položili kočku na gramofon nebo ten večer, kdy jste měli nějaký myšlenkový výpadek a skončili jste v posteli s matkou svý přítelkyně, ale v Kosovu to nikoho ze židle nezvedne. Je jedno, co jim budete vyprávět, protože místní to vždycky minimálně dorovnaj a pak přihodí nějakou lepší věc ve stylu: „A celou dobu jsme byli uprostřed minovýho pole."