Fotky z indického chrámu, kde se uctívají krysy

Dešnoke je malé, prašné město na kraji Thárské pouště, leží na půli cesty mezi Novým Dillí a indickými západními hranicemi. V kraji dechberoucích památek tato oblast může na první pohled vypadat poněkud fádně. Dokud nenarazíte na chrám krys Karni Maty.

Tamní krysy, jichž je podle starých legend a domácích něco kolem 20 000, na světě zastupují Karni Matu – vědmu a léčitelku z 16. století, která u Dešnoke zmizela, když jí bylo 151 let. Karni Mata byla respektována za svou štědrost, dobrou vůli a nadpřirozené schopnosti.

Co obyvatel, to varianta jednoho příběhu. Nakonec se ale všechny shodují v tom, že bohyně se reinkarnovala v tyhle krysy.

Uvnitř chrámu se podlaha hýbe. Prvním rozpačitým návštěvníkům ukazuje cestu chlupatá změť, která pokrývá mramorovou podlahu. Duchovní si razí cestu ke svatyni uprostřed chrámu, kde obětují stovkám krys, které se tam hemží kolem nohou sochy Karni Maty.

Než se ta posvátná havěť pustí do drobtů, co tu po návštěvnících zbudou, nejoddanější věřící dokonce pijí z misek s vodou, ve které se krysy koupou a hrají. Někteří lidé tu dokonce spí a v noci po sobě nechají krysy běhat. Novomanželé se tu zastaví v rámci svého svatebního obřadu. Někteří Indové tu našli dokonce domov.

Všechno tohle má lidem přinést štěstí, zejména těm, kterým se podaří spatřit dva krysí albíny, již chrám obývají. Abychom pochopili, co má štěstí společného s hlodavci, oslovili jsme pár věřících v chrámu.

Ve městě byl na svatbě společně s přáteli a chrám navštívil poprvé v životě. Je skeptičtější než ostatní.

Všimněte si, jak se cizinci těch krys bojí. Stejně jako já. Do svatyně se s hlodavci ani pomodlit, ani najíst nepůjdeme. Jinak to ale dělá většina lidí, kteří sem přijdou. Kněz si nechá krysy běhat od hlavy k patě, ale nevypadá, že by mu to nějak vadilo.

O tomhle místě jsme dost slyšeli a viděli o něm nějaký dokumenty. Říká se, že když sem přijdete, přinese vám to štěstí, že se vám splní sny, když spatříte bílou krysu. Jako my dneska. Tak uvidíme, jestli je to pravda. Co se nás týče, přišli jsme pozorovat svý náboženství – a překvapit sami sebe.

Je zajímavý, jak spousta lidí říká, že je tohle místo božské. Ale pak vidíte, jak tamhle jedna krysa požírá druhou. No řekněte, je to božské?

Sunil byl ve městě pracovně a vstup do chrámu si koupil poprvé.

Příběh, který se váže k tomuto chrámu, se stal před 500 lety. Tehdy Imra, bůh smrti, chtěl odnést duši desetiletého dítěte. Imra řekl, že život tohoto dítěte je završen a že ho musí odnést do nebe, ale Karni Mata to nedovolila. „Také jsem mocná," řekla Imrovi a dítě před bohem smrti zachránila proměnou v krysu.

Od toho dne duše Karni Maty, jejích příbuzných a blízkých Imra nemohl odnést, ale reinkarnovaly se do krys. Všichni tito posvátní hlodavci v chrámu jsou blízcí Karni Maty, a až zemřou jako krysy, stanou se z nich zase lidé. Proto je uctíváme.

Nedokážu přesně říct, čím přináší tohle místo lidem štěstí, ale když my hinduisté uctíváme nějakého boha, už to nás dělá šťastnými. Různí lidé vyznávají odlišná náboženství, hinduismus je ale skutečný; všechna fakta jsou vědecky podložena. Jak jinak by se dala vysvětlit existence všech těchto krys?

Narayn před vchodem do chrámu hlídá a páruje boty všech příchozích. Nikdy se nespletl.

Jen si to představte, lidé z celé Indie přicházejí, aby se najedli a napili vody a mléka s krysami. Chodím dovnitř a krysy uctívám, zpočátku 20 minut, později deset. Každý den tu pracuji 16 hodin  jen za 5 000 rupií (1 400 Kč) měsíčně, ale tohle je krásné místo a každý se rodí se svým osudem. A tohle je můj.

Ve zdejším chrámu přinášejí štěstí hlavně bílé krysy, teď tu jsou dvě. Hodně lidí sem chodí hlavně kvůli nim, ale nespatří je. Já je vidím skoro každej den a přineslo mi to dost štěstí. Před třemi lety jsem měl infarkt, ale protože uctívám Karni Matu, nebyl jsem tu jen dva dny. A to byly tehdy jediný dny, kdy jsem byl nemocnej a nemohl pracovat.

Poprvé jsem se tu octl, když mi bylo osm. Pomyslel jsem si: „Co ve světě? Stačí mi tenhle chrám."

Řekl nám, že uctívání Karni Maty mu v životě přineslo všecko, co si přál.

Od svého narození jsem žil jen tady… Nijak se nejmenuji a na nic nemám nárok. Jsem synem bohyně Karni Maty – to je mé jediné jméno. Jen ona mi vládne.

V tomhle chrámu nežijí krysy, jsou to kabby (vtělení). Skrývá se za tím velký příběh, ale nemůžu vám ho vyprávět, protože byste si měli koupit knihu, pokud chcete porozumět. Cizinci sem přicházejí a fotí to tu, poznávají naši kulturu a náboženství a pak se prostě vrátí domů. Opravdu takhle mohou všemu porozumět?

Jsem jen chudák, kterej je na světě proto, aby uctíval Karni Matu, bohyně mě živí. Jsem na drogách, většinou gandže. Mocná bohyně pro mě všecko připraví, vše, co si přeju, se mi plní. I kdybych chtěl, aby přišla, přijde. Ale snad chápete, že toho nemohu zneužívat při každé možné příležitosti.