Uvnitř opuštěných radioaktivních měst v Japonsku

Možná si pamatujete, jak v březnu 2011 narazila obrovská vlna tsunami na severovýchodní pobřeží Japonska, zničila vše, co ji přišlo do cesty, a způsobila narušení ochlazovacího systému jaderné elektrárny Fukushima, což mělo za výsledek nejhorší jadernou katastrofu od Černobylu. I když si na to nevzpomínáte, fotograf Toshia Watanabe ano. Jeho rodinný dům v Namii, kde stále žila jeho matka a příbuzní, byl přímo v cestě ničivé vodní vlny i vlny radiace. Dnes tohle město a jiná další v zóně katastrofy leží opuštěné, nezměněné za uplynulé dva roky, jako město duchů, kde jsou duchové jaderně napájení psi a dobytek. Toshiya cestoval zpět do svého rodného města mnohokrát, dokumentoval změny, které viděl nebo to, co z toho zbylo. Povídali jsme si s ním o návštěvě „zakázané zóny“, kterým v současnosti jeho rodné město je.

VICE: Ahoj, Toshiyo, vím, žes tam nebyl, ale co ti tvoje rodina vyprávěla o dni, kdy přišla tsunami?
Toshiya Watanabe: Po zemětřesení a tsunami, která následovala, moje rodina s ostatními lidmi z města strávila noc v místní tělocvičně. Ještě nebyly problémy s jadernou elektrárnou, takže s úsvitem všichni začali pomáhat těm, jejichž domy byly zasaženy tsunami. Protože škody po tsunami byly obrovské, nikdo si nedokázal představit, že by mohlo přijít něco horšího. Pak 12. března, den po tsunami, vláda oznámila, že obyvatelé do šesti a půl míle od jaderné elektrárny, musí být ihned evakuováni. Nebyl čas na to vzít si svůj majetek, lidé prostě zůstali v autech a autobusech. První výbuch v elektrárně nastal ve tři odpoledne toho dne.

Co tě motivovalo k tomu vrátit se a fotit tvoje rodné město? Měl jsi dovoleno tam být?
Dva měsíce po katastrofě v jaderné elektrárně, nemohl nikdo do zóny do 12 mil od elektrárny bez povolení. Když jsem poprvé dostal povolení vrátit se, to bylo 12. června, napadlo mě, že to může být moje poslední návštěva, takže jsem si říkal, že musím zaznamenat tolik z mého rodného města, kolik dokážu. Od té doby jsem dostal povolení se vrátit v listopadu 2011, stejně jako v dubnu, červnu a září 2012. Jel jsem zpátky se svojí matkou, aby si vzala věci, co potřebovala a při úklidu jsem udělal víc fotek. Prostě jsem chtěl zaznamenat jak se moje rodné město mění nebo nemění, nic víc.

Jaké to bylo vidět místo, kde jste žil, úplně liduprázdné?
Vypadá to jako něco ze zombie filmu. Když jsem tam poprvé přijel, čas se zastavil a všechno bylo přesně tak, jak to tsunami zanechala. Město, které mi bývalo tak známé, působilo najednou jako scéna ze sci-fi filmu. Pamatuju si, že se mi párkrát točila hlava. Nebyli tam lidi, jenom zvuk větru a ptáků a když jsem zavřel oči, bylo to jako bych stál uprostřed lesa.

Jel jsi zpět už párkrát. Kolikrát ještě plánuješ, že pojedeš? Je to nebezpečné?
Myslím, že budu stále jezdit zpět s mojí matkou pokaždé, když dostaneme povolení. Jistě, také se obáváme záření, ale když tam jsme jenom tři až pět hodin, jak máme dovoleno, myslím, že budeme v pohodě. Ale zase, možná jsme si na to už zvykli, potom co jsme vstoupili do oblasti vysoké radiace tolikrát. Radiace je pořád vysoká v některých oblastech, takže je to pořád nebezpečné.

Co si myslíš o Japonsku a reakci světa na to, co se stalo? Myslíte, že podcenili důsledky? Máš ty nebo tvoje rodina nějaké zdravotní problémy kvůli blízkosti reaktoru?
Stejně jako nehoda v elektrárně, ani vláda ani TEPCO (Tokyo Electric Power Company) nám od začátku neříkaly pravdu. Vláda znovu a znovu říkala, že udělá něco s jadernou katastrofou, ale většina lidí jim to nežere. Můžeme se spolehnout jen na jaderné specialisty v Německu, Francii a Spojených státech, aby nám řekli o nebezpečích, kterým čelíme. To je to samé jako se zdravotními riziky. Už jsme viděli, jak to ovlivnilo děti a nikdo přesně neví, co se děje. Myslím, že my, jako občané Japonska, jsme se báli ode dne, kdy tsunami udeřila. Není způsob, jak říct, co je pravda a my prostě nevíme, komu ještě můžeme věřit.
Nesnažím se použít moje fotky jako konkrétní vzkaz vládě nebo někomu. Jenom chci, aby lidé viděli město, tak jak je a aby měli sobě vlastní reakci, když je uvidí.

Další věci od Toshiya uvidíte na jeho webu.