guide

Jihlava je ráj

Vysočina je kraj brambor, Zemanovy chalupy a objímání stromů. Jihlava je jejím srdcem. A srdcem Jihlavy je sci-fi Proir uprostřed náměstí. Jo, a taky tam maj filmovej festival...
28 říjen 2015, 10:42am

"To by nežral ani pes," je známý český rčení. Včera jsem to převedla na: "Tam by nejela ani kočka," když mi kocour pochcal tašku vypranýho oblečení i vlastní přepravku, oboje připravený na cestu do Jihlavy.

Možná je pro vás Vysočina taky jen tím místem, kde má Zeman chalupu a objímá stromy. Krajem vidláků, kde není práce ani peníze. Kde je vždycky mnohem větší zima, než v Praze. Kde se ztrácejí šestnáctiletý holky a už se nevrací. Kde na cyklostezce občas ubodají nějakýho bezdomovce. Kde uprostřed krajskýho města stojí velkej sci-fi Prior, protože architekti neví co by, a na okraji spalovna Kronospan, zamořující odpadem celý město. Proč tady teda probíhá mezinárodní dokumentární festival, na kterej přijedou tisíce nejen sociálně smýšlejících intelektuálů nejen z Prahy? Proč míří kavárenská buržoazie do Jihlavy, kde jsou všehovšudy asi tak tři přijatelný kavárny?

Odpověď je: nemám tušení. Ale jsem náhodou z Jihlavy, takže vim, že to tu často připomíná maloměsta z filmů od Lynche. S placatýma ježkama v zatáčkách. Vlastně to má docela specifickou atmosféru a pár míst/podniků, co stojí za návštěvu. Jo a ten festival bejvá taky dost povedenej. Vzhledem k tomu, že jsou tam (znovu) asi tak tři místa, kde se koncentrujou po nocích jeho návštěvníci, je docela těžký ty párty minout. Pokud jedete na jednu noc, ani nehledejte bydlení. Momentálně je tu tepla dost.

Společně s místníma kamarádama jsem sestavila doporučující prohlídkovej seznam zajímavejch i pofidérních míst, který vám možná přiblíží pravou tvář Jihlavy, i když by vás tam jako běžnýho návštěvníka pravděpodobně nenapadlo tam zavítat. Moc dalších lidí tyhle asi nedoporučí, ale takhle my známe Jihlavu mimo festival. Nedám vám ani adresy, ať je to ještě tajemnější, než to doopravdy je. Bojovka na výletě do divočiny. Máte nejspíš smartphone s internetem a mapama, tak to asi stejně tak vzrušující nebude.

Základ je koupit si láhev vína a vypít ji někde na hradbách. Tak se člověk dostane do pravýho místňáckýho módu a získá historickej zážitek na jednom z nejromantičtějších míst v Jihlavě. Občas je to tak romantický, až je nepříjemný tam být.

Asi tak, jako se koukat zvenku na Prior, skrývající pravý poklady vevnitř. Obchod s maskama tam vlastní nějaká paní Kočková, specializující se například i na keramiku.

Pak si můžete dát třeba gyros v housce za 30 korun ze stánku na náměstí. To jsou ty černý, jak vypadají jako malí potomci Prioru, ale mají tam široký výživový spektrum od bramboráků, přes francouzský palačinky, párek v rohlíku po zapečený bagety. Kam se hrabe sousedící mekáč. A nebo dejte pivo v Mikulce, což je vlastně fakt pěkná hospoda s uměleckými aspekty. Na náměstí je ale i obchod Edita, takovej malej labyrint, obsahující snad úplně všechno zboží, co si dokážete představit. Asijská tržnice v rámci jednoho krámu.

Dál se člověk může vydat dvěma opačnými směry. Jedna část prohlídky pokračuje kousek od festivalovýho centra, obdobou pražský Slavie. Až na to, že tohle je nonstop. Volně navázat se dá v podniku jménem Strange bar, co se ještě minulej rok jmenoval Stará promiň. Měli tam tehdy drink Polární záře, to doporučuje zhruba 10 z 10 lidí (včetně Pražáků). Zážitek.

Pokud jste radši schovaní ve sklepě, po cestě je podzemní Brick Bar u Náměstí Svobody, oblíbenej bar místních gympláků. Fakt tam jsou cihly, a to všude.

Z města se můžete okolo továren na textil a tiskáren dostat až do Srázný ulice, co vypadá v noci ještě strmějc, než ve dne, a končí restaurací Princ s černobílejma kresbama na fasádě (která už nejspíš s pohostinností skončila). Umění do ulic. Rozhodně se ale nepovažuje za ulici, kde je možný potkat nějakýho prince.

Odtud se dá zahnout k mostu se starou sýpkou po boku. Obchod se dřevem ke spalování (protože to je oblíbená jihlavská činnost). Vždycky jsem si představovala, že z tý budovy musí bejt kino nebo jinej kulturní prostor, ale ne. Prej se bude bourat.

Hned za mostem byl vedle nočního klubu skoro jedinej vytrvalej diskoklub, Ponorka, hned vedle starý plovárny a Kauflandu, dneska je to sportovní bar a rockovej klub, kvůli nechvalný pověsti spojený s vraždou. Když jsem byla malá, byly tam ještě dětský karnevaly, dneska jde okolo nová cyklostezka (pozor!) a tunel se zazděnýma jeptiškama (dvakrát pozor!), ústící do parku Keťas nebo Keťásek (třikrát pozor!).

Na druhou stranu ale taky můžete zabočit na duhový sídliště Březinky, což není samo o sobě zas tak lákavý, ale zahrnuje třeba centrum zábavy v podobě obdelníkovýho betonovýho střediska, tvořenýho podnikama s názvama jako Xanadu nebo Jupík. Všechny podniky tam pravidelně zanikají, aby vznikly nový na podobný úrovni, ale s ještě bizarnějšíma názvama.

Za druhý je obklopený lesem, skrývajícím protiatomovej kryt a policejní sídlo, vypadající jako středověkej hrad (při troše představivosti). Za druhý světový sídlo Němců. Opodál najdete nepoužívaný letní kino a bejvalej skate park, dneska dětský hřiště.

V druhým směru se nachází jediná vysoká škola v Jihlavě, ze který má spousta lidí sice srandu, možná ale neví, že to dřív bylo šibeniční místo. Má to rozsáhlej vývoj i přes éru komunismu, kdy tu sídlilo StB a popravy pokračovaly.

Legendární je taky mnohoučelný podnik Plechovka. Jeho zdi tvoří plech, kterej nerezne ani metaforicky. Doposud neztratila pověst místa, kde se dá dobře zapařit napříč generacema, i když vypadá spíš trochu jako přestavěná garáž. Máme i hospodu Plechandu, což je asi rafinovaný spojení slov plechovka a legranda.

Festivalový koncerty se odehrávají v Soulu, mnohem zajímavější je ale hned vedlejší budova, hranatej Glóbus. Když vystoupáte v bočním vchodu, otevře se vám prostor plnej kulečníků (ale oni tomu říkaj vznešeně billiard). Momentálně mají akci čtyři plus jeden Ježek (pivo) zdarma. Hned ve druhým patře si můžete vzít úvěr.

Jednou jsem do Royalu vzala kamaráda z Hong Kongu, kterej do Jihlavy přijel luxusním BMWčkem. Po návštěvě tohohle místa dlouho prohlašoval, že Jihlava je: "Great place to be!" a že by se sem rád přistěhoval a učil angličtinu. Od tý doby jsem ho neviděla. Mě tam ale dost viděla nějaká paní se psem, tak jsem jí ho pochválila. "To není pes, to je bordel kolie," odsekla.

Na závěr je hezký vyhrabat se na šibeniční vrch, jihlavsky prostě šibeničák, s křížem na vrcholu. Uvidíte odtud až na Pístov, vesnici s tankodromem a starejma kasárnama. Tam na kopci se vám v duchovním oparu zážitky z Jihlavy třeba spojí v jednotnej dojem a dáte nám za pravdu, že je to dost možná poetický město míru, přesto, že tady chcípl pes. Love or die.

Anebo love and die? V Jihlavě se bojím víc než v Praze na Andělu, kde po osmý hodině večerní dost pravděpodobně ještě potkáte někoho, u koho je šance, že vás případně zachrání. V Jihlavě v tuhle dobu potkáte tak jednoho člověka s velkou pravděpodobností, že právě to je ta pofidérní bytost, kterou je neradno potkat.

Pokud budete mít dostatek sil, rozhodně si dejte na závěr závěru návštěvu zatím nejnovějšího jihlavskýho klubovýho počinu - klubu Bezvědomí.

Když budete mít i přesto potřebu pomočit tašku oblečení, sbalenou do Jihlavy, nebudem vám to mít úplně za zlý.

Reklama