Mám chuť na vanilkovou zmrzlinu, zalitou absintem a posypanou skořicí. A všude kolem mě to voní jako švestkový povidla, kořeněný mužským potem a acetonem…Z letargie mě dostává hřejivej ženskej hlas, kterej se veze na vlně našlehanýho downtempa. Tolik lidskýho tepla bych nečekala ani v baráku s červenou lucernou, natož v elektronický hudbě. Jenže tenhle nákup masa nebude dostupnej běžný zákaznický sortě. Chvílema je trochu nevrlá, cuká se, aby se pak zas uklidnila a nastavila měkkej dekolt. Trip-Hop je prostě mazlivej.I když sem k těmhle všelijak rozplizlejm rytmům (zajisté analfabeticky) nikdy moc nepřilnula, tak se je učim nevnímat jako rušivej element, ale jako hlavní pulzující prvek celýho těla projektu. Étericky mysteriózní a občas až depresivně funebrální projev Lauren Cheatham by se dal klidně zaměnit s projevem kdejaký metalový divy. Probublávání lehký elektroniky tu tíhu na chvíli shodí, aby to imitace smyčců a klavíru o kus dál zas dorazily. Trochu i z tý folkařský melancholie, která je ale spíš oslazená, než surová.The Atomica Project není tak suchej, jak by se mohlo zdát. Stavební kameny jsou dva. Kromě zmiňovaný zpěvačky Lauren, je tu její parťák Wade Alin, kterej skládá hudbu a stará se o všechno ostatní. Poslední dobou o nich kolovaly zvěsti, že spolu minimálně spí - jak jinak by taky mohli vedle sebe takovou dobu fungovat (debutovali už v roce 2005 albem Metropolitan). Tohle, podle nich „absurdní nařčení“ je inspirovalo k názvu jejich poslední, v pořadí třetí desky, The Not-Affair. Koneckonců, co je komu do toho. Texty jednotlivých songů stejně vždycky kloužou k intimnostem a vztahovým zádrhelů. Někde tu inspiraci prostě nabrat museli.