S Brooklynem o připravovaném albu a Red Bull music academy

Brooklyn je jedním z prvních producentů, kteří si u nás troufli vydat striktně elektronické album. Jeho sympatie k drum and bassu měly určitě co dělat s mladickou radikálnosti a touhou něco rychle dokázat, i když on sám navenek vždycky působil spíš jako taková tichá a klidná síla, jejíhož potenciálu jste si však moc dobře vědomi. Dnes doma po večerech skládá alternativní pop, připravuje nové album (nutno přiznat, že už několik let), překládá, věnuje se propagaci Red Bull Music Academy, aktivně běhá a taky svým rozvážným hlasem plným melancholie namlouvá různé znělky a reklamy. Renesanční člověk ještě žije.

Vice: Už dlouho se mluví o tom, že máš v plánu vydat album, a vždycky, když tě potkám, říkáš, že ho máš skoro hotové. Jak to s ním vlastně vypadá?

Brooklyn: Mám dost tracků, ale ještě mi chybí takových těch 10 procent, které slyším jenom já, ale jsou pro mě strašně důležitý (pro posluchače samozřejmě úplně zbytný), a doufám, že se k jeho dokončení nějak dokopu. Ale je těžké skloubit produkci s prací a závislostí na běhání.

Není to ale náhodou právě těch deset procent, se kterýma nebudeš spokojený nikdy?

To může být pravda.

Doufám, že nejsi tak velký perfekcionista, že tu desku nikdy nevydáš.

Je to možné. Proto radši nic neslibuju.

Předpokládám, že už neděláš drum and bass.

Dělám pořád, pořád dost sleduju scénu a hraju. Na album ale produkuju spíš takový alternativní pop. Zatím mám asi osm skladeb, na kterých zpívám.

Dá se říct, že je nějaká věc nebo událost, které tě v tomhle směru hodně ovlivnila a vedla k tvému celkovému posunu? Nebo je to prostě „normální vývoj“ od elektroniky k víc písničkové formě?

Myslím, že to tak má spousta lidí. Vezmi si třeba Ohm Square. Když je člověk mladej, má tendence být drsný a revoluční. Postupem času ale o produkci zjišťuješ různé věci a najednou vidíš, že je tam i nějaká řemeslná stránka, kterou víc vidíš v jiných žánrech. A taky tě ta stejná věc začne nudit.

Vím, že jsme se taky kdysi bavili o tom, že drum and bass vyžaduje určitou práci se zvukem, díky které pak třeba nemůžeš realizovat některé nápady. Technika jakoby omezovala volnost…

No, to je asi spíš můj osobní problém. K drum and bassu asi přistupuju jinak, protože jeho mustr mám extrémně naučený a přesně definovaný.To se projevuje i vnitřně, takže si pořád říkám, že tam musím mít určité prvky, takzvaně ticking the boxes, hlavně zvukově. Producentí ví svoje.Ale pořád si troufám tvrdit, že v oblastidrum and bassu vycházejí zajímavé věci, jen prostě ten styl jako takový nemá tak dobrou image. Myslím si, že co se týče úspěšnosti hudby, dvacet procent je v muzice samotné a zbytek závisí nahypu. Jde o metahudbu – to, jak se o ní píše, jakou má image atd. Takže teď bude ještě tak dva roky populární dubstep a pak se třeba všem znelíbí a místo něj přijde zase něco nového.

Ohledně toho drum and bassu samotného podle mě nemáš pravdu, protože v médiích se mu teď věnuje dost prostoru. Hlavně umělcům, kteří se vrací do minulosti, a reinterpretují staré postupy, používají omezené množství zvuků, dělají pomalejší věci atd.

Takové ty věci, co zní jako z raných 90. let?

Jo. Rozlámané, atmosférické…

Asi to tak je. Vůbec devadesátky jsou hodně v kurzu, ať už v indie/alternativním podání, anebo se na retro vlně snaží comebackovat starý hvězdy střihu 2unlimited. Spousta dubstepových producentů teď dělá něco jako starý jungle, poslechni Magnetic Mana. A vlastně jenom díky tomu lidi zpozorní, protože kdyby to dělal někdo jiný, dost možná by to nazafungovalo. Oni jsou ti, na kterých to momentálně stojí a lidi poslouchají všechno, co udělají. Je to zajímavé…

Vypadá to, že co se hudby týče, nemáš už žádné velké ideály.

Nechci, aby to bylo nějak špatně interpretováno. Já tvrdím, že úspěch tvoří z osmdesáti procent metahudba. Není to tak, že by ti úspěšní umělci nebyli dobří.

Jasně. Ale tenhle fakt samotný tě od tvorby neodrazuje?

Ani ne. Protože věřím, že můžeš mít dobrou hudbu a kolem ní vytvořit něco pozitivního. I když nepopírám, že někteří lidi v tom můžou vidět něco víc. Ale když uděláš pár kroků zpět, zjistíš, že ta formulka je vždycky stejná – z aktuálního undergroundu vyzobat postupy a obalit je v cukru. Stačí si přečíst knížku KLF: The Manual a máš to.

Jak se teda nějak komplexně díváš na věci, které utváří metahudbu? Média, hudební průmysl nebo například na Red Bull Music Academy, kde jsi byl. Předpokládám, že tu asi vnímáš pozitivně.

Určitě. Akademie je opravdu dobrá hlavně v tom, že se snaží být eklektická. Nehraje se tam úplně na nějaké trendy a čím dál víc se tam vybírají lidi, kteří sami dělají hudbu, takže to už dávno není o DJingu. Když jsem tam byl já, byla tam holka z malé domorodé vesničky z Nového Zélandu, která nikdy nebyla ve velkém městě, jenom hrála na kytaru a možná ani nikdy neviděla počítač. Vedle toho tam máš ale týpka, co má patnáct let techno label nebo jihoafrického jazzmana.

Není to ale jenom taková fasáda, aby to celé působilo zajímavě?

Do procesu výběru nevidím, ale když si vezmu naši skupinu, tak si myslím, že se vždycky snaží vybrat pestrou paletu různých osobností. Nejde o to být úplně nejlepší. Občas se mě lidi ptají, jak mají vyplnit nějakou otázku ze vstupního dotazníku, aby se tam dostali. Ale na to se nedá odpovědět a nemá smysl nad tím takhle spekulovat, protože nikdo nevidí do hlavy šéfům, kteří ty účastníky vybírají. Nejlepší je vyplnit dotazník podle svého vědomí a svědomí a prostě uvidíš, jestli to vyjde.

Schválně jsem ten dotazník zkoumal a musím potvrdit, že otázky jsou natolik abstraktní a osobní, že žádná správná nebo špatná odpověď neexistuje, což se mi dost líbí. Nemusíš vlastně nic umět a můžou tě vybrat.

Jo. Byl jsem tam s nějakou ruskou DJkou, která se zrovna třetí týden učila hrát z gramofonů.

Jsi ještě pořád v kontaktu s některými účastníky?

Občas si s 2-3 z nich něco napíšu. A stává se i to, že zachytím nějaké informace o tom, že něco vydali.

A ty se i dál podílíš na propagaci RBMA?

Dělal jsem třeba rozhovor s dBridgem nebo s AndreyouTrianou.A teď budu zpovídat Teebse.

To zní fajn. Akademie se taky každý rok koná v jiném městě. Kde jsi byl ty?

V Kapském Městě. Ono to většinou probíhá podle stejného scénáře a Red Bull přijede na místo určení s předstihem a vybuduje tam nějakou základu. Většinou zrenovují nějakou starou budovu a umístí do ní studia, přednáškovou místnost atd. Ty už tam pak jenom přijedeš…

A bydlíš tam .)

Ne, to samozřejmě ne. Nikdo tě nenutí, abys tam byl. Takže kdybys tam teoreticky nechtěl být, můžeš celou akademii strávit v hotelovém pokoji. Ale nemyslím, že to kdy někdo udělal.

Předpokládám, že budova akademie byla v nějakém slumu a la District 9.

To ani ne. Ale kousek od hotelu už to nebylo zrovna příjemné. Do města ses odtamtud mohl dostat třemi ulicemi a třeba dvě z toho byly špatné. Možná by se nám tam nic špatného nestalo, ale sociální rozdíly jsou v JAR naprosto extrémní a pro nás těžko představitelné. Po ulici jede Porsche a za ním Bentley a přihlíží tomu banda chlápků, co u toho čichá lepidlo ze sáčku. Víc kontrastů jsem nikde nezažil a asi nezažiju.

Musí to být docela zvláštní, když jsi tam vlastně proto, aby sis splnil svůj sen a najednouse setkáváš s pravou realitou daného místa.

Je pravda, že my jsme se pohybovali hlavně v okolí krásných míst. Ale jeden výjezd jsme měli do takového polo-slumu, kde hrál místní DJ a lidi tam předváděli breakdance.

Die Antwoord si tam v té době asi ještě nepotkal…

Ale znám jednoho kluku, který žije v Praze, a mám pocit, že je to bratranec jejich frontmana.

Vypadá podobně?

Ne, ne.

Možná hrál aspoň v tom jejich klipu. Který lektor tě na akademii nejvíc oslovil?

Asi RobertMoog, který záhy zemřel. Jeho přednáška byla skvělá. Pak tam byl tuším ErlendØye z KingsofConvenience, Marcus Intalex a další.

Naučil ses tam něco nového?

Technicky ne, ale pokud tam pojede někdo jako začátečník, určitě mu to dá nějaké základy. Ale je to spíš fakt o celkové otevřenosti a přátelské atmosféře.

A seznámil ses tam s někým, s kým ses pak pokoušel dělat tracky?

S několika lidmi jsme si vyměnili e-maily, ale zaujaly mě tam hlavně zpěvačky nebo zpěváci, protože najít někoho, kdo umí zpívat dobře a umí jazyk tak, aby to znělo hezky, je strašně těžké. Jako zpěvačka tam byla právě AndreyaTriana, se kterou na místě udělal track Flying Lotus. Ten následně slyšel Bonobo a vybral si jí jako zpěvačku a taky jí pak zprodukoval celé album.

To je hezký příběh z akademie.

Proto si myslím, že by Red Bull měl víc cílit i na mladé zpěváky.

Ok. Tímhle pozitivně kritickým závěrem skončíme. Díky za rozhovor.