FYI.

This story is over 5 years old.

cestování

Velká sranda v Malé Hanoji

Už nás nebaví, jak se lidem pořád cpe do hlavy, že je důležitý cestovat. Parkrát jsme taky někam vyrazili a zůstala nám pak jen prázdná peněženka a plno fotek, na který jsme se po měsíci ani nekoukli.
31.3.10

Už nás nebaví, jak se lidem pořád cpe do hlavy, že je důležitý cestovat. Parkrát jsme taky někam vyrazili a zůstala nám pak jen prázdná peněženka a plno fotek, na který jsme se po měsíci ani nekoukli. Na druhé straně potřebujem něčím odzbrojit všechny ty lidičky, co pořád žvatlaj o tom, jak úžasný je trápit tělo půstem v indickým klášteře, souložit v Thajsku, nebo nově, prolejzat ve Vietnamu tunely postavený za války Vietcongem (rozšířený o půl metru pro tlustý turisty). Právě o tom, jak rychle a levně vidět, cítit, ochutnat a koupit si kus Vietnamu vám tady něco řeknem.

„Jé, tu to vyzerá ako vo fime s Jackie Chanom!" kroutí hlavou kamarádka, když se noříme do plechovýho nitra tržnice SAPA, mezi bufety s exotickou výživou a obrovský haly narvaný po střechu laciným oblečením. Lidi, jejichž povědomí o životě ve východní Asii formovaly různý béčkový filmy, budou muset ze svejch očekávání přece jen trochu slevit. Žádný frajírci v tmavejch brejlích kroužící nunčakama u ústí kanálu, z něhož stoupá nazelenalej dým. Žádný lítající opičí hlavy, kterejm šlehaj z očí blesky. Přesto nádech něčeho podobnýho občas ucítíte. Třeba když se nakloníte nad pult s vnitřnostma vyhřeznuvšíma ze smradlavejch oceánskejch živočichů, nebo když váhavě nakukujete do jednoho ze spousty zdejších kasín uplácanejch tak, že by se nad něma dojal i scénograf Šílenýho Maxe.

Tohle dobrodružství začíná, když nás hromadná doprava vyplivne na okraji Libuše, samým konci Prahy. Starousedlíci v autobuse působí nevzrušeně, patrně si už zvykli na to, že se v jejich sousedství rozkládá území draka. Naproti zastávce se nachází vedlejší vchod do tržnice. Hned za ním se u pultu svýho stánku usmívá mladá Vietnamka Ly. Češtinou vládne suverénně, protože navštěvovala střední školu v Kralupech. V Praze je šestej rok, ale její rodiče se tu usídlili už před dvaceti lety, takže Ly vychovávala její babička. Na Praze se jí nejvíc líbí zdejší podnebí. SAPu má ráda, protože nabízí všechno, co člen vietnamský komunity potřebuje k životu. Maj tu i doktora, právníka, školku, ale nejdůležitějším faktem zůstává, že po tržnici je roztroušeno několik kadeřnictví, který za přátelský ceny (okolo dvou stovek) tvoří zákazníkům na hlavách různý novátorský kreace. Jak zjisťujeme při listování v jednom z vietnamských časopisů - taky k dostání v tržnici - inspirujou se zřejmě trendama vládnoucíma v jejich domovině. (Docela bysme se divili, pokud by je více oslovovala česká vlasová móda - krátký sestřihy s příšerným melírem pro ženy a osekaný kštice pro chlapy). Část zdejší mládeže skutečně viditelně pečuje o svůj zevnějšek, takže máte slušnou šanci potkat tu kromě upachtěnejch obchodníků i jedince, který na první pohled přivodí slušný erotický šimrání. Kam se její kamarádi chodí bavit, Ly neřekla, ona se dopuje kofeinem v jednom kavárenským řetězci.

Kus dál za vrátnicí se mračí ohořelý torzo haly, která lehla popelem předloni na podzim. Oděvy z umělohmotnejch materiálů se tehdy ukázaly jako hodně vydatný palivo, smradem zahalily celou Prahu a policajtům poskytly záminku k rozsáhlý šťáře. K zbytkům ohořelýho zdiva se tiskne nepoškozenej obchod s masivním dřevěným nábytkem. „Měli jsme štěstí," zubí se prodavačka na otázku, jak se jim podařilo uchránit obchod před dotěrným plamenem. Nabízí nám slevy na vystavený zboží, který by si do svýho kanclu nestyděl pořídit ani úřednickej hedonista Chan Feng. Ačkoli se SAPě říká malá Hanoj, na své nudle vezdejší si tu vydělává i spousta Číňanů. V jednom z jejich obchodů si od přátelskýho prodavače kupujem pivo Tsingtao uvařený přímo v Říši středu. Ve styku s jazykem nepřináší žádnej exotickej zážitek, je to v podstatě sladší Budvar.

Blíž k centru tržnice vyrůstaj ze země velký plechový haly, ve kterejch člověka obklopí stohy oblečení a dalšího zboží. SAPA je oficiálně velkochod, takže se část artiklu prodává pouze po krabicích, někde ale po chvíli škemrání střelej i jednotlivý kusy a to většinou hodně lacino. Ptáme se prodavače, jak je možný, že většinu drogerie ve svým krámě nabízí za poloviční obnos, než za jakej ji nám s ukřivděnym výrazem cpou český hypermarkety. "Výhodná sleva," huhlá pořád dokola. Podobně jako s velkou částí staršího osazenstva místních obchodů a bufetů si s ním moc nepokecáte. Na češtině si evidentně láme jazyk, nebo se tak aspoň tváří. V SAPě se vyřádí nejen milovníci lacinýho odívání, ale i fandové exotický pop music. Ve stánku s hudbou si od hezkejch prodavaček kupujem cédéčko zpěvačky My Tam. Ly nám potvrdila, že tahle umělkyně si ve Vietnamu buduje úspěšnou kariéru. Na první poslech se ukazuje, že Ivetě Bartošový roste v Hanoji slušná konkurence.

Jak se zapadající slunce barví do červena, celý místo čím dál víc navozuje dojem postapokapyptickýho snu. V tu chvíli kroky každýho navštěvníka musí zamířit do některý z místních vývařoven. Internetovej gurmán pan Cuketka doporučuje ty menší nabízející většinou jen jedno, dvě jídla. Polívka Pho z cibule, masa, zázvoru a kooriandru je s vkusem českýho strávníka naprosto kompatibilní. Naopak vepřová uzenina Cha lua vaši toleranci k nezvyklejm chutím prověří víc, zvlášť pokud váš spoluhodující neuváženě pronese, že mu příloha v podobě rýžovejch nudlí připomína vařený sperma. Paleta chutí zdejších jídel je fakt široká, záleží jen na odvaze vyzkoušet něco novýho.

"Teď poznáš, co je to Vietnam!" - tahle věta za časů Ramba na VHSkách ohlašovala nadcházející obskurní podívanou. V SAPĚ znamená možnost setkání s něčím odlišným od našeho každodenního života. Na druhou stranu se nenechte vším tím exotičnem přivýst k pocitu, že jste v SAPĚ jeden nebo jedna z mála Čechů a Češek. Stačí zaslechnout, jak na sebe vietnamský děti pokřikujou naší mateřštinou a je jasný, že domov svůj v Hanoji hledat nebudou.