Potravinová alergie: pravda, či iluze?

Článek vyšel původně na Munchies.

Náš přístup k výživě se totiž čím dál tím více ztrácí mezi „vědeckými" pojmy. Dnes už nemluvíme o jídle, nýbrž o živinách, vitamínech, tucích, kaloriích či bílkovinách. Každý dobrý příběh musí mít hrdinu i padoucha, a tak se současný boj mezi dobrem a zlem odehrává i na našich talířích.  Z jedné strany bitevního pole útočí armády záludných cukrů a nasycených mastných kyselin, na opačné straně stojí omega-3 mastné kyseliny a antioxidanty. Rozporuplnými poznatky o potravinách jsme konfrontováni téměř každodenně.

Ale jako každý dobrý příběh má i tenhle své ponaučení: většina tzv. „faktů" není vůbec tak jednoznačná, jak se tváří. Někteří si možná ještě pamatují časy, kdy se špenát prodával jako zázrak při nedostatku železa. Ovšem po letech bylo zjištěno, že ve skutečnosti špenát získal zlatou medaili pouze kvůli chybnému měření obsahu železa na sto gramů své váhy. Vědci z ottawské univerzity také nedávno potvrdili, že ani důkazy o doporučené konzumaci omega-3 mastných kyselin nejsou úplně jednoznačné. A přestože experti i lékaři jednu dobu tvrdili, že například vajíčka jsou cholesterolová bomba, dnes se v souvislosti s touto potravinou objevují tvrzení o obsahu živin, které výrazně snižují riziko srdečních onemocnění.

Dokonce i ti, kteří chápali tuk pouze jako tepenný špunt, dnes uznávají, že je důležitý. Švédská vláda se nedávno začala opírat o studie, na jejichž základě doporučila svým občanům konzumaci tuků a omezení sacharidů. Faktem tedy zůstává, že naše stravování je poznamenané těžko uchopitelným množstvím informací a pseudovědeckých rad.

Ale bude to ještě lepší. Podivné reakce těla na stravu nazýváme potravinovou alergií, intolerancí či nesnášenlivostí. Zní to dobře, celkem vědecky. A výzkumy ukazují, že téměř každý pátý člověk je přesvědčený, že některou z těchto obtíží sám trpí.

Nicméně studie naznačují, že počet skutečně postižených je daleko nižší. Podle odborníků se potravinové alergie týkají pouze jednoho z dvaceti dospělých a u dětí je výskyt pouze o něco málo vyšší. Případy nebezpečných nebo smrtelných alergií jsou navzdory velké mediální pozornosti velmi vzácné. Proč se tedy tolik lidí domnívá, že alergií skutečně trpí? Nebo si dokonce někteří v takové iluzi libují? A čím můžeme vysvětlit přehnané reakce na tak nevinnou záležitost, jakou je naše každodenní strava?

Odpověď najdeme ve zmatku, který potravinové alergie doprovází. Na tradiční alergie, jako je například senná rýma, vypisují lékaři recepty už desítky let. Ty potravinové si však svoji pozornost vydobyly teprve nedávno a v současné době existuje schválená léčba pouze na odstranění jejich příznaků – ne na léčbu alergií samotných. Nejjednodušší způsob, jak se symptomům vyhnout, je zkrátka nejíst alergeny. Zkoumání imunologické a klinické tolerance je doposud kontroverzní a zůstává předmětem intenzivního bádání.

Úvahy na téma nárůstu potravinových alergií vychází z řady získaných poznatků a odůvodnění. Takzvaná „hygienická hypotéza" například předpokládá, že si tělo buduje imunitu, přijde-li do styku s řadou mikroorganismů a bakterií. Jen tak je schopno se v pozdějším věku bránit. Vzhledem k moderní posedlosti hyperhygienickým prostředím si mohou  mnohé děti vypěstovat alergie pouze proto, že nepřijdou do styku s dostatečným množstvím bakterií.

Jiným vysvětlením je zvýšený nárůst alergenů, kterými jsou například arašídy nebo ananas. Jiní vidí příčinu v nedostatku určitých živin v naší každodenní stravě, například omega-3 mastných kyselin, antioxidantů nebo vitamínu D. Genetické či ekologické výklady mohou také působit zajímavě, s největší pravděpodobností však tyto aspekty nejsou příčinou prudkého nárůstu potravinových alergií v posledních desetiletích.

S tím souhlasí i Světová zdravotnická organizace a v roce 2006 spustila projekt spolufinancovaný Evropskou unií, tzv. EuroPrevall. Cílem projektu, kterého se tehdy zúčastnilo 9 členských zemí EU, bylo najít příčinu potravinových alergií. Výsledky studie ukázaly výrazné rozdíly v jednotlivých státech. Výskyt potravinové alergie či intolerance je v Německu (30 %), na Islandu, ve Spojeném království a Nizozemsku (všechny země 20 až 22 %) výrazně vyšší než v Itálii (11 %), Litvě, Řecku, Polsku a Španělsku (všechny země 5 až 8 %). Vyplynulo tedy zajímavé zjištění, že individualistické a bohatší národy hlásí podstatně vyšší výskyt alergiků, což dokládají i jejich jednotlivé národní studie.

Finská případová studie například ukázala, že nižší socioekonomický status koreluje s menším rizikem alergie na kravské mléko u dětí do dvou let. Stejný trend se odráží i v předchozích studiích, které opět říkají, že potravinové alergie a intolerance mají souvislost se socioekonomickým postavením a vyskytují se častěji u skupin lidí pocházejících z malých domácností.

Teď se samozřejmě nabízí otázka, zda tyto potíže nepředstavují nový symbol společenského postavení. Lidé trpící (nefatální) potravinovou alergií mohou získat společenské uznání a prestiž – koneckonců ten, kdo si intoleranci sám diagnostikoval, vysílá jasný signál svému okolí: může si dovolit vysadit určité potraviny a žije v poměrech, kdy cíleně vybírá jídlo prospěšné svému zdraví. A jako malý bonus dává najevo i to, že naslouchá vlastnímu tělu.

Individualizace společnosti snižuje tlak na přizpůsobování se širokým společenským normám. Už  nemusíme jíst to, co přistane na talíři. Dle mého názoru, který jsem publikoval v časopise sociologické společnosti, nabízí vyhýbání se určitým druhům potravin dotyčným osobám dosud nepoznaný pocit kontroly nad obrovskou nabídkou zboží kolem nás a přináší jim do života novou stabilitu.

Pravdou nicméně zůstává, že analýza potravin je kontroverzní téma. Především proto, že se naše vědomosti neustále mění. A také z toho důvodu, že nenasytný zdravotnický průmysl se neustále zaštiťuje vědeckými, byť často falešnými autoritami. Jenže spotřebitelé takové návnady prostě milují. Skuteční odborníci na výživu však vědí, že pátrání po původu potravinové alergické reakce je proces srovnatelný s hledáním jehly v kupce sena.

Mně však nejde ani tak o to, zda jsou určité potraviny zdraví prospěšné a jiné nikoliv, nebo jak se zachovat, jsou-li pro nás některé druhy stravy vyloženě škodlivé. Důležitý je spíše fakt, že zatímco ve svých podmínkách máme luxus volby a možnost určité potraviny nejíst, žijí na světě i lidé, kteří trpí hladem. Nemají do čeho kousnout a my tady mezitím bojujeme s tím nejzákladnějším lidským pudem, pudem obživy, a tím, co je pro naši existenci neodmyslitelné – s potravou.

Mou výzvou je identifikace pseudovědeckých názorů. Ty jsou ukryté v marketingových sloganech, ovlivňují naše stravovací návyky a šíří strach. Strach z jídla. Zamysleme se nad tím, co to vlastně znamená.