Supermarket prodávající jídlo ze skládky

Každý den se v Anglii vyhodí tuny jídla, i když většina z něj by se dala klidně ještě sníst. Přesto ale podle statistiky charitativní potravinové banky Trusell Trust nemá více než 1,1 miliónu Britů na jídlo dostatek peněz. Nedávný průzkum NHS navíc odhalil, že prakticky dvojnásobný počet lidí trpěl od sprna 2014 do července 2015 podvýživou, v porovnání s předchozím rokem.

Takže nemusíte být zrovna nejchytřejší, abyste pochopili, že v distribuci jídla v jedné z nejbohatších zemí na světě je něco pěkně zkaženého.

Díky tomu ale prosperuje firma Johna Marrena, která se už od roku 1970 zabývá re-distribucí potravin, které by jinak skončily na skládce. Nebavíme se tu ale o nahnilých rajčatech nebo konzervách s prošlou dobou minimální trvanlivosti. Jedná se totiž o potraviny, které nebyly správně zabaleny anebo jich supermarkety omylem objednaly nadbytek. I když by se v pohodě daly lidmi ještě zkonzumovat, mnohem častěji jsou použity pro nakrmení zvířat, v tom lepším případě. John Marren se rozhodl jednat, a tak vzal tyto potraviny a začal je prodávat v přebytkových obchodech, povětšinou v potravinářských firmách, kde bylo zaměstnancům jasné, že se spíš jedná o nadbytečnou výrobu, než o nepoživatelný odpad.

Před čtyřmi lety Marrena opravdu znepokojily výsledky britských statistik o podvýživě a potravinové chudobě, a tak si uvědomil, že by jeho podnikání mohlo dobře fungovat i na sociální úrovni a pmohl tka lidem v nouzi. Díky tomu se pustil do budování sítě "Community Shops" v oblastech, které by tento druh iniciativy mohly využívat, zahrnující například Goldthrope v Yorkshiru nebo West Norwood v jižním Londýně, kam jsem se vydala, abych zjistila více.

Přivítaly mě vesele vyhlížející oranžové dveře, za kterými leží to, co byste si mohli snadno splést se svojí sámoškou nebo non-stop večerkou. Police byly do výšky zaskládané potravinami, některé z nich trošku náhodně, ale veškeré zboží je úhledně vyrovnáno a označeno. Každý produkt je v podstatě odpade, který by byl vyhozen, pokud by jej tento obchod nezachránil.

Ne každý ale může navštívit Komunitní obchod. Pokud žijete v okolí a můžete dokázat, že jste ve finanční tísni, obvykle tím, že pobíráte státní podporu, pak vás obchod příjme jako svého zákazníka po dobu šesti měsíců. Goldthrope v Yorkshiru má 500 členů, londýnský West Norwood kolem 750 členů ve všech věkových kategoriích, s rozdílnými životními cestami a také s rozdílnými důvody, proč se ocitli v potravinové tísni. Neexistuje zkrátka určitý „typ" člověka, který navštěvuje Community Shop.

Procházela jsem se uličkami, abych zjistila, co všechno je v nabídce. Sklenice omáček na těstoviny, konzervy s falozemi, balení čokoládových sušenek, bločky sýru, lednice plná čerstvého masa, žrádlo pro domácí zvířata, ale i drogerie, včetně tělové a dekorativní kosmetiky. Zahlédla jsem také skleničku kaviáru – a to všechno zachráněné ze skládky! Mohu říct, že si tady v klidu nakoupíte vše potřebné.

„Pro nás to není jen o levném jídle, je to o opravdu kvalitních produktech. A také je to o tom, dát lidem mnohem víc za jejich peníze.", říká manažerka pobočky West Norwood Community Shop Clara Widdison. „Například můžete jít do běžného supermarketu a koupit si nějaký masný produkt, třeba předbalené plátky šunky za libru. Ale její kvalita bude otřesná, šunka bude plná vody a ani nebude tak dobře chutnat. Výživové hodnoty produktu budou mizivé a navíc nebude ani z britského masa. Ale pokud příjdete k nám, za pouhou libru dostanete něco mnohem vyšší kvality."

Ve West Norwoodské pobočce mají navíc i kavárnu, z níž se line neuvěřitelná vůně cibule a kmínu přímo mým směrem.Trish James je šéfkuchařkou a podává jak chutné sandwiche se slaninou nebo párky k snídani za libru a půl, tak teplé obědy. Dnes je na výběr mezi cizrnovým a hovězím karí a je toho opravdu hodně. Karí je servírováno na mělkých talířích ve štědrých porcích s rýží, tradiční plackou naan, pakorou a cibulovými bhajis. Nechybí samozřejmě ani dezert – čokoládový puding. A stejně jako potraviny prodávané v obchodě, i toto jídlo bylo získáno díky přebytkům.

„Vařím z toho, co zrovna máme.", říká Trish a dodává: „Jednou jsme měli přebytek kozího masa, a tak jsem z něj udělal karí. Také jsem už servírovala srdce a játra nebo ústřice. Rádi lidem podáváme něco nového a unikátního, co nejspíše vyzkouší úplně poprvé v životě."

Trish zároveň hlídá, co je zrovna na prodejně ve slevě, z čehož tvoří na tabuli speciální menu společně s cenami jednotlivých potravin, aby tak usnadnila zákazníkům nákup a následnou přípravu chutných pokrmů i doma.

„Když jsme otevřeli vlastní supermarket, rychle jsme si uvědomili, že všeobecný přístup k jídlu není podmíněn jen tím, že na něj někteří nemají dostatek peněz.", říká manažerka Widdison. „Může za to i to, že mnoho lidí nemají potřebné znalosti a zkušenosti s přípravou jídla, někteří dokonce nemají ani kuchyň. My věříme, že každý by měl mít alespoň jedno teplé jídlo denně, a proto jsme se rozhodli rozšířit naše pobočky o kavárny, které toto lidem umožní."

Díky tomu, že si Clara Widdison a její tým rádi posedí u jídla s jejich zákazníky, pochopili složitost spletitých důvodů, proč se dostali do potravinové tísně. A proto začali nabízet řadu služeb, které jim mohou pomoci dostat se z dluhů, najít si práci, nechat se přeškolit nebo dokonce začít svůj vlastní byznys, což jim pomůže se zachránit z momentální chudoby.

„Je opravdu důležité, aby naši členové věděli, že do nich investujeme, protože věříme, že to za to stojí.", říká Widdison. „Potravinové banky dělají neuvěřitelně skvělou věc, ale jakmile jednou dostanete jídlo a jste tedy venku z momentální krize, pak to co opravdu potřebujete je podpora k tomu, abyste vše dostali opět zpátky pod kontrolu. A to je přesně to, co děláme my. Chceme opět obnovit dobré vztahy s jídlem, takže pokud je to něco, co vám dříve způsobovalo hlavně strach a úzkosti, pak věříme, že jídlo může být opět symbolem oslav a zdraví."

Smích, který se nese z kavárny, kde právě obědvají štamgasti je toho přesvědčivým důkazem. Supermarkety nejsou všeobecně považovány za to nejlepší v potravinovém světě, avšak kdyby jich bylo víc takového druhu, určitě by se staly skutečně revolučními místy.