FYI.

This story is over 5 years old.

Různě

Co by se stalo, kdyby si ženy braly v práci „menstruační volno“

​Menstruace je na prd. A je to ještě horší, když máte jít do práce a jednat s lidmi a pociťovat při tom bolest v podbřišku podle vědců tak silnou jako „při infarktu"...

Menstruace je na prd. A je to ještě horší, když máte jít do práce a jednat s lidmi a pociťovat při tom bolest v podbřišku podle vědců „tak silnou jako při infarktu".

Ale přiznat šéfovi něco takového může být krajně nepříjemný. Zeptat se na to, jestli můžete jít domů kvůli tomu, že je vám špatně, protože máte svý dny, může působit přinejlepším rozpaky, přinejhorším reakce vypovídající o největším společenským tabu. Proto bristolská společnost Coexist ohlásila,__že poskytne ženám „menstruační volno". Není to nic nového – v Japonsku menstruační volno existuje už 70 let a _Nike_ v Americe umožňuje ženám totéž.

Reklama

Ale co by se stalo v této konzumní době, kdyby si všechny ženy z práce takové volno skutečně braly? Zkolabovala by světová ekonomika? Položilo by to obchod? Nebo by to snížilo počty zaměstnaných žen, jak si myslí Karen Brady, vinou „ústupku našim měsíčním cyklům"? Zeptali jsme se na to tedy doktora Hyun-Jung Lee, profesora Londýnské ekonomické univerzity.

VICE: Dobrý den, pane Lee. Co je předmětem „menstruační politiky"?

Doktor Lee:Menstruační politika se týká žen v zaměstnání.Pocházím z Jižní Koreje, kde si ženy mohou vzít měsíčně den volna, pokud je bolest během jejich cyklu nesnesitelná. Dává to smysl, protože mají jinak přísnou pracovní morálku. Lidé pracují dlouhé hodiny – je běžné pracovat 12 hodin denně a některé společnosti vyžadují přítomnost zaměstnance i v sobotu dopoledne. A lidé musí být v práci maximálně výkonní.

Je menstruační politika potřeba i v Británii?

Nutně ne, protože práce je tu flexibilní. Mnoho lidí si může vzít např. sick day – třeba moje asistentka dnes zůstala doma, protože jí není dobře. Takové možnosti obecně ovlivňují dobré rozpoložení zaměstnankyň, zaměstnanců. Některé činnosti např. vyžadují vaši přítomnost, jednání s kolegy, zákazníky, ale mnoho věcí můžete udělat lépe z domova, z vlastního počítače, a navíc při nich nejste vyrušováni okolím.

Myslíte si, že díky menstruační politice by práce v kanceláři byla produktivnější?

Ano, např. společnosti the Virgin Group a Netflix zastávají politiku neomezených dovolených. Je to neuvěřitelné, ale taková politika potvrzuje to, že pokud zacházíte se zaměstnancem jako s lidskou bytostí, lidé budou zodpovědnější.

Reklama

Ptal jsem se personální manažerky ve společnosti Virgin, kolik dní si ona ročně bere volno, a odpověděla mi, že moc ne. Protože vědomí, že si může vzít volno kdykoliv potřebuje, ji motivuje, a bere tak zaměstnání vážněji. Nikdo nechce pracovat v prostředí, kde cítí, že je neustále sledován. Pocit, že vás někdo sleduje, má negativní dopad na produktivitu.

Ale jak to je se ženami, které nemohou pracovat z domova? Byla by v takovém případě menstruační politika přijatelná?

Je to trochu problematické, někdy je těžké přesně odhadnout, kdy menstruace začne, cykly mnoha žen jsou často nepravidelné. Takže v tomto ohledu by mohlo dojít k neplánovaným událostem a přerozdělování úkolů. Ale pokud v zaměstnání trpíte, pravděpodobně tím bude ovlivněn i váš výkon.

Bolest může být také „přenosná". Pokud je vám zle, nefungujete správně a ostatní vidí, že nepracujete, může to mít i nežádoucí dopad na ostatní zaměstnance.

Jaký ekonomický dopad by mělo, kdyby všecky ženy využily každý měsíc menstruačního volna?

Když se jednou za měsíc neukážete v kanceláři, podle mého názoru by to na ekonomiku žádný dopad nemělo. Když se na tu politiku podíváte na papíře, můžete si myslet opak, protože najednou by si den volna navíc měsíčně bralo značné množství personálu. A to může stát v konečném důsledku podnik dost, ale to je jen ekonomický model. Pokud vezmete v úvahu ty pozitivní účinky, jako jsou dobré rozpoložení, spokojenost a produktivita, tak na tom méně záleží.

Reklama

Mělo by více britských podniků zahrnout tuto politiku?

Ano, ale zároveň by si měly uvědomit, že hodně záleží na způsobu, jakým takovou politiku zavedou. Vedoucí osobnosti by si měly ujasnit, že jde o politiku velice pozitivní, pro vytvoření flexibilního pracovního prostředí, v němž by měli všichni zaměstnanci a zaměstnankyně chovat respekt k tomu, co dělají.

Říkám to taky proto, že tu jde o delikátní záležitosti. V Jižní Koreji té možnosti mnoho žen nevyužívá, protože je pro ně stále velice trapné tak stvrdit skutečnost, že menstruují. Ženy musí s muži na pracovišti neustále soutěžit, takže pro většinu z nich je nežádoucí brát si den volna navíc a tak nějakým způsobem vyvolávat dojem, že je pro ně zaměstnání méně důležité než osobní život.

S jakou pravděpodobností se může taková politika v Británii rozšířit?

Myslím, že je to převratná myšlenka, ale v Británii bude trvat déle, než se nějak uchytí. Nesmíme opomenout záležitost rovnosti pohlaví, a protože se tato politika týká žen, jak by to asi ovlivnilo pohled na ně v zaměstnání? Mnoho obchodních společností by se s tím potýkalo a dlouho by v nich trvalo, než by se ten pohled trochu změnil.