Tato fotografka používá koncept vzorníku Pantone, aby změnila naše uvažování o rase

Barvy, které popisují tóny kůže, jsou nejen příliš obecné, ale také zoufale nepřesné. Omezit se na „bílou,“ „černou,“ a „žlutou“ ke kategorizaci duhové škály identit a zkušeností je zkostnatělé a předpotopní – především ve stále multikulturnějším světě. Nejen že černí lidé nejsou černí, ale rozmanitost původu a rasových identit pocházejících z africké diaspory má mnohem větší nuance než paleta, kterou uznáváme a oslavujeme.

Angélica Dass, španělská fotografka, se se svým fotografickým projektem Humanae pokouší rozšířit povědomí veřejnosti o rase. Tento ambiciózní projekt, na kterém pracuje už deset let, je misí s cílem zachytit každý tón kůže, který existuje, a co nejpřesněji ho popsat pomocí takzvaného Pantone Matching System (standardizovaný vzorník barev, hojně využívaný ve světě designu, který se skládá z 1867 odstínů).

„Žádná z těch barev, které jsme fotila, nebyla černá, bílá, žlutá nebo rudá,“ říká Dassová a ilustruje tím potřebu přiměřenějšího a inkluzivnějšího jazyka, který by byl schopen popsat rasové identity.

Minimalistické portréty se soustředí na barvu kůže fotografových subjektů a vyzdvihují tak krásu a unikátnost jednotlivých odstínů. Subjekty hledí přímo do objektivu a pozadí fotografie vždy odpovídá barvě jejich pleti. Fotky ukazují, jak může být barva naší kůže na první pohled nápadná. Jak to může někdy velmi ovlivnit to, jak nás lidé vidí.

Dassová ukázala VICE několik svých oblíbených fotografií za posledních deset let, vysvětlila, jak ji barevnost osobně ovlivnila, a proč je Humanae nikdy nekončící projekt.

Jak tento projekt začal?
Inspirace přišla z mých rodinných kořenů: Jsem vnučka „černé“ a „rodilé“ Brazilky a dcera „černocha“ adoptovaného „bílou“ rodinou. Takže jsem mix nejrůznějších pigmentů. Humanae je hon za zachycením skutečné barvy namísto těch zavedených a nepravdivých, rudé, žluté, černé a bílé. Pro mě to je jakási hra, jak svrhnout naše rasové kódy.

Proč se odvoláváš zrovna na Pantone systém?
Snažím se zničit koncept barev spojených s naší rasou a vlastně koncept rasy jako takový. Všechny kódy, všechy předsudky a klišé s nimi spojené. Proto by nedávalo smysl používat škálu barev, která pracuje s podíly takových barev – to je důvod, proč nepoužívám CMYK nebo RGB. Z mojí zkušenosti je Pantone systém neutrální škála, kde ani jedna barva není důležitější než druhá. Je to industriální – blízce spojované s něčím praktickým, spravedlivým a opakovaným. Velmi známá škála pro všechny v designu, ale zároveň škála, které rozumí úplně každý.

Jaký je tvůj Pantone odstín?
Autoportrét byl první fotkou tohoto projektu. Když jsem tu fotku dělala, byla jsem Pantone® 7522-C. Ale pravda je, že se mi barva kůže v průběhu roku mění, tak jako každému.

Jak barevnost v tom smyslu, že máme tendenci zacházet s nějakými lidmi lépe jen na základě jejich barvy pleti, ovlivnila projekt Humanae?
Základní kámen tohoto projektu je, jak lidé vnímají moji barvu kůže a jak je tento pohled plný stereotypů. Přestože barva kůže je nástrojem této série, můj záměr je mluvit o diskriminaci obecně. Ty nejdůležitější věci na mých fotografiích jsou ty, které nemůžeme vidět: národnost, sexuální orientace, náboženství, ekonomický status atd. Nakonec předpokládám pohled bez předem připravených konceptů.

Jaké to je, pracovat na jednom projektu tak dlouho?
Humanae je učební proces, kde každý portrét je unikátní a každý rozhovor výjimečný. I když bych já měla ten pocit, že opakuji stále tu samou rutinu, každý další zážitek je úplně nový. Je to proces sebevzdělávání. To je důvod, proč na TED talk říkám, že ten projekt je terapeutický.

Co si přeješ, aby si diváci z tvojí série odnesli?
Chci nabídnout reflexi, jak vidíme sami sebe a jak vidíme druhé. Chci vytvořit empatii s postavou, které říkáme „ten druhý“. Chci tuto reflexi a tyto materiály používat jako učební pomůcku, abychom mohli uchopit „rozdílné“ jako „rovné“.

Angelicadass.com

Text André-Naquian Wheeler
Photography Angélica Dass

This article originally appeared on VICE US.