Už mě nebaví předstírat, že „chápu“ umění

Umění

Už mě to nebaví. Šel jsem na uměleckou školu, napsal jsem disertačku s názvem: "Zvýšení úrovně umění díky komerci: Analýza přístupu Charlese Satchiiho k mašinérii umělecké produkce za použití Teorie jednání Pierra Bourdieua," za posledních pět let jsem se účastnil aspoň jednou za měsíc vernisáží, i těch fakt děsivých, ale poté, co jsem se zúčastnil vernisáže nové retrospektivy Tracey Eminové v Hayward Gallery, jsem konečně připraven vystoupit z řady a říct: „Prostě si nemyslím, že chápu umění."

Jsem si ale na 99% jistý, že ve skutečnosti nikdo není udělanej do umění a celé to je jenom nějaký exkluzivní klub, do kterého se můžete dostat, jenom pokud máte víc peněz než v hlavě zajímavých věcí, o kterých byste chtěli mluvit se zbylými živočichy z lidské rasy. Nikdo nechce být první a vystoupat až k císaři a říct mu: „Hele… šéfe… je Vám viděl řitní otvor." Přesně ta samá situace nastává tady, protože nikdo nechce zaskočit za to dámou na fotce nahoře a říct jí: „Vždyť je vám nejmíň 50. Co to kurva děláte?"

Mrkněte na tyhle pitomce! Jen abychom si to ujasnili: Právě jsou v procesu, v němž tráví tři minuty prohlížením fotografie, na které je sedící žena, kterou neznají. Dokážete si představit, jak dlouho by si prohlíželi fotku, která by byla v albu z dovolené jejich vlastní matky?

Tohle video, které jsem chvíli sledoval, bylo přesně o tom, co vidíte na obrázku. Tracey jedoucí na koni… To, co nemůžete na fotce vidět je, že ona místnost, kde se promítalo, byla plná lidí zírajících na plátno – každý měl ruku na bradě a supervážný výraz v obličeji. Jedna slečna si dokonce dělala poznámky! Někdy si přeji vlastnit potřebnou udržitelnost pozornosti, abych dokázal vstřebat to nekonečné množství naprosto bezpředmětných kravin.

Pokud pro vás není samotný film dostatečně směšný ve své podobě, co třeba na něj koukat zatímco jste shrbení na titěrné židličce a vypadáte u toho jako naprostí blbci?

Děláte si ze mě srandu? Jenom pro případ, že to z obrázku nepoznáte, na fotce je Tracey, která si tiskne prachy ke své kačence. Jaký člověk zaplatí za to, aby se na tohle mohl podívat? To je jako vtip ze Zoolandera, který scenáristé odmítli, protože je „trochu průhledný."

Tenhle kousek se vyrovnává s tématem: „Jak ještě víc nasrat děti, které byly dotaženy na výstavu, protože na vystavovaném exponátu by byla velká prdel si hrát, ale… dotýkat se exponátů je zakázáno".

„Bože! Lidé, kteří nepochopí, proč jsou tyhle police plné zboží z krámku kýčů smysluplné, jsou tak hloupí a nekultivovaní…" Představte si, že byste tuhle výstavu měli vysvětlit mimozemšťanovi nebo středověkému cestovateli časem. Vsadím se, že to nedokážete.

Podle průvodce, je tenhle kousek jedním z množství malých částí, které: „mohou být jednoduše přehlédnutelné – ale musíte je najít, dát tomu čas." Myslím, že bych potřeboval o trochu víc času na to, abych je našel.

Nikdy jsem nechtěl nic víc než vypadnout z téhle místnosti rychlostí Catwoman.

Po tom, co jsem vypíčoval každou maličkost v téhle díře, jsem zamířil k východu, kde jsem narazil na koňskou ženu Janet Street Porterovou. Poté, co jsem si přečetl Janetin fantastický a provokativní kousek v Daily Mail o tom, jaký neuvěřitelný výsměch je, že anglický jazyk opustila krása Shakespearovy doby a proměnil se v sérii nesmyslných smajlíků a hashtagů, jsem byl překvapen, když jsem viděl, jak se dívá na takto nekvalitní umění. Tahle výstava ji přece musela dát podmět k myšlence devoluce umění od tohohle:

K tomuhle: