Každý z nás nemá na svém těle něco rád.

Možná jste v dětství nosili tričko v bazénu nebo vám v poslední době začaly být podezřele malé všechny vaše kalhotky. Jde o to, že vizualita těla se bude řešit v každé době a kupodivu to až překvapivě nesouvisí s tím, jak opravdu vypadáme.

Kouzlo spočívá v tom, že i bez pití proteinových kokteilů a posilování 16 hodin denně se můžete cítit bez šatů skvěle. A nikdo to nemůže vědět lépe, než ten, kdo tak tráví většinu svého času.

VICE udělal rozhovor s několika lidmi, kteří v rámci zábavy nebo zisku berou svojí nahotu jako přirozenou věc. Ti se nám nyní budou snažit poradit, jak se cítit dobře i pokud máme být nazí mezi mnoha dalšími lidmi.

Co je klíčem k dobrému pocitu ze své nahoty?

Není to o tom, kolik shybů nebo kliků jste udělali nebo o tom, kolik lekcí Pole-dance jste navštívil. Dobrý pocit je spojený s důvěrou a láskou ke svému tělu. Nahota mě uspokojuje a často mi přijde legrační, jak může moje pohodlí dohnat okolní lidi k pocitu trapnosti a srovnávání.

Cítila ses vždy dobře nahá nebo tvé uvažování změnila nějaká konkrétní situace?

Jsem šťastná, že pocházím z rodiny, kde jsme se nikdy za své tělo nestyděli. Rodiče mě od mala brali na nudapláž a nudismus byl pro mě vždy normální. Stále chodím ráda nahá a často se kvůli tomu dostávám do křížku se svými sousedy. Nerada se skrývám v obavách, že by mě někdo mohl vidět. Poprvé jsem byla nahý před mnoha lidmi, když jsem chodila stát modelem na kurzy kresby. Líbilo se mi, že na mě lidé koukají a poté přenášejí své pocity do uměleckého díla. Přišlo mi, že je mezi námi zvláštní spojení. Myslím, že mnoho lidí se takto pohodlně cítit nedokáže, ale já se je k tomu snažím svým přístupem inspirovat.

Cítíš rozdíl v tom být nahá na veřejnosti nebo v soukromí (například doma nebo se svým partnerem)?

Myslím, že pro mě tam žádný rozdíl není. Člověk by své myšlení neměl takto rozdělovat. V obou případech je to o určitém sdílení a užívání tvého těla s ostatními lidmi. Ať už vykonáváš milostný nebo umělecký akt, vždy je to o zranitelnosti a personalitě. Pokud nalezneš kořeny v tomto prostředí, přinese ti to svobodu a uspokojení.

Myslíš, že mají jednotlivci stejně zaujatý pohled jako celá společnost?

Myslím, že nejsme zaujatí proti svému tělu. Ačkoli reakce nejsou všechno, můžeme je považovat za zobrazení toho, kým uvnitř opravdu jsme.

Kdybych se chtěl vysvléknout do naha na jevišti, jak bych se k tomu měl poprvé postavit?

Je to legrační – občas si lidé myslí, že to všichni striptéři mají stejně. Žijeme s předpokladem, že pokud my sami se na jevišti budeme cítit dobře, bude se to líbit i ostatním. Něco jako: „Pane jo, chtěla bych se cítit nahá stejně dobře, jako ten člověk na jevišti." Musím se tomu smát, protože my sami o tom tak přemýšlíme jen málokdy. Je pravda, že žiju život převážně nahá a je mi to příjemné, ale zároveň se potýkám se stejnou nejistotou a kulturními diferencemi, jako kdokoli jiný.

Máš nějakou mantru nebo cokoli takového, co by sis přeříkávala během nocí, kdy se necítíš zrovna nejlépe?

Nevím, jestli je to mantra, ale když se necítím dobře, jdu prostě pryč. Moje práce je flexibilní – dělám pouze soukromé tance, takže nemusím dodržovat harmonogram. Představa, že se musíte do něčeho takového nutit, je podle mě docela směšná.

Mezi nudisty se cítím dobře, je to něco jako galerie všech možných typů těl, které lidé milují. Lidé milují všechny tělesné tvary. Je to přirozené. Každý z nás má někde celulitidu. Vzhledem k tomu, že sama stále bojuji se svými vlastními tělesnými nedokonalosti, ráda vidím, že i ostatní lidé napříč kulturami mají stejné vady na kráse jako já. To je skvělé. Nejsou to chyby, je to rozmanitost.

Je tedy jednodušší neočekávat dokonalost?

Určitě. Ženy, se kterými pracuji jako soukromá tanečnice, jsou opravdu širokého věkového i vizuálního rozpětí. Měli bychom zkrátka zapomenout, jak by nahé lidské tělo „mělo" vypadat. Další otázkou je, proč potřebujeme divadla, umění, kabaret, strip kluby nebo exotické tanečnice – když jste v kontaktu s reálnými lidmi, musíte přece očekávat reálná lidská těla. Ne airbrushe. Když se chystám před někým svléct, snažím se představit sebe samu. „Dobře, tomuhle člověku se jistě bude líbit, co uvidí." Snažím se své tělo vidět jeho, ne mýma očima. Nesoudí mě. Často je zkrátka mnohem jednodušší nechat na sebe koukat ostatní lidi, než se podívat do zrcadla.

Jak moc dobře se cítíš, než začneš dělat svojí show?

Na počátku to bylo hodně o vývoji. Jako transsexuální žena, která za sebou neměla ještě všechny potřebné operace, jsem nechtěla ukazovat celé své nahé tělo. Snažila jsem se tomu vyvarovat. Ale v jednom bodě se to zlomilo a já si řekla: „ Co to dělám? Jsem tu přece proto, abych na sebe byla hrdá a užila si to. Musím se nad to povznést."

Zvyknout si na ukazování mé nahoty ostatním lidem mi trochu trvalo. Ale dnes si jako profesionální domina říkám, že bez hrdého ukázání celého těla bez zakrývání svých nedostatků prádlem by to nebylo ono. Tvrdě na sobě pracuji, cvičím, zdravě jím a hodně šukám. A usmívám se. Být šťastný je opravdu důležité.

Máš nějaký vzkaz nebo doporučení pro ty z nás, kteří se bojí nahoty na veřejnosti jako čert kříže?

Začínala jsem ve světě kulturistiky. Takže jako trans žena stojící mezi normálními dívkami, prakticky nahá v těch minibikinách a namazaná olejem, to vážně bylo o holém předvádění. Nebylo to jednoduché. Všechny jsme se styděly. Cítily jsme pocit viny. Je to ale jen o tom, jak ty sama to přijmeš. A skvěle tě to připraví na chvíli, kdy si svlékneš úplně vše. Především když víš, že se svlékáš před správným člověkem. Když totiž budeš vědět, že se mu líbíš, i ty se pak budeš cítit dobře. Ráda se svlékám pře takovými lidmi a miluju, když si mě se zálibou prohlížejí. Myslím, že v tom tkví největší síla nahoty na veřejnosti. Máš jejich pozornost. Vím, že jsem zboží. Nabízím se. A celý tenhle balíček je jen o tom, jaká jsem.

Začala si mít své tělo ráda v jeden konkrétní den nebo se to dělo postupně?

Cesta k lásce ke svému tělu je každodenní proces. Nikdy toho nedosáhnete úplně. Nedokážeme se totiž natolik uvolnit a získat nadhled. Moje profesionální dráha se vyvíjela celých deset let. Vždycky to bylo jako: „Je mi to jedno, svoje tělo mám prostě ráda". I když si ale toto říkáte stále dokola, neznamená to, že vytěsníte všechny negativní vjemy a myšlenky. Když se totiž koukáte nahá do zrcadla, je to úplně něco jiného, než když vás například někdo fotí a podobně – to je opravdu něco úplně jiného. A vidět se očima někoho jiného je hodně osvobozující. Člověk vnímá sám sebe zcela jinak, než ho vnímají ostatní.

Je podle tebe v nahotě to samé vypadat dobře a cítit se dobře? Nebo jsou to dva odlišné postoje?

Myslím, že je to hodně osobní. Já jsem učitelka tance a často tančím sama za sebe. Lidé ke mně chodí na kurzy, takže od nich slýchávám mnoho různých pohledů – a většinou se to týká identifikace s vlastním tělem. Mnoho lidí říká: „Chci milovat své tělo. Jím opravdu zdravě. Ale nedokážu to. Nedokážu se milovat při téhle váze a tvarech." Tak je to pro ně bolestivé. Pro mě znamená jíst zdravě být schopná svých vystoupení. Chci se lépe cítit, než tak vypadat.

Jako radu bys dala lidem, kteří si dělají vrásky kvůli svému tělu?

Vypadat dobře je opravdu relativní. Krása je v očích každého z nás zcela jiný pojem. Dokonce i já se své tělo naučila milovat. Můžu říci, že s devadesáti procenty svého těla jsem opravdu spokojená. Po pravdě se na to ale musíte nejprve vykašlat, jinak budete trpět. Každý den. Věřte mi, že je to hloupé trápení. Na světě jsou mnohem větší problémy, než jestli máte na břiše špek. Je to výzva, protože v současném světě jsme krásou zcela posedlí. A jasně, že mám na svém těle části, se kterými nejsem spokojená, ale přece se z toho nebudu hroutit. Před nějakým časem jsem se rozhodla, že budu raději zdravá a schopná, než krásná a nemocná. A doufám, že to tak bere většina ostatních lidí. Musíte se naučit milovat sami sebe. To nás přivede k základnímu poznatku o našem těle: musíme o něj pečovat.