Z lásky k Česku bych rád pověděl něco málo k panu Babišovi. O českou politiku se přitom moc nezajímám, a to hned ze dvou důvodů. Jednak nejsme pupek světa a naše politika se z velké části bohužel nebo naštěstí dělá jinde. Taková rozhodnutí, jako bylo odmítnutí či přijetí Marshallova plánu po druhé světové válce, před Čechy stojí opravdu jen jednou za sto let; jinak se v zásadě vezeme a spoléháme na pohyby ohromných politických podloží. Ať chceme nebo ne, z politického hlediska se naše země nachází v tektonicky velmi aktivní oblasti, na styku dvou zemských desek, západu a východu, přičemž tomu stále kvasícímu místu se někdy eufemisticky říká střed. Jestli patříme na západ, do středu nebo na východ, to prostě záleží mnohem víc na tom, jak to pod námi bouchne, než na naší píli a aktivitě.
Reklama
Druhým důvodem mého skromného zájmu o české politické dění je fakt, že se od roku 1989 až do teď v tomhle směru v Česku moc nedělo. Sládek, komunisté, Věci veřejné, křesťanští demokraté, Zeman… Nic hrozného, demokracie v rozkvětu. Tím, že jsem se o to příliš nezajímal, a dokonce jsem nechodil k volbám, jsem volil, neb neúčast ve volbách není jen výrazem letargie a společenské patologie, jak se nám vždy před volbami snaží namluvit blázniví verbíři, nýbrž snad až mystickým Ano; tichou ratifikací společenské smlouvy, polibkem na tvář rodné hroudy, snad i výrazem spokojenosti, lásky a štěstí. Neúčast ve volbách z tohohle hlediska představuje tu největší možnou aktivitu a angažovanost, rozechvělý ostych, aby věci dál běžely právě takto a nikoli jinak; nevolení pak lze vidět jako projev silné a dobré neurózy – proboha zastavme čas, ležme takto vedle sebe až do smrti, milenko moje, Česko moje!Tenhle pan Babiš však mé klidné spočinutí po milenčině boku zásadním způsobem narušil. Vtrhl nám do dveří v té nejintimnější chvíli. Strhl z chudinky peřinu a začal si ji nárokovat, Česko moje, což neuróza nesnesla: Tebe ne, ty vole!, křikl jsem na narušitele… A půjdu k volbám!, dodal jsem, ty neslušný člověče.Přitom už dva roky píšu do jeho novin. No ano, je to tak. Konkrétně do MF Dnes. Takové sloupky. Často bláznivé. O dvou psech, kteří si čuchají k zadku. V jiném sloupku jsem vyznal lásku své milé. Všechno mi to otiskli. Bavil jsem se tím. O politice jsem ve svých sloupcích nikdy nemluvil, důvody jsem popsal výše.
Reklama
Na pana Babiše a jeho roupy jsem si vzpomněl, když jsem s mojí mámou šel v Praze na Letné na dožínky. Celé to bylo na hlavu, Letná a dožínky, Letná a kroje, Letná a kombajny… Pole nikde, jen Letná, a tak dál. Nechci to tady nijak hluboce rozebírat, ale dožínky na Letné, to bylo docela uhozené. Jsme podle všeho zemědělská země, pomyslel jsem si, když jsem stál jako vejr před stánky s marmeládou a bio medem. A pak jsem využil toho, že jsme se s maminkou nacházeli na Letné, odkud je dobrý výhled do budoucnosti, a zavěštil jsem si; postavil jsem se na Stalina a podíval jsem se, co nás v následujících letech čeká.Hle, uviděl jsem hromadu hnoje! Dožínky, kombajny… A záplavu hnědé hmoty, o které by možná někdo podle té otřepané hnědé barvy prohlásil, že to je hmota fašistická. Já však viděl hnůj. Hnůj a svoje milé Česko pokryté hnojem.Jal jsem se o tom napsat sloupek, který jsem později chtěl publikovat právě tady. Jenomže v rámci psaní sloupku pro VICE jsem si z ničeho nic pomyslel: proč na VICE, když to můžeš dát do Fronty, kterou vlastní Babiš? Nejde přitom o to, že by Fronta byla významnější než VICE, nebo naopak, to je mi úplně fuk. Šlo mi o to, že jsem sám sebe přistihl při autocenzuře: do Fronty se prostě proti Babišovi nepíše. Po celé ty dva roky, co tam přispívám, mi to bez dlouhého přemýšlení přišlo v podstatě přirozené. Když jsem si to uvědomil, nemohl jsem to tak nechat, to je jasný. Takže šup s článečkem proti Babišovi do Fronty.Článek tam po určitých peripetiích vyšel. O Babišovi v něm mluvím velmi nevybíravě, v textu mimo jiné padne, že Babiš je prázdná slupička, ambiciózní autoloutka, vládnoucí a bezvládná, plus největší česká porevoluční hrozba… Právě tak toho člověka vnímám; nelíbí se mi, je to pro mě osoba bez přesahu, nechtěl bych o něm psát nic delšího než sloupek. Nehodí se ani na literární postavu negativního hrdiny, natož na premiéra. Kde je aspoň náznak jeho vnitřního boje? Kde je na něm cokoli strhujícího? Kde je jeho vtip, inteligence nebo zápal? … Plíží se v absolutním tichu uschlým polem, představuju si, když už si ho musím nějak představit. Jedno Nic. Projekční plocha. Člověk slídění a reakcí.Co jsem tím otištěním článečku ve Frontě dokázal?Našli se lidi, kteří mi vyčetli, že jsem napsal článek proti Babišovi právě tam. Prý jsem mu tím případně dal do ruky pěknou ukázku, že do svých novin nijak nezasahuje; prý kdykoli může vytáhnout tenhle článeček a ukázat ho s tím, že – se podívejte, co ten nekompetentní blbeček napsal do mých novin, a já ani nepíp! … Slušný a inteligentní lidi prý mají jen jednu možnost: nepsat do Lidovek a do Fronty. Česko je prostě hodně komplikovaná země.