Průvodce odvykačkou Peta Dohertyho

Příběh The Libertines byl vždycky jedna velká destrukce. Děsivě černo-krvavá realita závislosti na heroinu a pouliční zločin navlečený do bláznivých bund, Wordsworthovy citáty a beznadějně romantická hudba. Jak ale tenhle příběh jednou skončí?

|
09 červen 2015, 11:51am

Všechny fotky i obrazové záznamy: Liam Thomas

Příběh The Libertines byl vždycky jedna velká destrukce. Děsivě černo-krvavá realita závislosti na heroinu a pouliční zločin navlečený do bláznivých bund, Wordsworthovy citáty a beznadějně romantická hudba. Jako většina jejich fanoušků, i já jsem si zromantizoval temnotu jejich drogové závislosti. Jak jsem vyrůstal, viděl jsem, jak si vybírá daň – doby ve vězení, vybledlé výrazy a zhoršení hudebních výstupů.

Poté, co loňský podzim odehráli znovu-sjednocení The Libertines tři vyprodané koncerty v Alexandra Palace, se Pete sám přihlásil do Hope Rehab – odvykacího centra v Thajsku. Už tam byl několikrát předtím, nejvíce se o tom mluvilo v roce 2004, kdy mu tento výlet zaplatila herečka June Brown, známá ze seriálu Eastenders.

Tentokrát kontaktoval Noisey Simon Mott z centra se složkou videí, fotek a rozhovorů z Petova nedávného pobytu. Ukazují Petovo uzdravování, mluví o jeho zkušenostech z odvykaček a dostalo se také na návrat The Libertines a jeho budoucí projekty. Mluví o své drogové historii a o incidentech, do kterých byl v posledních letech zapleten, nevyjímaje jeho zatčení kvůli podezření, že vpíchl heroin fanynce v bezvědomí.

Je divné a občas dokonce až nepříjemné dívat se na tyto materiály. Pete vypadá zdravě, ale očividně je pořád v půlce léčení. Neměl dostatečný čas k úplnému docílení střízlivosti a to se odráží v jeho zranitelnosti, se kterou odpovídá. V jinou chvíli vypadá úplně v klidu, dělá vtipy o míčích na pilates a o hraní si se želvami. Také máme pár skvělých fotek, jak jezdí na slonovi.

V nahraném rozhovoru odeslanému Noisey, který vedl Dylan Kerr z centra, Doherty doufá, že tentokrát mu pobyt v centru přinese kreativní zotavení. „V ničím nerušeném místě jako je toto, sám nerad dělám nějaký hluk. A od té doby, co jsem tady, jsem znovuobjevil pár aspektů života. Jedním z nich je užívání si hraní na kytaru a hraní písní, které jsem kdysi znal. Jako staré Lindisfarne a Stone Roses.

Kromě hraní cizích písní Doherty také poprvé za dlouho dobu skládá vlastní věci za střízliva. „Vymyslel jsem pár dobrých riffů. Jednoduchý basový linky. Doufám, že dáme s Carlem dohromady pár dobrých nápadů, až přijde se svým šátkem a v kůži. Muž, který přísahal, že si nikdy neobuje žabky! Ačkoliv on jim neříká žabky, ale pantofle.

Simon Mott byl také závislý na heroinu. Po dvaceti letech užívání, kdy se málem předávkoval, v jeho pozdních třiceti byl čistý. V průběhu odvykačky začal pracovat v centru v Thajsku a nakonec tam založil Hope centrum. Pomohl stovkám lidí, od celebrit po businessmany, a stal se advokátem změny v léčbě. Plánuje spolupráci s Petem na založení fondu Peta Dohertyho, aby si i ostatní mohli dovolit léčbu.

Mluvili jsme s ním o Petově pobytu v Thajsku.

Kdy naposledy Pete navštívil centru léčby Hope? A jak dlouho zůstal?

Pete zůstal od 10. října do 19. prosince. Nyní zůstává na protějším ostrově, aby se mu dostalo klidu a ticha. Je na ostrově, kam bereme klienty každý víkend, je velmi malý, je tam klášter, žádní turisté a je tam s ním Dylan Kerr, náš hlavní poradce.

Očividně jste si s Petem za ty roky vybudovali vztah. Byla tato jeho návštěva v něčem jiná než ty předchozí?

Ano, vypadá mnohem motivovanější a připravenější podstoupit to, co je nutné k tomu, aby tentokrát skutečně přestal. Předtím Pete obhajoval svou závislost a normalizoval jí – to nazýváme popíráním, objevuje se hlavně u lidí, které to negativně ovlivnilo. V Petově životě byli i lidé, kteří mu nebyli schopni říct ne, byli zoufalí a vyhořelí. V dobrý den je Pete skvělým příkladem uzdravujícího se pacienta, ve špatný den se ho závislost drží a není nic, co by ho zastavilo.

Na osobní úrovni mám Peta rád a dokážu se ztotožnit s jeho problémy, je velmi charismatický a vtipný. Je to přirozený bavič. Vždy mu budu vděčný za to, co pro Hope dělá, a co dělá pro tým. Nemáme za to moc peněz, jsme velice levné odvykací centrum, protože naším cílem je pomáhat lidem.

Je normální mít tyto nahrané rozhovory s lidmi v ústavu nebo to bylo speciálně kvůli Petovi?

Pete mě požádal o bezplatnou léčbu výměnou za propagaci. Souhlasil jsem a některé z těch rozhovorů jsou dělané za tímto účelem. Není to neobvyklé, ale někteří klienti dělají psané rozhovory, jiní dělají video pro soukromé kliniky jako je ta naše. Jsme součástí rostoucího soukromého zdravotnictví a musíme používat k propagaci normální marketing, zatímco v Evropě je mnoho vládních center a ty nemají takovou potřebu shánět finance, protože mají zaručený příjem z daní. Kvůli ekonomickým změnám je stále těžší a těžší přežít tyto dny.

Řekl byste, že tyto rozhovory jsou součástí léčby nebo jdou mimo?

Věřím, že pomáhají Petovi s uzdravením. Ve 12 krocích léčby se říká „vzdát se toho, ale nezapomenout", takže Pete věří, že to, že pomůže dalším závislým, mu pomůže zůstat čistým. To, že se na svou cestu bude moc znovu podívat, pomáhá kognitivně uložit si vše pořádně do paměti.

Normálně se nedostaneš k dokumentu o uzdravování, jako je tento. Jak si myslíš, že tohle zveřejnění může ovlivnit Petovo uzdravení?

Vizuální uzdravení je to, o čem se hodně mluví. Vysvětlil to Russell Brand a mnoho dalších, kteří šli na veřejnost se svými léčbami. Být svědky změn, které se Petovi dějí, přesvědčuje další závislé, že uzdravování se je pozitivní. To je oboustranný benefit. Říkáme, že tajemství rostou ve tmě, takže nejlepší je se z ní dostat. Také ta zodpovědnost, když s tím jdete na veřejnost, pomáhá.

Takže to je něco jako Anonymní alkoholici bez anonymity?

Ano, ale anonymita původně sloužila k lepšímu fungování ve společnosti, ne úplně pro soukromí. Spíš k tomu, aby chránila lidi. Ve společnosti jsme si všichni rovni a to, že je někdo slavný nebo soudce, z něj nedělá nikoho důležitějšího, než je nezaměstnaný bezdomovec. To je důvod, proč máme anonymitu.

Stal ses předním obhájcem nového postupu v léčení závislých. Řekl bys, že se něco zlepšilo s přihlédnutím k vládním programům nebo v postoji veřejnosti?

Zatím máme vysokou úroveň úspěchu s liberálnějším postupem, který nazýváme ‚couchování zotavení'. Starý styl ponižování a obviňování klienty spíš odháněl, než přiváděl. Dáváme lidem prostor k dělání rozhodnutí s naší asistencí. Ale jsem obhájcem ‚tvrdé lásky'.

Jak taková tvrdá láska vypadá?

Jsme takový výcvikový tábor. Klienti vstávají velmi brzy v 6 ráno, jak říkám „vstaň dřív než tvá závislost". Věřím, že fyzické cvičení spolu s psychickým pomáhá k lepším výsledkům. Fyzická terapie je stejně důležitá jako terapie emocionální, takže cvičení je základem naší léčby.

Je těžké pracovat s pacienty s recidivou?

Měli jsme pár smutných případů u lidí, kteří se snažili, ale dostali se z našeho dohledu. Nedávná smrt Roba Skippera (zpěvák The Holloways) na předávkování se mě nesmírně dotkla. Když si Rob myslel, že se zlepšuje, tak jediné špatné rozhodnutí vedlo k hroznému výsledku. Nikdo z nás s tím nemohl nic udělat.

V jeho poslední den tady v Hope jsme měli finální sezení. Byl nadšený z toho, že je čistý a těšil se domů na svou dcerku. Upřímně se snažil skoncovat s tím, co mu závislost způsobila. Rob se předávkoval už v minulosti, bylo to pro něj velmi riskantní. Varoval jsem ho před návratem k jehle.

Roba se zmocnila jeho závislosti, a jak věděli jen ti blízko něj, začal se znovu chovat jako tradiční závislý. Byl to ale také slabší, milý, bezstarostný a dobrosrdečný chlap. A stejně jako Pete byl velmi talentovaný a nadaný muzikant.

Během svého pobytu zařídili Pete a Simon nadaci Pete Doherty Hope Initiative, charitu na financování léčby v Hope pro lidi bojující se závislostí. Doherty plánuje pořádání benefičních koncertů a událostí, aby získal peníze pro léčbu ostatních.

No, a jestli chcete vidět znovuzrozeného Peteho Dohertyho naživo, tak se jeďte podívat na Rock for People Europe, který se odehraje v Plzni.