Různě

Zeptali jsme se kolemjdoucích, kolik byli v životě nejvíc v mínusu

Člověk má sen, do kterýho je potřeba investovat, často když je ještě “na suchu”, tak jde a půjčí si v bance, aby si ho mohl splnit hned, ne?

by Alice Krajčírová
22 květen 2017, 10:15am

V Americe je to běžný. Člověk má nějakej (americkej) sen, do kterýho je potřeba investovat co nejdřív, často když je ještě "na suchu", tak jednoduše jde a půjčí si v bance, aby si ho mohl splnit hned. Mají to trochu složitější skrz placený školy, tím pádem se každej druhej hned po absolvování vysoký školy stane rovnou i dlužníkem, jen na to není žádnej titul před ani za jméno. Skvělej začátek kariéry s mnohými důsledky, přičemž jedním z nich je ale také zdá se větší otevřenost ohledně vlastní osobní finanční situace, protože v mínusu jsou víceméně všichni a není za co se stydět. Že se člověk dostane pod nulu se stává i těm nejpečlivějším, protože nikdy nevíte. Po někom zdědíte majetek a jejda, za nějaký ten měsíc se vynoří dluh, který je vlastně větší než reálná hodnota dědictví. Ztratíte práci. Rozvedete se. Shoří vám dům, co nemáte pojištěnej… samý příjemný věci. Zdá se, že v Česku je to ještě trochu tabu, půjčovat si. Půjčovat si jen tak, plnit si sny okamžitě a ještě o tom mluvit, když máte nějakej problém. U nás se podporuje čekání. Nemáš teď na novej noťas, na kterým píšeš a je to tvoje obživa? Sorry, na novej ti nepůjčíme… říká v podstatě Homecredit pokaždý, když mi zamítnou žádost na splátky. Díky za důvěru. Možná se vyplatí se obrátit na novější platformy podporující alternativní půjčování lidí lidem, což se vrací tak trochu do systému minulosti, kdy si lidi půjčovali od lichvářů, jen se to zastřešuje novou organizací. Pořád to ale obsahuje strašidelný slovo půjčka, v Česku viděný veřejně jako že pro vás brzo přijdou čerti a odnesou vás do pekla, protože pokud neumíte postupně vydělávat, prvně si odpírat a začít si užívat až pak, patříte jedině a bezvýhradně na ono věčně zatracené místo. A zároveň u nás existuje i místní přísloví: Risk je zisk. Jak to jde dohromady? Asi nejvíc mě fascinuje životní příběh Jana Řežába, kterej vyprávěl jeden kamarád (a finanční poradce) jednou v hospodě, když mi měl jít radit s financema a zjistil, že vlastně moc žádný nemám. Ideální čas na příběh. Jan začal podnikat někdy ve dvanácti na živnost svýho táty, pak odešel z gymplu a pár let poté od rodičů, zvaly si ho různý pořady jako vycházející hvězdu podnikání… ale pak firma krachovala. Někdy ve 20 letech se dostal do problémů, ale už s těhotnou manželkou. Ve zkratce, dneska má jednu z nejúspěšnějších firem v analýze sociálních sítí a mínus v nedohlednu. Český sny. Sama jsem v mínusu díky neukočírovatelný potřebě cestovat a poznávat, což se samozřejmě hodí udělat znovu, neboť hodnota zážitků je nevyčíslitelná a dost pravděpodobně jednou všichni umřeme. Každej má nějaký svoje potěšení. Zároveň mi odchází mi hlavní pracovní pomůcka, bez který jsem pracovně vyřízená. Jenom tenhle článek trvá dát dohromady třeba třikrát dýl. Nejvyšší čas zjistit, jak jsou lidi ochotný odhalit přede mnou svoje finanční jsoucno, strategie a moudra během krásnýho slunnýho odpoledne na Náplavce, kde jdou většinou všechny starosti stranou a lidi si prostě užívají ve svých odlehčených stavech hodných takové promenády. Vzpomenou ochotně na svoje největší mínusy? Nejde ve výsledku primárně ani tolik o konkrétní částky, jestli 100 nebo 100 tisíc, ale o to být si vědom svojí situace a přiznat barvu (aspoň sobě), ne? A nějaký tipy by nebyly?

Všechny fotky: Jiří Bartoš

První dotázaný působil, že má účet na bodu mrazu. Podala bych si s ním ruce, ale…

Ptám se skupinky opodál.

Kolik jste byli v životě nejvíc v mínusu?

(všichni prohlašují, že nikdy v mínusu nebyli)

Serge, 20

Jak to?

Pracuju.

To stačí? Takhle jednoduchý to je?

Jo.

Druhý dotazovaný nebyl o moc výřečnější, s ním bych si však nejspíš ruku podat nemohla, pokud nekecal.

Josif, 18

Nebyl. Já třeba kupuju a prodávám věci. Boty a tak. Oblečení.

A jak tě to napadlo?

Mám i vlastní značku. (ukazuje kšiltovku s nápisem) Tohle je moje. Jinak boty jako mám na sobě, který mají prostě nějakou poptávku, chce je hodně lidí, takže to koupím a prodám za víc.

Táta

T: Já jsem se z toho už vyhrabal.

Jak se vám to povedlo? Máte nějakej tajnej trik?

T: Tajnej ne. Mám docela dobrou práci, jsem hudební skladatel a muzikant. Jednou o mě Fero Fenič točil film, bydlel jsem tři roky ve stanu na Mostecku. Vždycky, když jsem nějaký prachy měl, vrážel jsem to do bydlení, do stromů, chtěl jsem mít kolem sebe hezky. Udělal jsem si svůj stát. I teď tak bydlím, už asi počtvrtý. Jsem třikrát rozvedenej, ale žiju si furt po svým. Hrál jsem s Laurou a její Tygři jeden čas.

Na co hrajete?

T: Na spoustu nástrojů. A vždycky jsem měl to štěstí, že mi něco přišlo. Je pravda, že byly třeba krušný doby, kdy jsem tři čtyři tejdny neměl, když nemáte hru, máte nějaký ty alimenty a všecko a do toho sociálka, zdravotní, to všecko se musí platit… pokaždý jsem měl štěstí, dostal jsem nějakej kšeft. Třeba v mosteckým divadle jsem měl angažmá, tři hry. Furt jsem to "topil" tím svým zaměstnáním.

Dá se v tomhle štěstí nějak přivolat?

T: Někdo říká, že je daný, někdo říká, že je od Boha, někdo to má v karmě, někdo to má… nevim, já si myslím, že každej má nějakej svůj osud, ale i štěstí se musí napomáhat.

Dcera

A co vy?

D: Já jsem povoláním dcera… takže doufám, že v mínusu nebudu nikdy.

T: Zrovna dneska jsme tady v Praze, protože jsem prodal předevčírem barák a pro moji dceru, která je jinak profesionální bubenice (dělala školu Klaudiuse Kryšpína), jsem vzal 30 tisíc a pozval ji do Prahy, zaplatil hotel a nakupujem. I když v minulosti jsem ji hodně… nemohl moc dávat, protože jsem právě stavěl ty stromy. Ale teď jsem prodal baráček a dneska máme ten den. Hned jak naběhly peníze, tak jsem říkal: Musím ti to nějak vynahradit. Proto jsme tady dneska spolu a užíváme si to.

Veronika, 19

Jakože na účtu? No… já jo. Rozhodně.

A jak to řešíš?

Já si buď půjčím tady od své milé kamarádky a nebo prostě tak nějak přežívám dokud mi nepřijde výplata. Asi tak.

Na čem se dá u tebe ušetřit, co si odepřít?

Cigarety. Když mám peníze, tak je zase nedokážu moc šetřit. Kupuju si dražší věci, jídlo a všechno, tak když je pak nemám, docela na tom šetřim. Pak třeba taky nechodím tak často ven o víkendech. Spíš volnočasový aktivity. Nemusí se vždycky chodit tam, kde se musí nutně platit. Dá se na procházku, občas třeba strávím i víc času doma s rodinou, takže je to vlastně hezký.

Amálie, 18

V mínusu jsem taky byla, ale snažím se mít vždycky na účtě zálohu na kterou nešahám a vím, že když jde k tý záloze, nechci přes ní. Asi nejvíc stejně utrácím za oblečení. Vždycky něco vidím a potřebuju to mít, ale zároveň to hrozně nepotřebuju. Teď mám třeba na účtě už jen tisícovku a vlastně se cejtim vystresovaná, protože to tam prostě nemám. Hrozně mě to rozčiluje, že nemám svejch pět tisíc, co tam vždycky jsou, kdyby se něco stalo. Nerada si půjčuju a kdyžtak se snažím hned vracet, jak je mi to nepříjemný. Půjčuju si třeba od mámy nebo od táty, kde vím, že jim to budu moct nějakým způsobem vrátit a nebude to velkej problém.

A jak se u tebe mění s postupem času přístup k šetření?

Nákup oblečení neomezuju, spíš ho rozdávám dál. Jsem víc spořivá, vím jak ty peníze využít, ale když už mám, tak si vážně dopřávám, ale není to jako jít a utratit hrozně moc za blbosti. Vždycky o tý věci vím, že se mi hodí a že ji využiju prakticky.

Honza, 36

Kolik jste byl v životě nejvíc v mínusu a jak jste to řešil?

(smích) Aha. Hodně. Pro mě hodně, asi 70 tisíc. A řeším to prací.

Změnilo se kvůli tomu mínusu něco na tom, jak a kde pracujete?

Pracuju víc. Změnilo se to, že mám víc prací, který musím zvládat. Multipráce.

(šum): Teď jsme to probírali. Jsou nějaký kategorie, rozmezí od-do?

Kdosi: Od nuly níž.

Tomáš, 31

Tak nějakých… sto? Teď už to nedělám, už jsem v pohodě. Musela tam být druhá a třetí práce a velká pomoc rodičů. Mohl jsem se spolehnout, teď už se nechci spolíhat. Říkám si, že to jednou a stačilo. Člověk už přemýšlí jinak nad těma penězma. Mám ale spoustu známých, co když se z toho dostanou, začnou na základě tý zkušenosti radit lidem, jak se z toho dostat ven. Pak je vtipný zjistit, že člověk co dělá finančního poradce vlastně sám neví, jak z toho ven. Ještě furt, i když si tím prošel, dál zabředává do dalších a dalších dluhů, kdy si půjčuje ze všech možných stran. Najednou se postaví na vlastní nohy, je OSVČ a snaží se přemlouvat další lidi, který do toho natáhne… je to trošku podvod.

Ty lidi mají sami zkušenost s takovou situací, není to asi příjemný na vlastní kůži, proč do toho chtějí natáhnout další?

Myslím, že na jednu stranu je to hodně psychologický. Lidi ve chvíli, kdy působí na ostatní jako ten jmenovaný finanční poradce, vyvolává to pocit, že jsou zabezpečený a v klidu a nemají žádné pochybnosti. Je to taková stěna, co si člověk před sebou postaví a i on sám, který je v těch dluzích, si tím pomůže psychicky, na druhou stranu jak doopravdy z takových problémů? Finančního poradce může dneska dělat kde kdo. Jde jenom o to mít kolem sebe základnu kamarádů, známých, rodiny, kde může člověk začít byznys a "parazitovat" na nich. Dneska člověk projde školením a je z něho specialista na všechno, možná proto. Navíc se upne jenom na informaci, která je v tomhle sdělení pro něj stěžejní: Budeš finanční poradce, vyděláš PENÍZE. Už neřeší za jakých okolností.

To je to přemnožený slovo finance.

Tady někdo čeká nějakou otázku taky…

Vlasta, 38

Ne, to já jen přemýšlím. Protože jsem v mínusu asi dva miliony jako. Mám hypotéku, tak jsem v mínusu každopádně.

Jak se s tím potýkáte?

Mám stabilní práci a stabilně platím.

Takže vás to nedonutilo dělat něco navíc? Cítíte to na sobě nějak, ten mínus?

Nenene. Tu hypotéku jsem si vzal, protože mám stabilní práci. Kdybych nebyl v mínusu, určitě si víc užívám, to je pravda. Třeba v rámci cestování atd. Ale úplně uškrcenej taky nejsem, necejtim se tak.

Čím nahrazujete cestování?

Cestuju v rámci Český Republiky.

Martin, 24 (Petra, 23)

Nikdy jsem nebyl nějak extra v mínusu.

Ani stovku?

To se vždycky tak nějak vyto… (smích odvedle)

Jak to děláte? Máte nějakej tip?

Jak kdy. Ale většinou jsem těsně nad nulou.

Nad bodem mrazu.

Na ničem nějak extrémně nešetřim a když pak vim, že musím na něčem šetřit, tak šetřim na všem.

Kristýna, 20

Byla jsi někdy v mínusu?

Jak?

Finančně.

Ne, to ne.

Jak to zvládáš?

Pracuju. Když mi nestačí peníze, tak si jdu přivydělat ještě do jiný práce.

Hanka, 43

Byly jste někdy v životě v mínusu? Kolik?

Já jsem si brala půjčku teda a nejvíc nevim, ale třeba… dvacítku. Deset možná.

Změnilo se s tou půjčkou něco?

Ne. Nějak jsem to potom někde našla ty peníze (smích). Asi jsem někde musela šetřit, ale že by to byl cílenej záměr, že něco přestanete kupovat, to ne. Nějak jsem to splatila, ale už se mě neptejte, je to pár let zpátky.

Petra, 39

Já měla taky půjčku, úvěr na byt, to nevím, jestli se počítá, ten už jsem splatila. Protože podnikám. V mínusu jsem byla nejvíc na sociálním, tam jsem dlužila 60 tisíc, ale to už taky dobrý.

A v čem podnikáte?

Taková výtvarnice jsem. Mám trhy, dodávám do obchodů. S podnikáním to tak je, člověk se do toho občas rychle dostane. Támhle faktura atd., takovej koloběh a jak je na to člověk většinou sám, tak třeba něco nezaplatí na úkor něčeho jinýho.

Je nějakej klíč, jak se s tím poprat?

Říct si: tohle nepotřebuju, támhleto nepořebuju. Ujasnit si priority. I s nějakou organizací se dá jednat, domluvit se na splátkovým kalendáři nebo něčem takovým. Hlavně to nelepit dalším úvěrem, to by byl koloběh. Ale nevím, co dělají lidi, co se dostanou do týhle situace, měli by fixní výplatu a moc by jim na to nevyzbývalo. Já tu možnost měla, říct si, že pojedu na tenhle trh a na tamten trh a peníze jsem tím vydělala.

A u vás dobrý? Máte to pod kontrolou?