Dává vám oblečení pocit bezpečí?

Za tím vším totiž leží ještě několik důležitých kritérií, podle kterých si svý outfity – většinou na podvědomé úrovni – vybíráme. Jedním z nich je i míra bezpečí, kterou nám naše svršky případně poskytnou. Ovlivňuje potřeba cítit se chráněný výběr toho, co nosíme? Přemýšleli jste o tom už vůbec někdy? I tyhle otázky postupně vyvstaly, když jsme se lidí zdánlivě jednoduše zeptali, jestli jim to, co nosí, dodává pocit bezpečí.

Oblíkám se hodně podle nálady, ale tím nechci říct, že když nosím tmavý hadry, mám pořád špatnou náladu. Spíš naopak. Většinou to rozbiju nějakými vtipnými ponožkami, jako třeba dneska – jsou na nich psi s podpatkama. Nejsem člověk, co se potřebuje obklopovat zbytečně drahými věcmi, mám hrozně ráda přírodu a myslím, že moje oblečení o tom i dost vypovídá. V poslední době jsem si odvykla se i líčit, už se zkrátka cítím dobře i bez všech těch pozlátek. Takže jo – cítím se v tom, co nosím, bezpečně, protože jsem se naučila to neřešit a s tím kromě bezpečí přišel i pocit svobody.

Jo, úplně! Ať už jde o teplo, nebo o cokoliv dalšího, mý oblečení mě musí vždycky svým způsobem chránit. Navíc se v něm potřebuju cítit sebevědomě a pohodlně, což jsou dvě věci, který ke mně přicházej právě až s pocitem bezpečí a ochrany.

Mý oblečení mi pocit bezpečí dává. Je mi hrozně příjemný to, že mě schovává před zraky lidí – nikdo neví, jak konkrétně vypadá mý tělo, nikdo se mi například nekouká na zadek, když si to momentálně nepřeju. Pocit bezpečí ve mně tenhle styl oblíkání vyvolává i tím, že je v něm šílený pohodlí a volnost. Nikde mě nic nestahuje, neupíná a místo toho mám kolem sebe příjemnou skořápku, do který se můžu kdykoliv zachumlat.

U mě hrozně záleží na okolnostech. Někdy má člověk potřebu se víc ukázat, předvést kousek ze sebe, a to se pak oblíknu do něčeho odvážnějšího. Dneska se ale chci hlavně ochránit před zimou a vlastně celkově se trochu schovat, abych se mohla cítit pohodlně a odpočívat. Proto třeba ta oversized bunda. Takže jo, mý oblečení mi dává pocit bezpečí, když to zrovna potřebuju.

V podstatě vždy jsem se oblíkal podle toho, jakou hudbu jsem aktuálně poslouchal. Bylo toho víc, prošel jsem si i hiphoperskýma XXL kalhotama a podobně. To, co nosím teď, pro mě byla v tom průřezu stylů asi nejzásadnější změna, ale taky se v tom cítím úplně nejlíp. Tohle oblečení mi dává pocit bezpečí, protože je ukazatelem věcí, který mám rád a který mě definujou, což je skateboarding a hudba, která má v mým životě obrovský místo.

Nejsem si úplně jistá, jestli mi to, co nosím, přináší pocit bezpečí. Ve chvíli, kdy jdu v něčem mezi lidi, tak vím, že se tím nějakým způsobem prezentuju. Oblečení si v podstatě vybírám podle toho, s kým se mám sejít, jestli jdu do práce nebo na akci, podvědomě zkrátka pořád řeším to, že je to moje vizitka. Bezpečně se tudíž cejtím jenom v kousích, který jsou pro mě lichotivý i pohodlný zároveň, což rozhodně nejsou všechny v mým šatníku. Hrozně důležitý jsou pro mě boty. Podpatky jsem zahodila už před nějakou dobou, protože ačkoliv na nich umím chodit, nikdy se s nima necítím bezpečně. Takže teď už jenom platformy anebo úplně bez. Univerzální ochrannou složkou v mým šatníku jsou svetry, do kterých se můžu případně zahalit před zraky ostatních, ať už to má jakýkoliv důvod.

U oblečení spíš než ochranu řeším pocit svobody, a to hlavně svobody pohybu. Většinou si kupuju věci o dvě až tři čísla větší, abych se v nich mohla dobře pohybovat a nikde mě nic neškrtilo. Pokud jde o bezpečí, tak musím mít vždy zakrytý záda a ramena. Jakmile je odhalím, tak si připadám strašně křehce a tenhle pocit naprosto nesnáším. Taky mi přijde, že oblečení beru jako jakousi uniformu, že se za něj trochu schovávám. Tím, že dělám oděv, se chci spíše zaměřovat na kusy, který vytvářím, a ne na to, co mám na sobě. To mě někdy akorát zbytečně rozptyluje. Na prvním místě je pro mě zkrátka praktičnost, estetika je až za tím.

Moje oblíkání mi pocit bezpečí dává. Hlavně v posledním půlroce se hodně změnilo to, co nosím – dřív jsem chodil v kravatě, obleku, košili a teď mám na sobě ňáký tričko s flekama a džíny. Není to pro mě jen o pocitu bezpečí, ale i o tom, v čem se cítím pohodlně. Poslední dobou jsem se konečně naučil cítit se pohodlně i jenom ve spodním prádle. Takže to, že mám na sobě dnes tričko, je vlastně spíš bonus.

Už dlouhou dobu nosím v podstatě jenom velký a vytahaný hadry a pocit bezpečí mi to stoprocentně dává. Vzniklo to ještě někdy na gymplu, kdy mi kámoš půjčil na spaní jedno šíleně volný triko a já si uvědomila, jak je pohodlný a hlavně osvobozující mít na sobě něco tak velkýho a neforemnýho. Tak jsem začala obrážet sekáče, který jsou obecně studnicí bezednýho bohatství společnosti, a dávat dohromady svůj aktuální šatník, jehož součástí je i tahle XXXXL mikina. Jako fakt. To myslím, že ani v normálním krámě nekoupíte. Hodně nosím volný flanelky, svetry a džísky. Můj přítel navíc říká, že se mu to zdá i přitažlivý, protože vypadám jako balíček s překvapením uvnitř, haha. Mám prsa, nemám prsa, mám sto kilo, nebo dvacet? Nikdo neví, haha.