Dostat pěknej dárek, to je nepochybně fajn věc. Jenže když ti někdo věnuje honosně zarámovanej plakát 3D koťátka nebo hrnek s nápisem „Nejlepší taťka světa", dá fakt hodně práce předstírat nadšenej výraz. Hnusný dárky jsou kapitola sama pro sebe, zkrátka vděčný a nevyčerpatelný téma.

Spoustě lidí kupování dárků zoufale nejde. Dost často to pak končí nějakou trapnou vonnou svíčkou nebo levnou flaškou vína z večerky odnaproti. Stačí tomu pak už jen nasadit korunu nějakým kreativním způsobem dárkovýho balení a jsme ready jaksepatří oslavit další z mnoha nedůležitých a téměř zapomenutých výročí.

Ale nadto existuje ještě jedna velmi speciální kategorie hrůzy – nepovedený dárky od našich drahých poloviček, hlavně pak od těch, ze kterých se už staly ex-polovičky. V duchu si říkáš: „Nebyla náhodou už ta zvadlá růže, co mi dal, jasnou předzvěstí tragickýho konce našeho vztahu? A co teprv ta pošahaná sbírka víček od lahví? A když mi tehdy přines o dvě čísla menší prádlo, nechtěl tím náhodou naznačit, že míry modelky teda fakt nemám?"

S koncem vztahu to má většina takovejch dárečků spočítaný. Člověk se toho buď hledí co nejrychlejc zbavit, nebo ty výkvěty aspoň zahrabe do nejtemnějšího kouta té nejhlubší skříně v celém bytě. Najdou se však i tací hrdinové, kteří z bláta a svrabu nepovedenýho vztahu vychází s hlavou vztyčenou a nebojí se svými suvenýry od ztracené lásky veřejně pochlubit. I přesto, že jde, naprosto upřímně řečeno, o přehlídku prvotřídních hovadin.

Poprosili jsme tedy pár lidí, aby pro nás oprášili ty pokud možno nejpitomější věci, které kdy od svých miláčků dostali.

Fíha! Kdo ti tohle mistrovský dílo koupil?

Můj bejvalej, Henry. Potkali jsme se na univerzitě a vydrželi spolu rok.

A jakej je příběh tohohle skvostu?

Dostala jsem ho jako dárek do novýho bytu při kolaudačce. Koupil to kvůli mým neustálým vtípkům o tom, že jednou beztak skončím jako osamělá bába se spoustou koček. Zásadní problém tkví v tom, že zrovna na kočky jsem alergická…

Co se ti o tom dárku honilo hlavou, když jsi ho dostala, a co si o něm myslíš dneska?

Tehdy mi to přišlo srandovní. No, teď už moc ne.

Co ti na tom obraze připadá vůbec nejšílenější?

Srdcervoucí upřímnost v očích tý obtloustlý kočky.

Proč jste se vlastně s Henrym rozešli?

Nakonec se z něj vyloup někdo jinej, než kým se zdál být na začátku.

A napadlo tě někdy, že bys ten obraz vyhodila?

Ne. Ale asi hlavně proto, že jsem prostě strašnej sysel.

Kdopak ti věnoval tenhle hrnek s nápisem „Nejlepší taťka světa"?

Koupila mi ho moje bývalá holka Ellie, když mi bylo sedmnáct. Poznali jsme se ve škole a chodili spolu rok a půl.

Jakej je příběh toho dárku?

Byl to takovej vtípek, chtěla mě vyděsit, že je těhotná. Když viděla, jak mi padá čelist, musela se dost bavit. Zkrátka si ze mě udělala prdel.

Co se ti honilo hlavou, když jsi ten dárek dostal? A jak to bereš teď?

V ten moment to byla úplně nejhorší věc na světě! A o pět minut pozdějc byla tou nejhorší věcí na světě jednoznačně moje holka. Ale dneska už mi to přijde docela vtipný.

Co z toho hrnku podle tebe dělá nepřekonatelně špatnej dárek?

No nevim, každopádně neznám moc holek, který si potrpěj na takovej druh srandy. A navíc o narozeninovým dni svýho přítele!

Vypovídalo to teda něco o vašem vztahu s Ellie?

Uměli jsme se spolu zasmát a nebrali nic smrtelně vážně. Ona si v jednom kuse dělala srandu ze mě a já zase z ní.

A proč jste se rozešli?

Nějak to celý vyšumělo. Už jsem necejtil tu jiskru. Tak šel zkrátka každej z nás svou vlastní cestou.

Napadlo tě někdy, že by ses toho hrnku zbavil?

Vůbec ne! Mám doma velkej kredenc, kam se dá schovat spousta věcí, tak jsem ho prostě uklidil až úplně dozadu… Já nic nevyhazuju.

Kdo tě obdaroval tímhle vyjetým dřevěným leopardem?

Mám ho od svýho ex. Potkali jsme se na workshopu fermentace a byli spolu jen pár měsíců.

Jakej je příběh toho dárku?

Bejvalej si udělal kurz tesařiny a pak se jal zjišťovat, jaký je moje duchovní zvíře. No a přišel s leopardem.

Jak sis připadala, když jsi ten dárek dostala? A jak si připadáš dneska?

Tak trochu divně, tehdy i teď.

Proč ti ten leopard přijde hroznej?

Úplně mi tuhne krev v žilách z toho jeho ksichtu a výrazu – hlavně proto, že vypadá dost jako můj ex. Takže si připadám, jako by mě neustále sledoval.

Proč jste se vlastně rozešli?

Rozhodl se sbalit věci a chvíli cestovat. Myslím, že ten vztah skončil naprosto přirozeně, ani

jednoho z nás to vlastně moc nevzalo.

Symbolizuje ten dárek něco z vašeho vztahu?

Jeho! Doslova.

Chtěla jsi tu sošku někdy vyhodit?

Vlastně ani ne, je to docela dobrá práce.

Tak kdopak ti věnoval tohle rozkošný DVDčko s názvem „Kostelní děvky"?

Moje bejvalá holka. Chodili jsme spolu rok a tři měsíce.

Jakej je příběh tohohle dárku?

Vyrostl jsem v silně věřící katolický rodině v městečku poblíž Mexico City. Moje holka byla ateistka a měla skvělej nápad dát mi k narozeninám DVD plný krvavejch středověkejch výjevů, rouhání a jinejch specialit. Asi měla pocit, že možná změnim pohled na věc. No, nezměnil.

Jak sis připadal, když ti to věnovala?

Šíleně mě urazila, protože to tehdy odporovalo celému mému přesvědčení a vlastně úplně všemu, v čem jsem vyrůstal. Pravdou ale je, že jsem pak časem taky došel k docela striktnímu ateismu a dneska souhlasím vlastně se vším, co v tom filmu bylo.

Takže co je na tom dárku špatnýho?

Teď už na to koukám z pohledu ateisty. A myslím, že vůbec nejhorší na tom všem je, že holku, co mi ten film tehdy dala, nenávidím.

Myslíš, že ten dárek vypovídá něco o vašem vztahu?

Asi to symbolizuje můj tehdejší pocit, že k sobě nepatříme, že bychom spolu neměli být. Já nevím, možná jsme spolu přece jenom být měli, ale to je fuk, protože teď už ji fakt nesnášim.

Od koho jsi ten hřeben dostala?

Od bejvalýho, se kterým jsem se poznala ve vlaku do Birminghamu. Vydrželo nám to jen tři měsíce.

Má ten dárek nějakej příběh?

Zrovna v té krátké době, co jsme spolu byli, přišly moje narozeniny a on mi věnoval hřeben Tangle Teezer. Přišlo mi to trochu pošahaný, protože jsme si spolu ani jednou nedělali z vlasů srandu nebo tak něco.

Vnímáš to teď nějak jinak než předtím?

Docela mě tím darem tehdy zaskočil, ale pravdou je, že je to docela užitečná věc na moje zacuchaný háro. Jo, dneska ten hřeben vlastně miluju.

Co konkrétně ti na tom dárku tehdy přišlo špatnýho?

No celkově je to takový malý směšný kus plastu. Hlavně si myslím, že zkrátka jenom přišel do drogerie, nevěděl, co dál, tak vzal prostě první věc, kterou uviděl.

Jak jste se vy dva rozešli?

Velmi šťastně! Bylo to v noci na Silvestra.

A co podle tebe ten hřeben říká o vašem vztahu?

Že byl krátký, pichlavý a nudný.

Jak jsi se poznal s osobou, která ti věnovala tuhle věc?

Ta osoba se jmenovala Stacy a seznámili jsme se na basketu v Tokiu.

Má ten dárek nějakej příběh?

Když jsem ji potkal, úplně první věc, která mě na ní upoutala, byla takováhle velká červená ruka. O pár let později ji tedy napadlo mě překvapit právě tím samým pěnovým prstem, na který už jsme skoro zapomněli.

Co jsi na to tehdy říkal a jak to vidíš teď?

Bylo to fakt legrační – představ si, že dostaneš obří pěnovou ruku! Ale když se na to podívám zpětně, hrozně mi to připomíná, jak velký ruce měla ona sama.

Co tenhle dárek vypovídá o vašem vztahu?

Myslím, že ten prst ukazuje něco jako číslo jedna. A ona byla moje první láska.

Vyhodil bys ho někdy?

Ne, určitě ne, vždyť to byl první dárek od mojí první opravdický lásky!

Tak kdopak tě obdaroval tímhle parádně ohyzdným kaktusem?

Můj současnej kluk James – i když je pravda, že status „současnej kluk" tímhle dárkem tehdy docela ohrozil. Potkali jsme se díky dobrý kámarádce, on je jeden z nejlepších kámošů jejího staršího bráchy.

Nese s sebou ten dárek nějakej příběh?

Já dost ulítávám na kytkách a rostlinách. A James je přeborník v nakupování dárků na hovno. Dělal to pořád, ale rozhodně ne schválně. Tak jsme se teď rozhodli, že si budeme kupovat hnusný dárky naschvál, ze srandy, aby to bylo trochu milosrdnější. Jednoho dne James zašel do květinářství, který zrovna otevřeli na rohu naší ulice, a přinesl tenhle docela pěknej kaktus, co původně evokoval siluetu mužský postavy… Tak jsme ho pojmenovali Mr. Man, Pan Pán. Jednoho večera mě pak navštívila sestra a nešťastnou náhodou tomu kaktusu „setla hlavu"… Já se strašně naštvala a pokoušela se mu tu hlavičku přišpendlit zpátky ke zbytku těla, ale nějak se to nechytlo a ještě ke všemu začal hnít. A když jsem se nakonec rozhodla tu hlavu sundat, vynořil se tenhle falickej výrůstek jako ze Salad Fingers (Salad Fingers je proklikávací odkaz na http://www.vice.com/en_uk/read/the-guy-behind-sala… ). Stihl vyrůst během nějakých čtyř dní!

Co sis o tom dárku tehdy říkala a jak to vidíš teď?

No předtím - žádná sláva, ujde to, prostě kaktus. A dneska? Možná stačí říct, že když přišla na návštěvu kamarádka s malým dítětem, začlo při pohledu na tu rostlinu usedavě plakat, což dokonale vystihuje i moje současný pocity.

Co je na tom dárku nejhorší?

No prostě fakt, že na mě každej den z toho kaktusu vykoukne další centimetr jeho pyje! Sakra, kde jinde na světě něco takovýho uvidíš? Zelenej pinďour.

A nenapadlo tě tu rostlinu třeba vyhodit?

Ne, já bych nikdy kytku zbytečně nezamordovala. Nechávám si je do posledního živýho stýbla. A můj kaktus Mr. Man se těší dobrýmu zdraví.

Od koho jsi dostal tenhle bezpochyby dost nudnej futrál na brejle?

Od bejvalý holky. Jmenovala se Rosa a střídavě jsme spolu chodili-nechodili zhruba rok. Poznali jsme se v baru ve španělském městě Figueras. Pracovala tam a já tehdy zašel na jeden drink. Z jednoho se samozřejmě stalo mnohem víc, byla to vlastně náhoda, ale od té chvíle jsme se pak vídali.

Má ten dárek svůj příběh?

Rosa si všimla, že ukládám brejle do vnitřní kapsy bundy. Nikdy jsem na ně neměl žádný pouzdro. Párkrát mě na to upozornila, protože asi doufala, že s tím něco udělám. Neudělal. A jak můžete vidět, vzala to nakonec do svejch rukou.

Jak ses na ten dárek tehdy tvářil a co si o něm myslíš dnes?

No abych řekl pravdu, necejtil jsem žádný velký vzrušení, když mi ten futrál předala. Já jí tehdy koupil nádhernej náhrdelník vykládanej modrejma drahejma kamenama! Šly jí krásně k očím. Jo, trochu mě štvalo, že jsem od ní na oplátku dostal jenom obal na brejle, co si budem povídat. Ale teď to pouzdro používám každej den a přitom uběhly už dva roky od chvíle, kdy jsem vysedával v tom španělským baru. Možná, že tenhle její dárek vydržel dýl než náhrdelník.

Takže co je na tom dárku tak hroznýho?

Taková mrňavá věc a nese s sebou tolik bolesti! Rosa na tom nebyla nejlíp, po tom co jsme se rozešli. Nerad bych zacházel do detailů, ale poněkud sešla ze správný cesty. Když jsem o ní slyšel naposledy, potloukala se s divnou partou po barcelonských předměstích.

Proč jste se rozešli?

Stačí jedno slovo: vzdálenost. Ona neustále opakovala, že přijede do Londýna, ale než jsem ji potkal, ani jednou nevytáhla paty ze svýho rodnýho města. Potom mě párkrát navštívila, já navštívil ji, ale brzy bylo jasný, že ani jeden z nás svůj život tomu druhýmu přizpůsobovat nehodlá. Que sera.

Přijde ti, že ten dárek něco vypovídá o vašem vztahu?

Přes všechen ten čas, co jsme spolu strávili, nemám pocit, že bych se někdy opravdu snažil ji pochopit a dokonale poznat. Rosa mi ale tohle pouzdro dala na základě svýho pozorování. To dokazuje, že ona se mě snažila pochopit. Myslím, že mi to teď připomíná, abych šel lidem víc naproti. A abych těm, který miluju, dával tolik, kolik od nich přijímám. Je to taková soukromá lekce, kterou si opatruju v srdci a tenhle futrál ve mně tu lekci pořád drží při životě.

Taková trýzeň, proč jsi ten obal raději nevyhodil?

Já v tom ty brejle pořád nosím! Hele, všechny lekce a ztracený lásky stranou – čistit skla je fakt otrava.

Pověz, jak jsi přišel k týhle sladký knížce s názvem Me Without You ?

Dárek od mojí nejčerstvější expřítelkyně. Vídali jsme se zhruba sedm měsíců, pak spolu chodili dva měsíce, ale nakonec to šlo do kopru.

Má ten dárek nějakej příběh?

Někdy na začátku našeho vztahu šla moje ex nakupovat a viděla tuhle knížku. Měla pocit, že je to hrozně roztomilý, tak nám ji koupila.

Co sis o tom tehdy myslel a co si myslíš teď?

Jo, tehdy mi to vlastně taky přišlo roztomilý. Možná trochu moc intenzivní věc takhle na začátku vztahu, ale myslela to dobře… Dneska mi to připadá divný a legrační.

Co je na tý knížce úplně nejhorší?

No nejhorší je na tom prostě ten fakt, že mi bejvalá holka dala knížku, která se jmenuje „Já bez tebe"… Už spolu nejsme, což tomu dárku dodává takovou kyselou pachuť a nepříjemný pocity.

Proč jste se vlastně rozešli?

Moc jsme spolu nevycházeli… A pak jsem navíc zjistil, že dělá oči na někoho jinýho, kdo vypadal podle tvrzení celýho okolí jako moje dvojče. Prostě bizár! Tak jsme šli radši každej svou cestou.

Chtěl jsi tu knížku někdy vyhodit?

Jasně, už hodněkrát. Ale nakonec jsem to nikdy neudělal, protože mě zkrátka baví tím listovat a říkat si: „Nechápu, že mi dala něco takovýho a skoro vzápětí jsme se rozešli." To je fakt povedenej fór!

Kdo ti tohle koupil?

Holka, kterou jsem potkal ve Španělsku, když jsme s klukama vyrazili na pánskou jízdu. Pracovala tehdy v zahradnickým centru. Když se pak přestěhovala do Anglie, sehnala tuhle věc ve výprodeji a celá rozzářená říkala: „No není to vtipný? To je přesně jako ty umělý slepice, který jsem prodávala ve Španělsku," a jo, docela jsme se tomu spolu zasmáli.

Co sis o tom dárku myslel tehdy a jak ho vidíš teď?

Skvělá slepice, byl jsem rád! Trochu se teď sice začala ztrácet v listí, ale pořád je na mý zahradě. Většinou na ni moc nevidím, ale když si jí náhodou všimnu, je to vtipný.

Tak co ti na tý slepici přijde hnusnýho?

Vypadá hrozně. Ale pravda, když ji tehdy kupovala, věděli jsme oba, že je to hnusnej kýč. O tom to je. Je to prostě záměrně hnusná slepice.

Jak jste se rozešli?

Zlomil jsem tý holce srdce.

A chtěl jsi ten dárek někdy vyhodit?

Ne. Já rád hromadím věci. Navíc na zahradě se to moc pěkně vyjímá.