Umělci, kteří se věnují hyperrealismu, studují lidské tělo podobně jako lékaři. Mají přehled o každém záhybu kůže a každé prasklé vlásečnici. Na polymerovou hmotu se maluje každý pór, každý kořen mastného vlasu je ukotven na své místo. Hyperrealismus je uměleckou formou, která šokuje a mate i lidi, kteří se uměním nezabývají, a nutí nás uvažovat nad celou řadou věcí od genetického inženýrství až po to, co považujeme za příkladný lidský vzhled.
Reklama
Nejen že nám tyto umělecké výtvory připomínají složitost a jedinečnost přirozeného lidského těla, ale vidět je v tak realistickém a velkém provedení v nás vyvolává pocit zranitelnosti. Někteří umělci ale dávají přednost menším dílům a zmenšení lidské postavy. Místo toho, abychom se cítili malincí a nechránění, se tak karta obrací a sochy samotné nám připadají zranitelné.
Jednou z umělkyň, která se takové tvorbě věnuje, je brazilská designérka Sheila Mrofka, která vytváří malinké, hyperrealistické sošky miminek. Každičký kousíček jejích bizarních výtvorů připomíná maličké lidské bytosti včetně jejich tlusťoučkých nohou, jemné kůže a schoulené pozice. Nejen že vypadají jako skutečná miminka, ale Mrofka pomocí vyjukaných výrazů zachytila křehkost novorozeňat, kvůli které budete z jejích děl u vytržení.
Přesto že svou uměleckou kariéru začínala prací se dřevem, Mrofka nám prozradila, že na tyhle miniaturní sochy narazila náhodou, a tak ji nadchly, že si chtěla nějakou sama vyrobit. „Ty miniatury jsem jednou našla na internetu," říká. „Dřív jsem opracovávala dřevo, až jsem objevila tyhle hyperrealistické zmenšeniny z polymerové hmoty. Nikdy jsem nic podobného nedělala. Než jsem se pustila do vlastních kousků, nastudovala jsem si několik návodů jak na to."
Mrofka tvaruje polymerovou hmotu ručně a nechává tak volný průchod své kreativitě, která přetváří materiál tělové barvy na malé figuríny. Nejprve dá tvar tělům miminek a později tvaruje jejich obličeje, které opatřuje unikátními rysy a výrazy tváře. Dává si záležet na každém detailu: na přirozených ohybech kůže, na změnách barevnosti kůže po celém těle i na nenápadná znaménka. Její díla jsou jako živá a diváci tak trochu očekávají, že se malinké bytůstky začnou kroutit, říhat a žvatlat jako reálná miminka.
Reklama
Umělkyně práce často fotí položené ve své dlani. Při porovnání sošek s její kůží je znatelný rozdíl, ten ale nijak nenarušuje iluzi skutečné kůže. Odlišnosti jsou srovnatelné s rozdíly mezi mladou a starou kůží; textura sošek se zdá být jemná tak jako kůže novorozenců.
Mrofka říká, že přesto, že je většina lidí ohromená bohatostí detailů jejích sošek, vzbuzují díla smíšené emoce a některým lidem její výtvory na první pohled přijdou příliš podobné skutečnosti nebo se jim zdají kontroverzní.
„Aby mohlo vzniknout něco neuvěřitelného, je zapotřebí trošky magie," říká. „Když někdo poprvé spatří moje zmenšeniny, vždycky oněmí úžasem a ptá se, jak je to možné. Lidi to udivuje, jiné zas pochopitelně děsí to, jak jsou podobné skutečným miminkům."O díle Mrofky se můžete dozvědět více z jejího Facebooku nebo Instagramu.