Jak to vypadá ve válkou zničeném Afghánistánu?
Image by Andrew Quilty

FYI.

This story is over 5 years old.

válka

Jak to vypadá ve válkou zničeném Afghánistánu?

„Optimismus z roku 2013 je pryč.“

Andrew Quilty si ještě před pár lety myslel, že konečně našel práci snů. Jako fotograf pracoval pro velký australský deník, na jehož titulních stránkách se jeho fotografie objevovaly každý druhý den. To ale bylo před Afghánistánem.

Před čtyřmi lety navštívil Quilty spolu se svým kolegou-reportérem válkou zmítanou zemi. Z původně krátké návštěvy se však dosud nevrátil domů, namísto toho zde zůstal a začal dokumentovat dění ve stále zpustošené zemi, kterou v roce 2001 zasáhla intervence amerických vojsk, a přináší tak odsud svědectví o vzkříšení Tálibánu z první ruky.

Reklama

Prezident USA Donald Trump představil loni v srpnu svůj nový plán ohledně Afghánistánu. Slíbil, že rozdrtí Tálibán, porazí ISIS a znemožní Pákistánu, aby ukrýval radikály. „Nebudeme znovu budovat národ,“ prohlásil Trump během svého projevu. „Ale zabijeme teroristy.“ Je zřejmé, že teď už se nejedná o boj za srdce a mysl lidí v Afghánistánu.

„Když jsem na konci roku 2013 poprvé přijel do Afghánistánu, vyzařoval z místních lidí optimismus,“ tvrdí Quilty. Své zážitky sděluje VICE prostřednictvím roztřeseného internetové spojení přes Skype ze dvorku svého domu v Kábulu. Zdálky jsou slyšet vrtulníky kroužící po obloze a v pozadí se ozývá kvokání slepic.

„Brzy poté se ale přihodily dvě věci. Prezidentská volba v roce 2014 zabředla do sporu kvůli rozsáhlým obviněním z podvodů, která vyústila v kompromis ‚vlády jednoty‘ mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty,“ vysvětluje. „Na konci toho roku mezinárodní bojové operace ustaly, čehož využil Tálibán.“

Quilty zde pro VICE odhaluje příběhy stojící za fotografiemi, které nosí v hlavě poslední čtyři roky. „Afghánci jsou na válku zvyklí, ale už jsou z ní unavení,“ říká. „Optimismus z roku 2013 je pryč.“

Voják Afghánské národní armády (ANA) se skrze otvor ve zdi dívá směrem k místu, kde zaujímá polohu Tálibán. ANA využívá jako svou základnu přední linii budovu školy v Chah-e-Anjiru ve čtvrti Nadali, která se nachází nedaleko od Laškargáhu, hlavního města provincie Hilmand v jižním Afghánistánu. Bílé tálibánské vlajky jsou odsud vidět méně než na vzdálenost 100 metrů. Boje mezi ANA a Tálibánem jsou zde na denním pořádku. Většina obyvatel tohoto území ze svých domovů již dávno utekla, místní tržiště je prakticky prázdné.

Reklama

O Gula Ahmada, nemluvně trpící akutní podvýživou, kterého zakrývá šála jeho matky, se starají v terapeutickém výživovém centru Lékařů bez hranic (LBH), jehož správu má na starosti Boost Hospital v Laškargáhu. Podle zaměstnanců LBH je podvýživa v Afghánistánu velice závažným problémem. Do nemocnice ale děti většinou přivede nějaká závažnější nemoc, které se jejich tělo nedokáže ubránit a snadno podlehne infekci kvůli nedostatku životně potřebných živin.

Za podvýživu kojenců v Afghánistánu často může fakt, že matky krmí svoje děti sunarem namísto mateřským mlékem. Všeobecným důvodem je nedostatečný přístup k informacím a vzdělání pro nové matky.

Siluety dívek za prostěradlem, jež je odděluje od chlapců ve škole v uprchlickém táboře Gualn pro uprchlíky ze Severního Vazíristánu. Školu spravuje Norský koncil pro uprchlíky, kde jsou v současné době zapsány přibližně 2 tisíce dětí z kempu. Ty patří mezi tisíce těch, které v červnu uprchly ze Severního Vazíristánu, kdy po několika útocích na půdě Pákistánu provedly složky pákistánské armády ofenzívu v západních kmenových oblastech země proti povstaleckým skupinám jako je Tálibán.

Lékař z útočného oddílu ošetřuje vojáka s poraněním na krku poté, co spolu s dalšími vojáky bránili zabrané území, které napadly tálibánské síly. V bludišti obytných jednotek asi 15 km západně od Laškargáhu zaujímala Afghánská národní armáda místo v přední linii proti tálibánským silám, které v předešlém týdnu či dvou postoupily o několik kilometrů blíže k hlavnímu městu. Velitel speciálních jednotek Rohid měl k dispozici 14 mužů a 30 přepadových oddílů podporujících stálé vojsko, stejně jako afghánští vojáci. Speciální síly a komanda vydržely na místě týden, během kterého musely čelit útokům až třikrát denně, kdy je napadalo okolo 100 vojáků. Jeden z útoků zaznamenal i světově známý časopis Foreign Policy, podle něhož mnoho afghánských vojáků opustilo své vyhlídkové pozice a snažilo se ukrýt uvnitř budov, dokud se speciální jednotky a komanda nepřesunula dovnitř a útok neodehnala.

Reklama

Před východem slunce na severním okraji Herátu v západním Afghánistánu, jen pár desítek metrů od konzulátu Spojených států a kousek od hlavního proudu silnice, se rodiny z provincie Ghór zahřívají u zapálených ohňů v provizorních příbytcích a stanech. Kolem 300 vnitřně vysídlených osob opustilo své domovy z několika odlišných důvodů. Od frakčních bojů po sucho, které má dopad na získávání obživy zemědělských komunit a obstarávání jídla. Brzy po východu slunce zde byla teplota −14 stupňů.

Mladí studenti se shromažďují ve třídě bez učitele ve škole v oblasti Sayedabad ve čtvrti Nadali v Hilmandu. Škola v současnosti spolupracuje s vojáky Afghánské národní armády, kteří zaujímají pozice na její střeše, kdy se ve škole vyskytuje nižší počet studentů a učitelů. Do školy pronikají zvuky z nedalekého boje. Vesnice, které má pod kontrolou Talibán, jsou jen pár desítek metrů odsud. Po letech relativního klidu ve čtvrti Nadali nyní Afghánská lokální policie s pomocí afghánských vojáků udržuje slabou přední linii proti stále útočícímu Talibánu, který se přiblížil k nedalekému Laškargáhu. Afghánská policie se ocitla mezi dvěma ohni – nemohou odložit zbraně kvůli bezprostřední blízkosti bojovníků Tálibánu a mimoto jsou nedostatečně vyzbrojení k tomu, aby zajistili adekvátní ochranu vesnici, kterou chrání a nazývají svým domovem.

foto: Andrew Quilty

Policisté afghánské národní policie odpočívají a pokuřují cigarety uvnitř izolovaného check pointu, který se nachází méně než 60 metrů od Tálibánem kontrolovaného vojenského objektu v Chah-e Anjiru, ani ne 30 minut jízdy od centra Laškargáhu. Za poslední měsíc u check pointu zabili tři muže a několik dalších zranili.

Reklama

Několik kluků se veze na střeše taxíku napříč Asmai Heights, pohořím na periferii Kábulu, které je známé také jako TV Mountain.

Na jihu Kundúzu se Najibah snaží utišit svou osmiletou dceru Zahru. Obě brečí nad hrobem jejich manžela a otce, Baynazara. Třiačtyřicetiletého Baynazara postřelili, když se vracel domů z práce. Bylo to na konci roku 2015, kdy Tálibán převzal moc nad Kundúzem v severním Afghánistánu. Odvezli ho do blízkého kunduzského traumatického centra pro léčení. Nicméně když 3. října podstupoval svou druhou operaci, v brzkých ranních hodinách začal americký letoun AC-130 bombardovat nemocnici. Akce trvala víc jak půl hodiny a zemřelo při ní 43 zaměstnanců centra, pacientů a pečovatelů a desítky dalších. Spojené státy převzaly za útok odpovědnost a uvedly, že na vině byla lidská chyba a technické poruchy, které zapříčinily, že mířily na špatný cíl. Přesto zůstává mnoho otázek nezodpovězených. V době psaní tohoto popisku je známo, že 12 lidem z vojenského personálu byl udělen administrativní trest za to, že byli zapojení, nikdo z nich však nečelí trestnímu obvinění. Baynazara přežila nejen jeho žena Najibah, ale i synové Samiullah (19 let), Khalid (16 let) a dvě dcery, desetiletá Raiana a Zahra.

Photo by Andrew Quilty

Sobota 3. května 2014: Tato fotografie byla pořízena přibližně 24 hodin poté, co dva sesuvy půdy pohřbily více než 2 tisíce obyvatel pod desítky metrů bahna v oblasti Argo v hornatém severovýchodním Badachšánu. První sesuv půdy zavalil 300 domovů a ty, kteří byli uvnitř nebo na ulici. Stejně tak zasáhla katastrofa i hosty na svatební oslavě. Druhý sesuv půdy udeřil, když se vesničané pomocí lopat a holýma rukama pokoušeli zachránit ty, kteří pod půdou uvízli. Kvůli nedostatku těžké techniky nezbytné k tak obrovskému úkolu museli záchranáři odvolat pátrání po přeživších. Mohammad Karim Khalili, jeden ze dvou viceprezidentů Afghánistánu, se vydal s na místo polu s hrstkou ministrů z Kábulu, aby zde prokázali úctu obětem. S přírodní katastrofou v pozadí hledí tito muži na nebe, zatímco nad zemí zpustošenou tragickou událostí přelétává helikoptéra Afghánské národní armády s viceprezidentem.

Reklama

Image by Andrew Quilty

7. srpna 2015: Majitelé obchodů sedí před vchody svých krámků poté, co jejich dveře a okna vyhodila do vzduchu bomba. Během výbuchu v ranních hodinách ve východním Kábulu zemřelo 15 lidí a stovky dalších civilistů byly zraněny. Útok byl prvním ze tří, které do 24 hodin následovaly.

Image by Andrew Quilty

16. srpna 2015: Policista afghánské národní policie provádí první kontrolu stovek uchazečů o cestovní pas, kteří stojí ve frontě ještě před východem slunce před jediným úřadem vydávajícím pasy v Kábulu. Každý den je zde zažádáno o několik tisíců pasů a tisíce jich je také vydáno. Může za to především zvyšující se počet pokusů opustit zemi kvůli zhoršující se bezpečnosti a mizerným pracovním vyhlídkám.

Článek původně vyšel na VICE AU.