Fotky sourozeneckého vztahu poznamenaného závislostí na opioidech

Brácha je mým subjektem už od jeho narození, takže aktuálně 25 let. Ale aktivně jsem ho během období závislosti a období léčení začala fotit, až když mě o to sám požádal, protože potřeboval mít nějaký vizuální důkaz toho, co dělá. Aby si pamatoval, jak moc to s ním bylo špatný. Měla jsem z toho radost, protože mě tímhle způsobem chtěl tak trochu zapojit do svého života.

Fetoval ještě před fentanylovou krizí. To, že je fentanyl jednou z nejužívanějších drog, je naprosto děsivý. Nemyslím si, že by o tom brácha nějak přemýšlel, protože toho vždycky bral víc a na fentanylu nikdy neujížděl. I když to je možná jen moje domněnka.

S někým, kdo je neustále na drogách, prostě nemůžete mít fungující vztah. Jednak už se mnou nechce trávit čas a když už jsme náhodou spolu, nejsme na stejné úrovni, protože se ze mě automaticky stává chůva.

Opravdu si myslím, že je to jeden z nejchytřejších lidí, co znám, a taky nejdivnějších a nejvtipnějších. Když občas zmizí na několik měsíců, mám o něj strach a je mi z toho úzko. Ale už 10 let řešíme jeho problémy a já jsem si prostě musela udělat nějakou mentální bariéru. I přes tenhle odstup mi ale fotky umožňují udržet si s ním nějaké spojení.

Už jsem se naučila nemít vůbec žádná očekávání. Vyzvedávala jsem ho z vězení. Nejdřív zkusí mámu, ale když ta ho má plný zuby, přijde za mnou. Je jasný, že mě pořád potřebuje, ale vždycky se ozve, až když se dostane z problémů. Je to asi kvůli tomu, že jsem drsňák a už mě nebaví jeho průsery, a proto vždycky pečlivě zvažuje, kdy mi zavolá. Ví, že já už mu toho víc dát nemůžu, jedině snad kdyby měl spát na ulici nebo byl na pokraji smrti.

Zatím byl čistej nejdýl dva roky. Samozřejmě jsem byla nadšená, v tu dobu jsme měli skvělej vztah, on měl dokonce práci jako instalatér a vypadal šťastně. Tehdy jsem si naše společný chvíle opravdu užívala. Jeho vzhled na fotkách je zrcadlem toho, kolik bere drog. Když se potkáme, hned vím, jak na tom je.

Myslím, že prostřednictvím těch fotek se snažím si svého bráchu uchovat. Uchovat si kousky z něj. Není to on, ale jsou to moje vzpomínky na něj. Vzhledem k tomu, jak riskantní život žije, jsem se dávno smířila s tím, že se jednoho dne prostě nemusí objevit. Musela jsem předem rezignovat, protože nad tím nemůžu celý dny přemýšlet.

Vím, že už nejde říct nic, co by nějak změnilo způsob, jakým žije. Zkoušela jsem a řekla už všechno, on taky zkoušel všechno – léčbu, odvykačku, anonymní narkomany. Ale to je možná důvod, proč děláme tyhle fotky. Nemůžeme o hlavním tématu jeho života mluvit, tak komunikujeme vizuálně. Tahle série ukazuje, jak moc toužím mít se svým bráchou nějaký spojení.

Moc bych si přála, aby tyhle fotky byly řešením našich sourozeneckých problémů. Ale navzdory tomu, že nám to umožňuje určitou formu komunikace, to neznamená, že to náš vztah napraví.

Jackie Dives je fotografka žijící ve Vancouveru, která pravidelně přispívá do VICE. Sledujte ji na Instagramu nebo podpořte její Brother Project .