MANA, božská potrava z laboratoře

Nedávno nám přišla do kanclu dost zvláštní pozvánka. Stálo v ní, že jsme zváni na testování „nejvyspělejší potraviny současnosti". No tak jsme tam zašli a ochutnali jí.

|
lis 25 2014, 6:38pm

foto: Jack Platner​

Když vyvedl Mojžíš s Áronem židovský národ z Egypta, aby doputoval přes poušť do země zaslíbené, zřejmě nepřemýšlel nad tím, co v ní budou jeho bratři jíst. Synům Izraele se stýskalo po masu a chlebu a spílali prorokům, že je chtějí umořit hladem. Naštěstí tu však byl Bůh, který lidem na zem seslal manu – božský pokrm, který je čtyřicet let živil a který jsem byl i já vyvolen ochutnat.

Nedávno nám přišla do kanclu dost zvláštní pozvánka. Stálo v ní, že jsme zváni na testování „nejvyspělejší potraviny současnosti" jménem MANA, která započala svou cestu nápravy současného stravování. Možná jste už o něčem podobném slyšeli. Na VICE před rokem vyšel dokument o americké verzi potraviny budoucnosti ​Soylent. Otec Soylentu, softwarový inženýr Rob Rhinehart, jej vynalezl na základě vlastního výzkumu našich nutričních potřeb a představil ho nikoliv jako záchranu lidstva před hladem, ale jako efektivnější a výživnější alternativu k běžnému stravování. Rhinehart poukazoval na fenomén lidského vztahu k jídlu jako na něco esenciálního a nenahraditelného a rozhodl se dokázat opak. Představil koncept umělé, vylepšené potraviny, která nabízí nový pohled na perspektivu potravin v opozici k vnímání jídla jako dokonalého produktu přírody. A slaví s ní úspěch. Už v době uvedení představovala internetovou senzaci a v současnosti se cena zatím prodaného množství odhaduje na několik milionů dolarů.

Ale přesuňme se zpět do minulé středy dopoledne, stojíme před velkou modrou bránou zdánlivě obyčejného průmyslového objektu nacházejícího se v srdci rozvojového území Prahy, Uhříněvsi, do něhož nás po chvíli vede vedoucí PR projektu, Zuzana. Vstupujeme do velké bílé a místnosti, která soudě z konstelace křesel, krabic a velkého stolu, na němž jsou umístěny baňky se zkumavkami a dózy s čistým produktem, funguje jako kancelář, laboratoř a sklad zároveň. I navzdory skromným podmínkám je na první dojem z designu produktu a jeho příslušenství jasně vidět soustředěná práce. Žádný amatérismus.

Vítají nás tři hlavní postavy ​projektu MANA – provozní ředitel a zakladatel zastřešující společnosti Heaven Labs, Jakub Krejčík, a hlavní technolog a spoluzakladatel Marek Humpl. Na první pohled není zřejmé, co tyto tři revolucionáře alternativní gastronomie přivedlo k sobě. Marek je vysoký, v bílém plášti oděný doktorand organické chemie z UK – vypadá tak trochu jako jeden z těch lidí, které občas potkáváme v hospodě na Dejvicích, kde se smějí číslům a písmenům. Jakub je spíš menší, v uniformě pražské kavárny oděný absolvent podnikatelské fakulty s hustými vousy. Doplňuje je ještě marketér Greg Vyatkin, absolvent umělecké školy v Petrohradě a autor skvělého webu projektu.

„Před nějakou dobou jsem zažil úmrtí v rodině v důsledku rakoviny. Tahle zkušenost mě donutila přemýšlet, co vlastně konzumujeme, jaké látky do sebe přijímáme. Udělal jsem si krevní testy, které vám ale neřeknou vůbec nic. Začal jsem číst nutriční tabulky na potravinách, které ale nemusí odpovídat realitě. A pak tu byl vždy Marek, který častokrát analyzovat můj oběd a sděloval mi, co do sebe právě dostávám. Tohle byla první inspirace k výrobě MANY," vysvětluje původ projektu Jakub.

Jakub celý jeho průběh zaznamenával na ​svém blogu a je to dost zajímavé čtení. Podobně jako Rhinehart i Jakub se rozhodl změnit látky, na kterých jeho tělo pracuje, a podrobný a dlouhodobý výzkum mu dal za pravdu. Vše zkoušel sám na sobě a hledal ideální poměr prvků, které by mu zaručily výsledky. A ty přišly, po několika měsících, kdy postupně nahradil svojí stravu MANOU a dle jeho slov: „Vím, že se cítím skvěle (jako nikdy před tím), nic mě nebolí, mám dobrou náladu, barvu kůže, jemnější vlasy, bělejší zuby, nehty rostou jako zvody a bílé skvrny na nich jsou taky pryč. Mám dostatek energie. Barva moči je taky zajímavá – byl jsem až zděšen neonově žlutou, což má za důsledek vitamín B2 Riboflavin." Své důsledky konzultoval s lékaři a ty výjimečně dobrý zdravotní stav jenom potvrdili. Záhy se do projektu připojil také Greg a Marek, díky čemuž projekt dostal akademické a umělecké zázemí.

Jakub pokračuje v prezentaci. Následuje podrobný popis všeho, co MANA obsahuje, v jaké situaci je v současnosti projekt. Ačkoliv je projekt teprve měsíc mimo beta verzi, má už několik desítek spokojených odběratelů z různých zemí v Evropě a za doby své existence vyexpedovali 4 020 000 Kcal, to je na jednoho člověka 2000 dní/5,5 roku nebo 6000 jednotlivých jídel. I ze slov jeho tvůrců se zdá, že technicky nemá takřka žádnou chybu. Veškeré látky, které nutriční štítek slibuje, produkt podle nezávislých testů skutečně obsahuje. Splňuje všechna měřítka, aby se dal zahrnout do raw, vegetariánské i veganské stravy. Jeden balík obsahuje tři jídla za den a jeho cena je přitom něco málo pod 200 Kč. A to pokud nežijete u rodičů anebo z piva, kocoviny anebo receptů Ládi Hrušky, za denní jídlo utratíte. A většinou ani nevíte, za co jste to vlastně utratili.

„Skvělé je na tom to, že MANU si může člověk dávkovat dle svého. Neříkáme lidem, aby přestali jíst. Nabízí se ale otázka: kolik svých jídel za týden si pamatujete? Pokud jste si na nich nedali záležet, nepřipravili jste si je sami nebo za ně dobře nezaplatili, pravděpodobně si je nebudete pamatovat, protože byla nudná. Ovšem MANA zajistí to, že do sebe, řekněme, dvěma porcemi za den dostanete téměř vše, co vaše tělo potřebuje, a zbytek můžete dodat jídlem, které si skutečně užijete."

Jakub nás na závěr vyzývá, abychom si MANU pokusili vyrobit sami. A příprava je opravdu velmi snadná:

Přiznám se, nevypadá to úplně vábně, ale první lok mě přesvědčuje o opaku. Je to vynikající. Má to trochu nasládlou chuť, jako když dojídáte to, co zbylo na konci misky ovesných vloček s mlékem. Poté, co MANU dopiju, se navzdory faktu že jsem nesnídal, cítím dokonale plný a tento pocit přetrvá až do oběda. Každý dostáváme denní dávku MANY a zbytek novinářů odchází, zatímco my se s tvůrci MANY bavíme ještě trochu déle. Vyprávějí mi o technických útrapách s objednáváním vybavení, o svých nových objevech a ve vzduchu a v jejich očích je vidět ten zápal a radost z dosavadního úspěchu stejně jako budoucí ambice. Je těžké ten projekt nemít rád. Je naprosto transparentní, založený na entusiasmu několika lidí, kteří věří svému výzkumu, a bez významné vnější podpory vytvořili produkt, který, dle mého názoru, může být důstojnou a fungující alternativou k běžným potravinám.

Projekt MANA se dle mého názoru ani dle jeho tvůrců nesnaží nahradit jídlo. Neříká vám, že se máte vzdát své oblíbené pizzy po hulení ani obědu ve vaší oblíbené afghánské restauraci. A ano, uvědomuju si, že se MANA fotí blbě na Instagram. Faktem ale zůstává, že jídlo nám nepřináší jenom výživu, ale také estetický zážitek, štěstí a jeho role v sociální interakci je nenahraditelná. Otázku, kterou MANA vznáší je trochu jiná: Jsou klasické potraviny posvátné a to obzvlášť v současnosti, kdy je jeho otázka jeho kvality předmětem sporu? A kdy čas na přípravu dobrého a kvalitního jídla je vlastně privilegiem? Je zřejmé, že v Česku bude muset utéct ještě nějaký čas, než se změní vnímání alternativní výživy, jako je MANA, ale myslím si, že už teď jsme dál, než jsme si vůbec mysleli.

Ještě více VICE
Vice Channels