Absinth: Pod zátkou zelený víly

Pil ho Verlaine, Baudelaire, Oscar Wilde i Vincent van Gogh. Takže je možný, že z vás flaška tohohle superlihu udělá geniálního básníka a když ho budete pít mimořádně poctivě, tak vás možná jako bonus napadne uříznout si ucho, případně něco jinýho. Navíc byl ve většině zemí během 20.týho století zakázanej, což samozřejmě přispělo k jeho popularitě. Například v Hollywoodu dodnes neuměj natočit francouzskej film bez toho, aby použili několik cisteren absinthu. I když jsou halucinogenní a afrodisiakální efekty zelený víly přinejmenším sporný, rozhodně má zajímavej životní příběh…

Na absinthu ujížděli už starý Egypťani, ale nedali si to patentovat, takže to od nich zkopírovali Řekové a těm ten nápad zase šlohla západní civilizace. Pak ho v roce 1792 znovuobjevili Švýcaři, ale záhy nato je trumfli Francouzi, když v roce 1910 vyhnali jeho roční spotřebu na 36 000 000 litrů. Zatímco celej svět vyhlašoval prohibici, u nás za první republiky frčel absinth z místní likérky Albína Hilla a ve Slávii ho popíjeli frankofilní umělci jako byl Viktor Oliva. Za Hitlera a Heydricha byl na příděl a po válce komunisti všechny lihovary včetně těch aspirujícíh na výrobu absinthu vyvlastnili. Když v devadesátkách začala ve světě probíhat znovulegalizace absinthu, Češi skoro jako první po pelyňkový příležitosti skočili a dneska má v centru Prahy skoro každá ulice svůj Abinth Shop a samozřejmě tu jsou i specializovaný bary.

Stopro znáte tyhle dvě pověry spojený s pitím absinthu: Ta první je, že vám údajně maj po pár panácích naskočit slušný halucinace a ta druhá tvrdí, že si při jeho pravidelný konzumaci postupně uženete nemoc zvanou syndrom absinthismu.  Abinthismus je "nemoc" kterou doktoři koncem 19.století často a rádi diagnostikovali. Mezi nejčastější příznaky měla patřit epilepsie, poruchy smyslového vnímání a spánku, problémy s řečí a následně smrt. Na to, abyste poznali, že jsou tyhle příznaky běžný i u těžkých neasbinthujících alkoholiků ani nemusíte mít medicínskej diplom.

Protože ve VICE na babský povídačky a městský mýty nevěříme, rozhodli jsme se, že zelenou vílu vyzkoušíme. Na rozdíl od těch, co žijou na blízkym východě, v mnoha zemích Jižní Ameriky, a na Vanuatu (situaci v Severní Koreji se zjistit nepodařilo) můžeme tenhle pelyňkovej patok legálně konzumovat, takže v počtu třech pokusnejch králíku vyrážíme do údajně nejabsinthovějšího baru v Praze. Mimo nás tu nikdo není - kromě servírek s mdlou znalostí češtiny a dědků, který pro sichr pijou jenom pivo.

Fin de Siécle sklínky jsou dávno out. Teď frčí jedině low-key skleničky od koly.

Startovací čas stanovujeme na 9:30, v prvním kole si Steve dává Absinth 35, já a Carrie jsme se spokojíme s levnějším Absinth Reality, přičemž doufáme, že nás co nejdřív od reality odpoutá.

"Mam pocit jako kdyby mi někdo vrazil do krku borovicovou větev. Úplně cejtím, jak mě do mandlí bodá jehličí," pochvaluje si Steve svůj dryják se 70% lihu a největším legálním množství pelyňkovýho extraktu v EU (35mg thujonu/litr). Já a Carrie se shodujeme, že realita smrdí i chutná jako desinfekce.

Savo s vůní lesa vs. čerstvá ranní moč.

Ve 22:01 rozjíždíme další kolo: Z cisterny s vodou, co vypadá jak vemeno s okohoutkovanejma cecíkama, dojíme vodu na kostky cukru naložený na děravejch lžičkách dokud se nerozpustí - tohle má bejt takzvanej francouzskej způsob servírování. Možností je ale víc - například Češi podle tradice  Jana Palacha kostku cukru namočenou v lihu nejprve zapálí a upustí do nápoje, aby ji záhy mohli uhasit ledovou vodou. Tentokrát si dáváme po jednom Absinth St.Antoine, Absinth Toulouse Lautrec a Abinsth Bitter Extra Anise. I když správnej absinth má mít tři barevný varianty (blanche-průzračnej, rouge-červenej, verte-zelenej), nejabsinthovější pražskej bar se uchyluje spíš k odstínům močálový zeleni. "Čím dýl k tomu čichám, tím víc se toho bojím. Děsí mě to skoro jak gynekologická prohlídka," čichá Carrie nevěřícně ke svýmu drinku.

Čekali jsme alchymistický pokusy hodný dvoru Rudolfa II, ale byla v tom jen voda.

Protože už nás neba sypat prachy do pití, který vypadá jako pozůstatek Hulkovy masturbace a chutná jako Listerine, dáváme si každej panáka superlevnýho no-name absinthu z Tesca, kterej jsem sem propašovala. "Tahle zkurvená flaška by si zasloužila šlehnout vo zeď a rozmlátit na tisíc kousků. To už radši zbytečně vyhodím tisícovku za ten dvanáciletej vintage absinth, než do sebe lejt tohle," hodnotí svůj drink Steve.

Najděte 5 rozdílů, ehm, podobností.

"Halucinace žádný. Jenom jsem pořádně opilá, a možná je to trochu jinej typ opilosti než z normálního pití," zní poslední verdikt Carrie. "Když normálně halucinuju, tak se mi pomíchaj dimenze a vzdálenosti a to se mi teď neděje, jsem prostě vožralej," komentuje svůj stav Steve.

Zklamání, ale trochu jsme to čekali. Máme totiž fakta pohromadě a víme, že objem halucinogeního thujonu povolenej EU (35mg/l) je tak malej, že by normálně rostlej člověk musel vypít několik litrů absinthu, aby vůbec účinky látky pocítil. Tahle možnost se samozřejmě nevylučuje, ale pravděpodobnější je, že dotyčnej bude tou dobou, kdy se dochlastá k požadovanýmu množství thujonu, dávno po smrti, a to díky prostý konzumaci obrovskýho objemu alkoholu.

"Tohle vodstátý pivko je to nejlepší, co jsem za celej večer pil."

I když o současným absinthu můžem z fleku říct, že jsou jeho halucinogení efekty nulový nebo minimální, dřív to tak nutně nemuselo bejt: Jednak žádný vládní instituce neregulovaly množství thujonu, ale hlavně se lacinější absinthy bez obav přibarvovaly spoustou toxickejch látek, mezi který patřila například modrá skalice.

Druhej den pořádáme malou Blackberry konferenci ohledně následků naší absinthakce - nikdo z nás neměl po ránu kocovinu, ale během dne se to začalo dost zhoršovat, hlavně u Carrie a Steva, který maj křehký americký organismy netrénovaný božkovskejma produktama. Oba dva byli naprosto vyřízený a vydrželi bejt vzhůru jenom do desíti. Já jsem zas měla celej den pocit, že jsem trochu mimo a bolelo mě břicho.

Pokud si chcete zpestřit večer intoxikací thujonem (často doprovázenou selháním ledvin), bohatě stačí vypít trochu nekontroverzního esenciálního oleje. Vyjde to levnějc a nikdo se vás nebude ptát na občanku. Teď, když víte, že absinthismus nedostanete a nehrozí vám nic jinýho než čistej alkoholismus (kterým většina z vás stejně už trpí), můžete rovnou vyrazit na rande se zelenou vílou, než jí zase zakážou.

P.S.: Ernest Hemingway doporučuje svůj originální recept na abinsthovej koktejl Death in the Afternoon: Nalijte do baňatý sklenky panáka absintu a pomalu přilévejte ledově vychlazený šampaňský, dokud nápoj nezbělá.

Vypijte tři až pět takto připravených koktejlů.