Seznamte se kurdskými bojovnicemi za svobodnou Sýrii

foto via Benjamin Hiller

Avesta je ostřelovačka, a když jsem ji zhruba před rokem potkal, situace vypadala následovně – sedí a kouří cigaretu ve městě Ras al-Ayn v Sýrii, kříže jí visí na černé šňůrce kolem krku, ostatní ženy v jejím okolí svírají pušky Kalašnikov, pokuřují Gauloisky a usrkávají kafe, zatímco posedávají kolem auta maskovaného do tlusté vrstvy suchého bahna. „Když uvidím velitele, zastřelím ho,” říká 27letá ostřelovačka Avesta, zatímco jí dlouhé hnědé vlasy splývají až k ramenům. „Jinak si vyberu toho, kdo mi bude nejblíž.”

Avesta a její společnice jsou bojovnice Jednotky lidové obrany (YPG), kurdské milice bránící syrskou severovýchodní provincii Hasakah.

V minulých letech se bojovníci YPG střetli s milicemi spojenými s Al-Káidou – jmenovitě s islámským státem v Iráku a Sýrii (ISIS) a an-Nusrá (JN) – a Syrskou svobodnou armádou, která dohlíží na těžbu ropy v této provincii. 

 „Al-Káidu je dost dobrá v tom věci ničit,” říká Avesta. „Ale už si moc neví rady s tím, jak pak svoje škody napravit,” dodává. Její aktivní účast a stejně tak účast jejích ženských spolubojovnic svědčí o tom, že na kurdském území po desetiletích útlaku znovu dochází ke vzkříšení lokální kultury.

Na tamních školách se učí kurdština, což by jen před pár lety bylo nemyslitelné. Noviny v kurdštině se zase tisknou docela levně a distribuují se na každém rohu kurdského území.

Ženy v tradičních oděvech pochodují podél silnic a nijak se nezdráhají v tom, aby se daly do tance, když zpoza aut ozdobených kurdskými vlajkami zazní hudba – byť je to pořád méně odvázané než v klipu Bad Girls od MIA. Postupně se ženy v oblasti také stávají členkami policejních sil Asayis a začleňují se i do politiky.

Pro Avestu a její družky představují bojovníci napojení na Al-Káidu z okraje města Ras al-Ayn akutní hrozbu jak pro kurdský sen o autonomii, tak pro jejich naděje na založení spravedlivé společnosti, která by Kurdům přiznala nejen kulturní, ale i oblastní autonomii. „Před revolucí zůstávalo mnoho žen doma,” podotýká při loupání oříšků 32letá Aryana, další z ženských bojovnic. „Nicméně od doby, kdy jsem začala bojovat za svou zem (Kurdistán), se tyto zvyky změnily.” 

Boje mezi YPG a ISIS-JN překračují hranice regionu až do části syrského vnitrozemí (Kurdové ji nazývají Rojava a stále doufají, že se z ní stane autonomní oblast). Konflikt také dlouhodobě překračuje hranice země – už 29. září loňského roku sebevražední atentátníci z ISIS zaútočili na Arbíl, hlavní město iráckého Kurdistánu, a jako varování kurdským frakcím zabili šest lidí a další 40 zranili. Dodneška je podobných útoků mnohem víc.

Díky tomu, že Rojava hraničí s Tureckem a Irákem, jde o strategické místo – kdo kontroluje oblast, má možnost snáze obchodovat s okolními zeměmi, stejně tak má přístup k těžbě ropy. Počet obyvatel, kteří se kvůli násilí přesunuli do sousedního Iráku, se loni pohyboval kolem 50 tisíc jen loni v srpnu, kdy oblast čelila těžkým bojům. S vzestupem Islámského státu tato čísla ještě porostou, ale asi si na oficiální čísla budeme muset chvíli počkat.

„Většina z nás sice jsou muslimové, ale myšlenky ISIS nejsou slučitelné s tím, jak žijeme v našem městě,” říká Ibrahim Nasr, tedy jeden z těch, co se odstěhoval pryč z Yusufiye – tj. hraniční město, kde v posledních měsících Kurdové a ISIS bojovali. Ibrahimův syn zde byl loni v září zabit odstřelovačem.

Budovy ve městě Ras al-Ayn, kde jsem si s Avestou povídal, nesou stopy po ostřelování, na zdech jsou patrné díry po kulkách. Okna jsou rozstřílena a kolem leží ostnaté dráty a kusy suti. Tržiště na kraji města bylo vypáleno a zůstaly po něm jen trosky. „Nejhorší by bylo, kdyby mě ISIS dopadli,” říká Avesta. „Nedokážu si představit, co by se mnou udělali.”

Syrští Kurdové, kteří během dřívějších povstání volali po demokratických reformách, se odmítají nechat zatáhnout do občanské války v zemi, která pokračuje už třetím rokem plným brutality. „Nejdříve naši lidé revoluci podporovali, ale pak jsme viděli, o co jde, když v opozici vzrůstaly islamistické názory,” řekla mi jako jednu z posledních vět Avesta, než musela odběhnout, aby dál mohla dělat svoji práci. Boje v této oblasti totiž jen tak neustávají.